Architektonický zázrak o délce 670 metrů stavitelé pod Niagarskými vodopády vybudovali koncem 19. století. Až do roku 2006 sloužil vodní elektrárně, která měla za úkol odklánět tok řeky, a pohánět tak obří generátory energie. Přes tunel pak voda proudila zpátky do Niagary. Píše o tom zpravodajský web stanice CNN.
Aby se návštěvníci do tunelu dostali, musí nejprve nastoupit do proskleného výtahu a sjet dolů 55 metrů hlubokou šachtou. Následně se ocitnou v osm metrů vysokých a šest metrů širokých prostorách. Pod jejich klenutými stropy si mohou všimnout bílých značek, které znázorňují, jak vysoko mohutný proud vody ještě před šestnácti lety sahal.
"Tunel dokázal pojmout ohromný objem vody, která se valila rychlostí devět metrů za sekundu. Na cestě dolů voda roztočila lopatky turbíny, které zase poháněly alternátor v hlavním patře, díky čemuž vznikal střídavý proud," popsal strojní inženýr Marcelo Gruosso, který se na zpřístupnění technické památky podílel.
Stěny tunelu tvoří čtyři vrstvy cihel a téměř půl metru tlustá vrstva betonu, za kterou začíná břidlice. "Aby stavitelé v hornině tunel vyhloubili, potřebovali tisíce dělníků, kteří tu čtyři roky dřeli s krumpáči, lopatami a dynamitem. Odvedli ale vynikající práci. Za celou existenci vodní elektrárny si tunel vyžádal jen dvě údržby a před otevřením také prošel jen drobnými úpravami," vyzdvihl Gruosso.
Jak se turisté při exkurzi budou postupně přibližovat ke konci tunelu, začne jim v uších stále více dunět. Když potom z jeho prostor znovu vyjdou na denní světlo, zjistí, že se nacházejí na dvacetimetrové vyhlídkové plošině, která leží přímo u úpatí Podkovy - největšího ze tří Niagarských vodopádů.