Umění a cenzura jsou jako dvě spojené nádoby. Upravováním významu nebo retušováním nevhodných prvků se mocní snažili zamezit chaosu a uvolněné morálce ve společnosti ať už z náboženských, politických nebo ideologických důvodů. Kontroverzní díla, která soukromníci dříve schovávali ve svých sbírkách, jsou dnes paradoxně tím nejcennějším, co máme. Vypovídají o společenských tabu i proměně hodnot.
Postel semene, Vito Acconci (1972)
Seedbed byla provokativní performance, v níž Vito Acconci ležel pod nakloněnou rampou v galerii a masturboval. Jeho fantazii i zvuky přenášely k divákům reproduktory. Šokující výstup, který zkoumal hranici intimity, voyeurismu a interakce mezi umělcem a divákem, nakonec vyvolal diskuse o roli těla a sexuality v konceptuálním umění.