Umění a cenzura jsou jako dvě spojené nádoby. Upravováním významu nebo retušováním nevhodných prvků se mocní snažili zamezit chaosu a uvolněné morálce ve společnosti ať už z náboženských, politických nebo ideologických důvodů. Kontroverzní díla, která soukromníci dříve schovávali ve svých sbírkách, jsou dnes paradoxně tím nejcennějším, co máme. Vypovídají o společenských tabu i proměně hodnot.
Rhytmus 0, Marina Abramović (1974)
V této šestihodinové umělecké přehlídce Abramović dovolila publiku manipulovat se svým tělem pomocí 72 předmětů, včetně nože a nabité pistole. Performance eskalovala do násilných činů ze strany publika, což vedlo k debatám o odpovědnosti umělce, etice a zobrazování násilí.