Ve skladbě Canto ostinato, podle níž jedenašedesátiletý básník a prozaik Pavel Kolmačka nazval svůj nedávno vydaný román, slyšíme jednoduchý vzorec v nepřetržitém opakování. Jakousi hudební obdobu genetického kódu.
Jedním čtverečním centimetrem lidského těla každou sekundu proletí asi 60 miliard částic nazývaných neutrina, z nichž vědci dokážou zachytit jen minimum. Přesto toto zjištění posunulo poznání o hmotě i vesmíru. S poezií je to podobné: ročně vycházejí stovky básní v desítkách sbírek, které asi většinu lidí nezasáhnou. Když už ale jiskra přeskočí, zážitek je o to silnější.
Dílo argentinského spisovatele Jorgeho Luise Borgese, který žil v letech 1899 až 1986, může v začínajícím čtenáři vzbudit až hrůzu: jako by k pochopení jeho úsporných, promyšlených, zároveň odtažitých a chladně zkonstruovaných fantastických světů zrcadlových odrazů, bludišť, nekonečných knihoven, zastaveného času, dvojníků či lidí se zázračnou pamětí potřeboval filozofické vzdělání.
Angolský rodák José Eduardo Agualusa patří k nejzajímavějším současným autorům píšícím portugalsky. A také ke generaci, která má potřebu vypořádat se s nedávnou krutou minulostí své země, což však nepojímá jako obžalobu. Dokazuje to i česky nedávno vydaný román Prodavač minulostí.
Před 75 lety, 15. dubna 1945, Britové osvobodili koncentrační tábor Bergen-Belsen. Tak nějak se to píše. Jak ale rozumět výrazu „osvobodili“? Otevřeli bránu, rozbili řetězy, přeřezali provazy a zajatci, vězňové a rukojmí zase vydechli a vrhli se zachráncům do náruče?
