Válečný deník amerického generála George S. Pattona obsahuje množství zápisků o vojenských rozhodnutích, o postupech vojsk a samozřejmě také zmínky o osvobozování části Československa (zejména Plzně). Historicky významné informace už byly mnohokráte zpracovány, stejně jako historie osvobození Plzně i toho, proč americká vojska nesměla pomoci Pražskému povstání, přestože tomu byl Patton velmi nakloněn.
Jenže Pattonův deník kromě těchto významných dat obsahuje i řadu obyčejných zážitků, vtipných postřehů a značně ironických glos. V tomto textu přinášíme příklad několika z nich. Jsou z doby těsně po skončení války, tedy z jara a léta roku 1945.
12. 5. 1945: Rusové pili whisky bez vody, následky byly zlé
V ten den odletěl generál Patton a další důstojníci do Lince, kam Američané pozvali několik vysokých důstojníků Sovětské armády a vyznamenali je. Pattonovi se to příliš nezamlouvalo, podle jeho názoru neměli zvát Američané Rusy, ale mělo to být naopak. O setkání si poznamenal:
"Po skončení ceremoniálu jsme šli do důstojnického klubu 65. divize a poobědvali jsme, což se skládalo hlavně z whisky. Rusové zkoušeli pít americkou whisky bez vody s velmi zlými následky. Já jsem bezesporu odešel pod párou, ovšem ruský velitel skončil pod stolem. Čtrnáctého se Rusům chystáme oplatit jejich návštěvu, před kterýmžto datem vypiji poměrně hodně minerálního oleje, protože se nás nepochybně pokusí opít."
14. 5. 1945: Silnici lemovaly vnadné vojenské policistky
Stejná skupina důstojníků, která se zúčastnila oslav 12. května, se vydala na velitelství 4. ruské gardové armády.
"Přijal nás maršál Tolbuchin, velitel 3. ukrajinského frontu. Rozhodně předvedli ohromné divadlo. Celá cesta od mostu, kde jsme se s nimi setkali, až k zámku, který dříve patřil rakouskému císaři Františku Josefovi - dlouhá podle mého názoru tak 15 mil - byla zametená. Asi každých sto metrů podél silnice stáli vojáci se zbraněmi a také nesmírně kypré příslušnice vojenské policie.
Když jsme dorazili k zámku, měli tam vojáky s jakýmsi zařízením na čištění bot. Byla tam také spousta služebných, které dělaly všechno, snad kromě utírání obličeje. Šly tak daleko, že vám hlavu postříkaly parfémem.
Po obědě měli připraveno velmi skvostné představení, které nepochybně přiletělo z Moskvy. Snažili se nás opít, ale my jsme se před zahájením výpravy preventivně napili dvou uncí minerálního oleje. Dávali jsme si také velký pozor na to, co pijeme. Medaile, kterou jsem dostal, má číslo 58, což svědčí o tom, že je poměrně vysoce ceněná.
Nikdy jsem v žádné armádě v žádné době, včetně německé císařské armády v roce 1912, neviděl tak přísnou disciplínu, jaká panuje v té ruské. Důstojníci až na výjimky působí dojmem nedávno civilizovaných mongolských banditů. Působí na mě dojmem něčeho, čeho je třeba se obávat při budoucí světové politické reorganizaci.
8. 8. 1945: Polský kněz popisuje metody ruského mučení
"Přijel za mnou generálporučík biskup Gawlina (Józef Feliks Gawlina 1892-1964 - pozn. red.) z polské armády a zůstal na oběd. Je to velmi bystrý muž, mluví perfektně anglicky a Rusy důvodně nenávidí. Vyprávěl mi o některých jejich metodách," poznamenal si generál Patton a dále popisuje, jak podle Gawlinova vyprávění Rusové nutili podepsat jednoho z polských kněží falešné prohlášení.
