Zoolog, etolog a ekolog Lars Chittka, který v současnosti působí jako profesor na Queen Mary University v Londýně, se včelami zabývá už třicet let a je jedním z předních odborníků na jejich smyslové ústrojí. "Dosavadní laboratorní výzkum ukázal, že včely dovedou počítat, rozpoznávat lidské obličeje i uvažovat v abstraktních pojmech," citoval vědce britský deník The Guardian.
Včely jsou podle Chittky natolik inteligentní, že samy sebe vnímají jako jedinečné bytosti odlišné od dalších zástupců svého druhu a také si dokážou představit věci, které nejsou v danou chvíli bezprostředně přítomné. Ve své knize vychází z pokusů založených na systému odměn. "Kdykoli včela provedla, co jsme po ní s kolegy chtěli, dostala cukr," doplnil přírodovědec.
Tímto způsobem jeho tým včely vytrénoval právě i k rozpoznávání lidských tváří. "Ukázali jsme jim několik černobílých snímků s různými obličeji a jeden z nich byl spojený se sladkou odměnou. Následně jsme před ně fotografie rozprostřeli znovu, aniž bychom je odměnili. Přesto si z nich vybrali tu, za kterou předtím dostaly cukr," popsal Chittka.
Při experimentu zaměřeném na počítání měly včely zase přeletět nad třemi identickými orientačními body ke zdroji potravy. "Následně jsme počet záchytných bodů buď zvyšovali, nebo snižovali. Pokud jsme je umístili blízko sebe, včely přistávaly dříve, než měly, zatímco když mezi nimi byly větší rozestupy, snášely se dolů později. Je tedy zřejmé, že si body spočítaly a podle toho se řídily," upozornil Chittka.
Přesvědčil se také o tom, že včely se nejlépe učí nápodobou. "Kdykoli si jedna z nich nějakou dovednost osvojí, rozšíří se brzy i do zbytku kolonie," vyzdvihl odborník. Ostatní včely se navíc z jeho zkušenosti obvykle snažily zadaný úkol splnit efektivnějším způsobem než jejich předchůdkyně, což vypovídá o rozvinuté schopnosti plánovaní.
Že se hmyz vyznačuje také silným emočním prožíváním, pak potvrdil pokus, při němž vědci včely vystavili simulovanému útoku pavouka ve chvíli, kdy dosedly na květ rostliny. "Po této zkušenosti se začaly chovat jinak. Zdráhaly se na květiny slétnout, a než to udělaly, tak každou pečlivě zkoumaly. Úzkostlivé reakce jim vydržely i několik dnů po setkání s pavoukem. Byly nervózní, jako by se u nich projevoval posttraumatický stres," přiblížil Chittka.
