Londýn - Začíná vyrůstat celá generace mladých diváků, kteří si už nepamatují, jak vypadala americká televize před Jackem Bauerem. Jak jsme všichni hltali pohnuté osudy krásných mladých lidí z Melrose Place, prožívali dobrodružství Nicka Slaughtera ve Vražedném pobřeží a jednu z mála změn představoval britský Červený trpaslík.
Dnes ve Spojených státech vzniká tolik dobrých seriálů, že je sotva stačíme sledovat. Pořád to ale není důvod začít Británii přehlížet. Pokud si v roce 2011 doplníte aspoň jeden britský seriál, mohl by to být jeden z těch následujících.
Strach přichází z Psychoville
Psychoville je milým příkladem komediálního seriálu, který na papíře vypadá jako noční můra traumatizovaného scenáristy. Pět bizarních postav z různých koutů Británie v něm dostane výhružný dopis s jedinou větou: „Vím, cos udělal(a)." Zatímco se každá po svém snaží situaci nějak řešit, vycházejí najevo jejich ošklivá a často trochu krvavá tajemství.
Za Psychoville stojí Reece Shearsmith a Steve Pemberton, dva z tvůrců jednoho z nejoblíbenějších komediálních titulů v historii britské televize vůbec, The League of Gentlemen. Sami taky hrají většinu hlavních rolí. Kromě nich tu září skvělá televizní komička Dawn Frenchová v roli ošetřovatelky Joy, která má na starosti předporodní kurzy pro nastávající rodiče a všude s sebou nosí cvičnou panenku, se kterou zachází jako se skutečným miminkem.
Ve svých lekcích se Joy obvykle s láskyplným úsměvem soustředí na tu nejdrsnější stránku porodu a nevynechá žádný bolestivý nebo nechutný detail („Neberte si do porodnice nový župan, ještě za půl roku z něj budete vybírat zbytky placenty."). Ještě o vlásek dál zachází dětský klaun Mr. Jelly, kterému chybí jedna ruka, nebo retardovaný David žijící se svou matkou a posedlý slavnými vrahy.
Seriál má podobně jako Sherlock internetovou podporu postav. Joy radí nastávajícím maminkám, David si vede stránku o vraždách, Pan Jelly propaguje na webu svůj byznys... Třetí řadu Psychoville plánuje BBC 2 na jaro 2011.
Fascinující, milý Watsone!
Zatímco Guy Ritchie v roce 2010 trochu klopotně oživoval holmesovskou legendu na plátně, to zdaleka nejlepší se značce Sherlock Holmes jednoznačně přihodilo v půlce léta, tedy v čase obvykle vyhrazeném televizním reprízám. Scenáristé Steven Moffat a Mark Gatiss přivedli na BBC Sherlocka v tak skvělé aktualizaci, že v to ctitelé Arthura Conana Doyla snad ani nemohli doufat.
Pochopitelně se mezi nimi našli kritici; vesměs takoví, kteří vidí „pravou podobu" Sherlocka Holmese a jeho příběhů v povrchních rysech nebo špatně interpretovaných detailech. Už Doylův knižní Sherlock ovšem používá telegraf a vůbec různé technologické prostředky, které mu doba nabízí. Je tedy jenom logické, že v současnosti bude tentýž hrdina navýsost počítačově gramotný.
A obraz dělá všechno, aby rychlý postup jeho brilantních dedukcí stíhal - esemesky z telefonů vidíme jako text naskakující přímo v záběru (tedy bez detailu na displej), analýza je často ilustrována montáží rychle se střídajících staticky zachycených detailů, které si Sherlockův mozek spojuje...
Sledovat tohoto Sherlocka znamená zažívat v reálném čase pravé „nerdgasmy" - zatímco postava čerpá rozkoš z dedukce a poznání, vy jako divák se můžete navíc sekundárně rozplývat nad tím, jak je neustále o pár kroků před všemi ostatními (včetně vás).
Sherlocka hraje Benedict Cumberbatch (Pokání), Watsona Martin Freeman (Kancl) a první série měla pouhé tři díly, zato v celovečerní devadesátiminutové stopáži. Pokud se vám dostane pod ruku, pravděpodobně hned začnete netrpělivě vyhlížet druhou řadu, na kterou si bohužel počkáme až do podzimu 2011. Zatím si můžete projít Watsonův blog nebo Sherlockovu stránku The Science of Deduction.
