Komise berlínských a düsseldorfských kriminalistů vyšetřujících vraždu Gertrud Albermann, Ernst Gennat 4. zleva, Düsseldorf cca 1929-30. Kolorováno | Foto: Aktuálně.cz / Zdrojové čb foto: Getty Images / Kolorizace a koláž: Dan Poláček

Selhání úřadů

Série brutálních útoků a vražd uvrhla Düsseldorf na konci 20. let do stavu kolektivní hysterie a odstartovala jednu z nejmasivnějších policejních operací v dějinách republiky. Vyšetřování však brzy narazilo na své limity a odhalilo hluboké nedostatky tehdejší kriminalistiky. 

Vyšetřování od počátku komplikovala řada faktorů. Různorodost obětí a použitých zbraní vedla detektivy k mylné domněnce, že ve městě řádí několik různých pachatelů. Tuto teorii nechtěně podpořil i psychicky nemocný Johann Stausberg, který se falešně přiznal k několika vraždám a svedl tak policii na slepou kolej. Další zásadní chybou byla špatná komunikace s médii a veřejností; policie například nezveřejnila informace o klíčových důkazech nalezených na místech činu, jako byly úlomky nůžek a dýky.

Tlak veřejnosti a médií donutil úřady povolat posily - do Düsseldorfu přijel z Berlína elitní kriminalista Ernst Gennat, ředitel tamní mordparty a průkopník moderních vyšetřovacích metod, který právě v souvislosti s Kürtenovým případem jako první zpopularizoval dnes běžně užívaný termín "sériový vrah". Ani Gennatovy zkušenosti a systematický přístup však nepřinesly okamžitý průlom. Mezitím Düsseldorf pohltil strach.