reklama
 
 

Recenze: Days Gone osciluje mezi popíráním a adorací zombie žánru

29. 4. 2019 18:41
Days Gone - trailer | Video: Sony Interactive Entertainment |  02:15
Sony na současné generaci konzolí jasně dominuje, což potvrdily loňské exkluzivní hry jako God of War, Spider-Man nebo Detroit: Become Human, které zabodovaly jak mezi kritiky, tak samotnými hráči. Není proto divu, že každý další titul od japonské firmy budí očekávání, která se zákonitě dřív nebo později nepodaří naplnit. A tou pomyslnou trefou mimo terč se stal motorkářský survival Days Gone, který vyšel v pátek 26. dubna.

Inovovat notně vyčpělý žánr her o přežití se studia snaží roky. Svět zasažený devastující pandemií se však často stává pouhou záminkou pro herní designéry, jak zamaskovat mizernou umělou inteligenci nepřátel. Není proto divu, že je mezi vývojáři nebývale populární.

Zombíci zkrátka patří mezi nejprotežovanější videoherní nepřátele, přestože se vývojáři často až úzkostlivě brání označení "zombie". A to je případ i nedávno vydaného titulu Days Gone pro PlayStation 4.

Studio SIE Bend se na první pohled chce za každou cenu vymanit ze "zombie" stereotypů. Oběti záhadné infekce označuje jako "nakažené" a hlavní hrdina Deacon po vzoru Joela z The Last of Us nechce nákazu zázračně vyléčit, ale doufá, že ve zpustošeném světě pořád existuje něco dobrého.

Jenže absence spasitelského komplexu ještě dobrou hru a závod o přežití nedělá. Days Gone předvídatelnost příběhu usilovně zakrývá absurdní mírou rozvláčnosti, kdy vás postavy posílají od čerta k ďáblu a jednotlivé mise se s přibývajícím časem stávají úmorně rutinními.

Vývojáři často jeden větší úkol zbytečně rozfázují na několik menších a pak se škodolibě baví tím, jak přejíždíte z jednoho konce mapy na druhý, sháníte kanystry s benzinem a zapadáte do bažin.

Deaconovým dopravním prostředkem po pošmourném a až na výjimky liduprázdném Oregonu je jeho motorka. Tu si leckdy hýčká víc než Arthur Morgan svého koně v loňském westernovém hitu Red Dead Redemption 2 - může si ji vyzdobit nálepkami, nastavit si odpružení nebo hlučnost výfuku. Nakaženým totiž infekce nezbystřila čich, zato výborně slyší, takže řev motorky je zcela logicky zalarmuje.

Za průzkum rozlehlého, otevřeného světa se ale v Days Gone odměňuje jen minimálně. Po desítkách hodin hraní vás dokáže překvapit maximálně náhodnou hordou přeživších, na kterou Sony před vydáním nejvíc lákalo. Je obdivuhodné, jaký výkon dokáže z konzole na sklonku generace vymáčknout. První setkání s dvousethlavým davem je adrenalinový zážitek, který ale sráží zjištění, že i hordě lze bez problémů ujet a likvidovat ji po jednotlivcích. Sotva zmizíte za kopec, jako byste nikdy neexistovali.

Days Gone skalní fanoušky žánru ničím převratným nepřekvapí, nerozhodné hráče a odpůrce spíš odradí. Hra dokáže být podmanivá, v nejlepších momentech si budete užívat osamělé motoristické vyjížďky po působivých oregonských vyhlídkách, ale ani ty nezakryjí hnilobný pach slabého příběhu plného klišé.

autor: Šárka Tmějová | 29. 4. 2019 18:41

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama