Velikonoce se kromě Zmrtvýchvstání Ježíše Krista pojí s vítáním jara, obojí ale spolu souvisí jen střídmě. Co se tedy vůbec slaví?
Na Velikonoce se můžeme dívat oběma úhly pohledu. Náboženské hledisko považuje za důležité jednotlivé dny velikonočního týdne, především Velký pátek a Boží hod velikonoční. Pokud ale přidáme zvykoslovné hledisko - lidovou kulturu -, máme zde navíc vítání jara a s tím spojené rituály.
Jsou Velikonoce tedy spíše křesťanské nebo pohanské?
Velikonoce jsou sice nejstarší křesťanský svátek známý už z apoštolského období, musíme ale vzít v úvahu i období 9. století, kdy k nám teprve křesťanství přicházelo. Tou dobou byla celá společnost pohanská. Zvyky křesťanů a pohanů dlouho fungovaly vedle sebe, ovlivňovaly se a propojovaly.
Takže vítání jara sahá do ještě dřívější doby.
Rozhodně, ale vítání jara, propojení s cyklem přírody a pojetí existence člověka jako takového je obvyklé v podstatě pro všechna náboženství. Ostatně i Zmrtvýchvstání Ježíše Krista symbolizuje nový životní cyklus. Pro nás etnology je důležité sledovat historické i novodobé hledisko. Dnešní česká společnost je ateistická, řekla bych, že většina Čechů má Velikonoce propojené s náboženstvím ještě méně než třeba Vánoce.
Pomlázka se zvrtla
Jak se měnily velikonoční tradice a zvyky za minulého režimu, který katolickou církev potlačoval? Podařilo se mu něco potlačit až přímo vymýtit?
Myslím si, že neměli tendenci přímo mýtit ve smyslu "inkvizičním". Nicméně náboženské projevy byly spíše utlumovány, i proto většina lidí dnes chápe jako nejdůležitější den Velikonoční pondělí. Ale jak jsem už řekla, tak to není. Šlo zkrátka o zbavování se náboženských tendencí, a tudíž se vše přenášelo na pondělí.
Všímáte si, jestli se význam velikonočních tradic v novodobé historii posouvá?
Když necháme stranou náboženský směr, řekla bych, že jsou konzistentní. Velikonoce se odjakživa chápaly jako období, kdy musíte povzbudit jak člověka, tak přírodu, aby se probudili. Velikonoční pondělí tomu mělo napomoci.
Takže odtud máme pomlázku!
Ano, pomlázka je od slova pomladit. Celý úkon byl o utrhnutí jakýchkoliv čerstvých prutů, nejen vrbových, a přenesení jejich síly znovuzrození na člověka, kterého jste se jimi dotkl. Jednoduše šlo o představu, že sílu, kterou strom dává do prutu, aby mohl růst, přenesete na člověka.
Pomlázka je dnes namířena ze strany mužů vůči ženám, ale v minulosti to bylo vzájemné, ženy omlazovaly muže.
Nebavíme se o bití, ale opravdu jen o dotknutí na těch místech lidského těla, které nejvíce potřebujete k práci - čili nohou, rukou nebo zad, abyste se mohl pohybovat, potažmo pracovat. Pomlázku navíc často vykonávaly děti a mladí vůči starším, protože právě staří lidé nejvíce potřebovali zdravotní obnovu.
A právě zde vidím velký posun, protože se tento akt bohužel posunul do roviny "škoda každé rány, která padne vedle." Pomlázka je dnes namířena ze strany mužů vůči ženám, ale v minulosti to bylo vzájemné, ženy omlazovaly muže.
Takže je pravda, co se říká o přestupném roce, kdy dívky taky mohou koledovat?
To jsem po pravdě nikdy neslyšela. Dívky koledovat o Velikonočním pondělí nechodily. Ale pomlazením procházeli muži i ženy. Muži někde už na Velký pátek, někde v úterý. V pondělí pak obcházeli muži ženy a za symbolické omlazení dostávali odměnu. Bylo důležité, aby byli všichni zdraví. Skrze pruty se vytahovalo vše špatné po zimě a předávalo to dobré, co přináší jaro. Kvůli tomu se taky pruty následně pálily, zahazovaly nebo se vyhodily na střechu, aby nepřekážely a nebyly vidět.
Kdy se koleda zvrhla v bití?
Nemám tušení. Ještě v 80. letech jsem na Vysočině zažila pomlázku, kdy se chodilo s jalovcovými pruty, které sice štípaly, ale nikdo mě nesešvihal natolik, aby to zanechalo viditelné stopy. Vím, že nejmladší generace už tam chodí s vrbovými pomlázkami a nemá o tomto původním zvyku nejspíš vůbec ponětí. Asi se to na různých místech přenášelo a měnilo v různou dobu.
Vyhnat prašivinu, očistit duši
Dozvěděl jsem se, že dívky, ke kterým kdysi nikdo nepřišel na koledu, se cítily zahanbeně. Co je na tom pravdy?
