Začínala jste jako grafička, čím vás zaujala virtuální realita?
Líbí se mi, že můžu cestovat do jiného, nového světa. Můžu zažít situace, zážitky a navštívit místa, která ani neexistují. Můžu porušovat mnoho fyzikálních zákonů a vidět, cítit a slyšet extrémní zážitky, které nelze zažít v reálném světě. Navíc umělec může přiblížit divákovi své myšlení. Místo toho, aby ukazoval, co si myslí a jak to myslí, přivede člověka přímo do své hlavy. Vytvoří tak zážitek, při kterém na chvíli zcela zapomenou, kde vlastně jsou.
Vždycky když vidím VR videa nebo hry, říkám si, že musely vznikat nějakou šíleně složitou technologií stovky hodin. Je to tak?
Existuje mnoho způsobů. Já sama využívám 360stupňové video v After Effects a pak taky herní platformu Unity operující s VR zážitky. Ale existuje spousta dalších možností.
A jedno moje dvouminutové video (Subconscious) mi trvalo zhruba 30 hodin, a to je extrémně rychlé. Podle mě je to minimum času, během kterého ani nemůžete vyvinout extra komplikovaný koncept nebo děj. Chtěla jsem vytvořit zážitek z prostoru, je to výsledek mého psychologického rozpoložení, ve kterém jsem se v tu dobu nacházela.
Takže se při vytváření videí soustředíte na to, do čeho byste se chtěla ponořit vy sama, nebo přemýšlíte nad tím, co by chtěli vidět diváci?
Zatím jsem udělala jenom pár věcí a v této chvíli jsou témata jen o mně a mých zájmech. Na své publikum myslím jen do té míry, aby se jim při sledování neudělalo zle, aby netrpěli závratí, což bývá častým problémem VR videí. A to, co jsem zatím udělala, ještě pořád není to, co bych chtěla dělat, protože se pořád učím a rozvíjím svůj styl.
Jak je možné trpět při sledování VR videí z pohodlí křesla nebo postele závratí?
Vy sám jste v tu chvíli kamera, takže jakýkoliv pohyb prožíváte taky - třepete se, nakláníte se, padáte. Pokud jsou tyto pohyby velmi rychlé, mohou způsobit závratě, což je velký problém. V budoucnu se toho zřejmě s dalším rozvojem technologií zbavíme, ale v této se vám při sledování může udělat i špatně od žaludku, pokud kamera dělá příliš prudké pohyby.
Jaký další dopad kromě závratí může mít virtuální realita na životy lidí?
Nevím. Možná je to stejná otázka, jako byste se mě ptala, jestli filmy můžou mít dopad na náš život, jestli se člověk může ponořit do filmů natolik, že by jej nic jiného nezajímalo. Myslím, že některým lidem se to stát může, ale u většiny bych se toho nebála. Alespoň prozatím.
Mluvila jste o tom, že virtuální realita zprostředkovává úplně jiné zážitky, že přenáší do jiného světa a pomáhá zapomenout na skutečný svět kolem. Něco podobného často popisují uživatelé drog. Myslíte si, že by VR videa mohla nahradit užívání drog?
(zamyslí se) To nevím, ale možná by mohla videa nahradit některé extrémní sporty. Asi nejsem ten správný člověk, který by na to měl odpovídat, protože jsem nikdy nezkoušela bungee jumping nebo skok padákem. Taky nesurfuju ani nelezu po skalách, ale dovedu si představit, že mnoho lidí si díky VR zážitkům odpustí zkoušet extrémní sporty v reálném světě. Ačkoliv to asi pořád nebude to stejné… Možná virtuální realita nedokáže nic nahradit, ale může přidat něco k tomu, co už můžeme dělat a může pomoci změnit život.
Docela nedávno jsem zkoušela VR prohlídku australského národního parku Uluru-Kata Tjuta. Osobně se mi velmi líbilo, že se můžu dostat na druhý konec světa během pár minut bez toho, aniž bych platila desítky tisíc za letenku. Jaký je váš oblíbený zážitek?
Zkoušela jsem spoustu věcí. Hodně jsem si užila zážitky z přírody, při jednom jsem se mohla podívat pod hladinu oceánu a vidět celý podmořský svět ve své kráse. Doprovázel to velmi krásný zvuk. V jedné VR hře - Brookhaven Experiment - jsem střílela zombíky, bylo to děsivé a strašně jsem se bála, takže jsem hru musela přerušit. (smích) Ale ačkoliv nemám ráda střílecí hry, musím přiznat, že tuhle jsem si vážně užila.
Pak mám hodně ráda videa prostorů, ve kterých se člověk nachází. Třeba v mikroskopickém světě, kde se kolem pohybují různé organismy, nebo umění, do kterého se můžete ponořit. Další z mých oblíbených věcí se jmenuje Irrational Exuberance. Začíná tak, že se probudíte uvnitř asteroidu a pomocí ovladačů můžete postupně rozbíjet jeho kousky, až se dostanete do nekonečného prostoru. Můžete hýbat s věcmi… Víte, nejde to ani pořádně popsat slovy, musela byste tam být a zažít to. Bylo fajn vědět, že můžete ovlivnit svět kolem sebe. Kdy se vám poštěstí bořit stěny kolem sebe? Tyhle typy her jsou víc než jen hra, lidi mají pocit, že můžou ovlivnit věci kolem sebe.
To skoro zní, že virtuální realita nemá žádná negativa.
Záporem je podle mě to, že se do virtuálního světa zatím může ponořit v jednu chvíli jenom jedna osoba. A taky, že je to v tuto chvíli docela drahá zábava.
Myslíte si, že VR by do budoucna mohla ovládnout celý umělecký svět?
Ano.
Kromě animací a VR videí se věnujete také vytváření grafického designu her. O čem je vaše nejnovější hra?
Je to vtipné, ale je to střílecí hra, přestože je nemám ráda. (smích) Ale od těch běžných se liší tím, že jsou v ní nerealistické zbraně a není tam krev. Je to spíš parodie střílecí hry s vtipnými postavami, během které se člověk zasměje. Vystupuje tam medvídek, jeho rodiče, učitelé, policie… A ten medvídek bojuje za to, aby zůstal rebelem. Je to anarchistické, trochu šílené a vtipné. Nemá nikomu nahánět strach.
Herní prostředí bylo dlouhou dobu většinově mužské. Myslíte si, že herní vývojářky nebo herní umělkyně vnáší do oboru jiný pohled?
Věřím, že rozdíly jsou především mezi jednotlivci než mezi pohlavími, ani muži nemusí mít ultra maskulinní vnímání. Podle mě by ale všem pomohlo, kdyby se do vytváření a vývoje her zapojila obě pohlaví rovnoměrně. Ale přijde mi, že je to obecně problém i literatury nebo filmů, ve kterých je méně hlavních ženských postav než hlavních mužských postav. Nechci příliš zobecňovat, ale myslím, že když si ženy vybírají témata a narativní způsoby, většinou si vybírají něco trochu jiného než muži. Mě osobně například nezajímá realistické násilí.