"Rusové navíc vždy lžou, do které části Sibiře byli Poláci posláni. Biskup uvádí, že pokud vám řeknou, že odjeli na severní Sibiř, je třeba je hledat na jižní Sibiři."
"Jemu neudělali nic, ale přivedli do jeho cely mladou dívku a začali ji metodicky mlátit k smrti, aby ho přiměli podepsat. Dívka na něj naléhala, aby to nedělal, ale on přirozeně nevydržel pohled na takovou brutalitu a podepsal. Aby z celé věci vytěžili co nejvíce, nechali Rusové do místnosti umístit magnetofon a pořídili záznam dívčina křiku, který pak přehrávali tak, aby ho slyšeli další muži, na kterých hodlali v budoucnu pracovat.
Jiný způsob zajištění svědectví spočívá v tom, že člověka pověsí za zápěstí, ale s obvazy kolem nich, aby se to nezařízlo a nezanechalo stopy - pak udělají dva řezy v podbřišku a nechají viset část střev ven z těla. Poté nechají dotyčného trpět až do okamžiku, kdy už mu hrozí smrt. Následně ho sundají, zašijí a uzdraví s příslibem, že pokud neudělá nebo nepodepíše, co mu řeknou, bude se operace opakovat. Téměř ve všech případech strach z druhého mučení přiměje muže, aby se chovali tak, jak si přejí.
Podle biskupa byly do Ruska na otrockou práci odvezeny více než dva miliony Poláků. V každém případě při tom rozdělují rodiny. Navíc vždy lžou, do které části Sibiře byli Poláci posláni. Biskup uvádí, že pokud vám řeknou, že odjeli na severní Sibiř, je třeba je hledat na jižní Sibiři."
18. 9. 1945: Ruská zóna v Česku - kam zmizely slepice a kozy?
"Ike (generál a později také prezident USA Dwight D. Eisenhower - pozn. red.) a já jsme jeli na letiště, kam jsme dorazili v 8:30. On odletěl armádním C-47 na návštěvu sedmé armády a já jsem odletěl novým armádním C-45 do Plzně, abych splnil pozvání generála Harmona na lov. Harmon se se mnou setkal na plzeňském letišti a hned jsme odjeli autem, před nímž jelo české armádní auto, na zámek rodiny knížete Schwarzenberga.
Rusové si berou vše co potřebují - navzdory tomu, že Československo není zabranou, ale osvobozenou zemí.
Cesta, která trvala dvě a půl hodiny, nejprve vedla podél hranice mezi ruskou a americkou zónou v Československu. Pak jsme přejeli do ruské zóny a jeli ještě 45 minut. Je zajímavé, že v americké zóně je patrný normální počet kachen, slepic, ovcí, krav a koní. Po přechodu do ruské zóny tato zvířata buď zmizí, nebo se stanou vzácnými. Rusové si berou vše, co potřebují - navzdory tomu, že Československo není zabranou, ale osvobozenou zemí.
Zámek, který je nesmírně rozlehlý, má 140 místností, byl postaven kolem roku 1700 a není tedy obranyschopnou stavbou, ale honosným sídlem. Když jsme přijeli, stála tam čestná stráž složená zhruba z čety českých vojáků v nejrůznějších uniformách.
Jak už to v Evropě bývá, první věcí na rozvrhu bylo jídlo. Skládalo se ze salátu, polévky, tří druhů masa, čtyř nebo pěti druhů vína a neomezeného množství piva. Poté jsme se si prošli zámek, který mi velmi připomínal Bannerman's Castle.
Nikdy jsem neviděl tolik zbroje a zbraní shromážděných na jednom místě s naprostým nezájmem o historickou posloupnost. To znamená, že byste zde našli zbraň z konce roku 1400 zkříženou se zbraní z počátku roku 1800."
Text vznikl na základě digitální kopie deníků generála G. S. Pattona, veřejně dostupné v americké Knihovně Kongresu (Library of Congress).
