Na oslavách, které se odehrály na letišti v Jaroměři 4. září, se samozřejmě hodně vzpomínalo na zakladatele, kteří v 60. letech uplynulého století stáli u zrodu skupinového akrobatického létání v Česku. Tehdy Chrudimská čtyřka létala ve složení Jiří Tlustý, Božej Struž, Antonín Klimenda a Ladislav Bezák.
Od té doby se ve formaci vystřídala řada pilotů, ale podstatné je, že si stále předávají své umění jako rodinné stříbro. "Bez těchto letitých zkušeností, verbálně nepřenosných, bychom na tom zřejmě byli jako likérka bez receptu na Becherovku," říká současný manažer Flying Bulls Aerobatics Team Martin Nepovím. "V zahraničí se občas pokoušejí kopírovat naše unikátní akrobatické prvky, ale většinou to končí nezdarem," dodává.
Obrázek býka a název The Flying Bulls Aerobatics Team patří k akrobatické letce od roku 2001. Dnes skupinu akrobatů tvoří Stanislav Čejka (vedoucí), Miroslav Krejčí, Jan Rudzinskyj a Jan Tvrdík. Létání s Flying Bulls není jejich zaměstnání, ale koníček. Například Čejka a Tvrdík jsou povoláním armádní stíhací piloti.
Video: Na vlastní kůži v kabině akrobatického speciálu
Oslavy se světovým rekordem
I když se oslavy šedesátin uskutečnily počátkem září, světový rekord, který skupina věnovala jako dárek svým předchůdcům, padl už o několik dní dříve. Přesněji řečeno 13. srpna, bez diváků, ale zato pod dohledem komisaře Mezinárodní letecké federace FAI Vladimíra Machaly.
Skupina provedla nad letištěm v Jaroměři deset osových výkrutů za sebou. Je to naprosto unikátní výkon, pro většinu akrobatických formací na světě je obtížné provést tento prvek byť jen jedenkrát.
Proč je to tak obtížný prvek? "V průběhu točení výkrutu působí na letadlo neustále se měnící síly od kladných přetížení přes nulové až po záporné. Čím pomaleji se manévr letí, tím více mají jednotlivé síly vliv a snaží se letadlo vyosit z původního směru jak v rovině horizontální, tak vertikální. Při provádění dalšího výkrutu do něj pilot vstupuje už s touto zavedenou chybou, která se s každým dalším manévrem násobí," vysvětluje vedoucí skupiny Stanislav Čejka.
Právě vedoucí musí co nejvíce eliminovat počet těchto chyb. "K tomu se přidávají další tři letouny, které za prvé musí reagovat jak na nepřesnosti vedoucího, tak na měnící se síly působící na jejich vlastní letouny. Což je důvod, proč jeden osový výkrut zvládne zaletět jen pár skupin na světě. My, abychom byli stále před nimi, jsme jich udělali pro jistotu deset," dodává Čejka.