Architekt Ohmann měl v době vzniku hotelu Central za sebou již návrh první ryze secesní budovy v Praze. Palác Corso v ulici Na Příkopě byl ale ve 30. letech zbourán, a tak se hotel Central stal v pořadí druhou secesní stavbou v Praze a zároveň nejstarší dochovanou. Po Ohmannově odchodu do Vídně, kde přijal pozici architekta císařského paláce Hofburgu, dokončili návrh hotelu Central jeho dva žáci Alois Dryák a Bedřich Bendelmayer.
Podívejte se také na díl Skrytých pokladů o Kotěrově tramvaji:
Fasáda domu má nazelenalou barvu, doplněnou plastickým štukovým, typicky secesním dekorem s rostlinnými motivy, naznačuje mimo jiné symboliku stromu života. Zajímavý je i další secesní znak, kterým jsou typické maskarony. Jde o plastické zdobné motivy v podobě lidské tváře (ženské či mužské).
Portál hotelu z proslulého kararského mramoru měl zajímavou historii. Spodní část domu byla v roce 1929 poničena necitlivou přestavbou na divadlo. Úpravy ve stylu funkcionalismu zde provedl architekt Petr Kropáček, tyto zásahy však byly o sedmdesát let později vráceny do původního stavu a pod deskami se objevil i originální portál.
V interiéru se zachovala jen malá část vybavení. Původní zůstala například krásná mříž výtahové šachty či vitrážová okna na schodišti. Centrálním prostorem je velký sál, který byl vytvořen jako kopie původního zařízení. Bohužel se nedochovala původní fresková výzdoba a malby od Alfonse Muchy.
Autor stavby hotelu Central, Friedrich Ohmann (1858-1927) byl absolventem a později i profesorem vídeňské umělecké akademie a v letech 1888-1897 byl profesorem na pražské UMPRUM. V metropoli projektoval řadu staveb ve stylu historismu a secese, později působil ve Vídni. Zabýval se také rekonstrukcemi památek.