Detektiv se svědomím a zrzka bez soucitu
Se dvěma speciálními dvouhodinovými díly se vrátí i Luther, kriminálka o detektivovi, kterého zločiny nejen provokují k brilantní mentální činnosti, ale na rozdíl od Sherlocka taky docela lidsky přivádějí ke spravedlivému vzteku.
Ve srovnání se Sherlockem má John Luther trochu víc sexy pomocníka, geniální chladnou vražedkyni Alice, která svůj zločin provedla tak dobře, že jí ho nikdo neprokáže. Mezi ní a Lutherem tak vzniká vztah trochu podobný tomu, který mají Hannibal Lecter a agentka Sterlingová v Mlčení jehňátek -s tím rozdílem, že Alice je na svobodě, jeví menší sklony k recidivě a mnohem líp se na ni kouká. Což zdaleka neznamená, že by z její řeči nešel mráz po zádech.
Právě postava Alice a její představitelka Ruth Wilsonová jsou tím hlavním, co seriál přináší do žánru nového. Se svým přesvědčením, že na ničem v důsledku vlastně nezáleží a všechno, co se nám děje, je nicotné ve srovnání s proměnami vesmíru, jde proti nevyslovenému humanismu většiny detektivních seriálů, které v důsledku obvykle stojí na potrestání zla a nastolení spravedlnosti.
První série Luthera o šesti dílech proběhla na BBC 1 v loňském roce; letos by se měl seriál vrátit s druhou řadou, kterou budou tvořit dva dvouhodinové speciály.
Outsideři se superschopnostmi
První řada seriálu Misfits uvedená v roce 2009 by se dala zčásti brát jako britská odpověď na Hrdiny. Aspoň za předpokladu, že by otázka zněla „Jak by Hrdinové vypadali, kdyby všichni byli Britové mezi patnácti a pětadvaceti a zároveň pěkní smradi?" Tihle mají každý svůj skutečný a docela podstatný vroubek, jinak by se nesešli všichni ve stejných mundůrech při veřejně prospěšných pracích.
Hned první den je ovšem potká smůla. Nečekaná a popravdě dost podezřelá „elektrická" bouře je všechny nejprve málem sprovodí ze světa bleskem, ale jak se ukáže za chvilku, dodá jim i velmi otravné superschopnosti. Co víc, zasáhne ramenatého sociálního pracovníka, který je měl mít na starosti, a udělá z něj... krvežíznivého sociálního pracovníka.
Misfits nemají rozpočet a tím pádem ani vizuální triky Hrdinů, a jsou sice všichni mladí, ale do přehlídky fotomodelů jim pěkný kus schází. Každý z nich je svým individuálním a věrohodným způsobem vyděděný a k politování.
Superschopnosti pro ně nepředstavují poslání shůry, a jak postupně zjišťují, vlastně by se jich nejraději zbavili. Což se jim může podařit, protože tohle je pořád realita těch méně fotogenických londýnských ulic. V tomhle světě například existuje překupnictví s nadpřirozenými schopnostmi a padlí kněží si je pořizují, aby o Vánocích mohli hrát Mesiáše.
V roce 2010 získali Misfits britskou televizní a filmovou cenu BAFTA jako nejlepší seriálové drama. Třetí řada už byla potvrzena na letošní rok, zatím bez konkrétního data.
A ještě pár letošních novinek, které by mohly stát za to. O Vánocích měl premiéru Come Fly With Me - nové komediální skeče dvojice Lucas a Walliams, která stojí za seriálem Little Britain (Malá Velká Británie).
Od minulého týdne běží Episodes, společný projekt BBC a amerického Showtimu. Matt Le Blanc (Joey z Přátel) tu hraje sám sebe jako hvězdu, která má účinkovat v americké předělávce britského seriálu. A konečně Monroe je seriál z lékařského prostředí, v němž James Nesbitt (Šest v tom) hraje neurochirurga prý podobného naturelu, jakým oplývá doktor House.