Psychologický efekt určitě měla už pověra, že se tím z nich vytřepala nemoc nebo prašivina. Dovedu si představit, že pokud za dívkou nikdo nepřišel, mohlo to pro ni být nepříjemné až smutné. Navíc Velikonoční pondělí bylo dnem, kdy chlapci si s dívkami mohli podprahově a nonverbálně sdělit své city. V okamžiku, kdy za dívkou přišlo hodně chlapců, značilo to dobrou partii. V opačném případě to mohlo její prestiž ve společnosti nebo mezi vrstevníky ponížit.
A toto omlazování je jen ryze českou a slovenskou záležitostí?
Je to středoevropská záležitost. Těžko se určují hranice, protože státní hranice vůbec nesouvisí s těmi kulturními. Jednoznačně to znají i další národy, ale ve středoevropském prostoru je to koncentrované nejvíce u nás. Na Slovensku a moravskoslovenském pomezí není Velikonoční pondělí ani tak spojováno se zelení, jako s vodou.
Protože očišťuje?
Ano, voda je očistný element. V době slunovratů a denních rovnodenností se umyjete tekoucí vodou, abyste očistil tělo i duši. Proto se lidé na Zelený čtvrtek či Velký pátek často koupali v potoce. Voda odnesla všechno špatné.
Přejímáme některé tradice z okolních kultur, nebo některé kultury tradice od nás?
Jiné národy žijící u nás přebírají velikonoční tradice sporadicky. Bavila jsem se třeba s Poláky, kteří se přistěhovali do Česka, a pomlázka jim přišla jako dehonestace náboženského svátku. V některých částech Polska to vůbec neznají, ani to neprovádějí takovým způsobem jako my.
Z pohledu etnologa je poněkud nešťastné, když se převezmou tradice jiné kultury.
Přebíráme nějaké tradice?
Od jiných národů ale začínáme přebírat, třeba velikonoční zajíčky nebo hledání vajíček. Pro děti je to milá zábava, bohužel z pohledu etnologa je poněkud nešťastné, když se převezmou tradice jiné kultury - v tomto případě německé a rakouské - a prezentují se jako náš dlouhodobý obyčej. Například hledání vajíček ale v Česku mívali brněnští Němci. Pamětníci, kteří žili před válkou v Brně, na to dost vzpomínali, naopak zde ale Němci nepoužívali pomlázku.
Když to zmiňujete, jsou dnes Velikonoce spíše pro malé děti?
Momentálně jsou hodně chápané jako dětská tradice. Především v městech je s nimi spojeno spousta tematických aktivit v rámci školek, škol a podobně. Na moravském venkově je to více záležitostí dospívajících, případně dospělých. Chodí ve skupinách nejen k příbuzným, ale též ke svým tanečnicím, s nimiž pak například chodí také na hody. Ale není to tak všude, je to mezigenerační a variabilní zvyk.
"Zmrtvýchvstání" vsetínského zvyku
Původně jsem se chtěl zeptat, jestli máme poměrně drsné velikonoční tradice oproti jiným kulturám, ale pak jsem si vzpomněl třeba na zvyky, které mají na Filipínách.
Přesně tak, nechávají se tam přibíjet na kříž. Vyjadřují tím nejvyšší míru sebeobětování. A to už třeba nám může připadat drastické. Kdykoliv naše tradice vysvětlujeme cizincům, mohou být nepříjemně zaskočeni, protože vnímají jen tu poslední vrstvu, kterou vidí, a pomlázka jim přijde mnohdy až sadistická. Přitom jim unikne ten duchovní podklad. Říkat, že něčí zvyky jsou horší nebo lepší, drastičtější nebo milejší, je dost zavádějící.
Lze tradici lidem ze zahraničí přiblížit?
Pokud vysvětlíte širší kontext, o kterém se teď bavíme, myslím si, že cizinci tomu porozumí. Vysvětlení, proč tento konkrétní svátek funguje, může lidem pomoct k tomu, že nebudou vidět Velikonoční pondělí jako hlavní den a fyzický trest jako hlavní důvod existence tohoto svátku.
Jaká je vaše oblíbená velikonoční tradice?
Coby etnoložku mě nesmírně těší konkrétní zvyk na Vsetínsku, kde na Velikonoční neděli lidé pořádají noční obchůzku, při které koledují. Přitom tuhle tradici mí oboroví předchůdci označili za neexistující.
Jak je to možné?
Spíš to byla shoda okolností než záměr. Jeden etnograf ve své monografii uvedl, že "ještě před deseti lety tento zvyk fungoval." Možná tím ani nemyslel, že už nefunguje, ale formuloval to tím způsobem. Ostatní od něj tuto formulaci přebírali a v podstatě psali, že "ve 40. letech tento zvyk fungoval, ale momentálně už ne." Proto se o tuto tradici žádní odborníci dlouho nezajímali a neměli důvod ji jít zmapovat. Sama jsem se jí účastnila a upřímně, jít mapovat půlnoční obchůzku rozhodně není jednoduchá záležitost.
