Recenze – Zombie byly součástí moderní popkultury vždycky, ale teprve během uplynulých patnácti let se etablovaly v mainstreamové zábavě a klasický romerovský horor vystřídala diverzita přístupů k tématu živých mrtvých.
Krom dnes již kanonických filmů 28 dní poté či Úsvit mrtvých Zacka Snydera si fanoušci mohli vybrat například mezi jednoduchou akční zábavou série Resident Evil, sarkastickou variací na fenomén reality show v britské minisérii Dead Set, nemrtvou parafrází Romea a Julie Mrtví a neklidní či prvním zombie blockbusterem Světová válka Z. Vlajkovou lodí tohoto trendu je nicméně televizní seriál The Walking Dead (Živí mrtví).
Původní komiks Roberta Kirkmana vycházející již od roku 2003 přesahuje rámec tradičních zombie příběhů, které zpravidla zprostředkovávají střet jediné skupiny přeživších pohybujících se v jasně definovaných časoprostorových souvislostech, což ostatně implikují i názvy kultovních filmů, jako je Noc oživlých mrtvol nebo Den mrtvých.
Tvůrci Walking Dead se naopak soustředí na mapování postapokalyptického světa ve vší jeho potenciální komplexnosti, které nezahrnuje pouze holý boj o přežití, ale pokrývá mnohem delší časový úsek, rozdílná prostředí, společenské koncepty i vztahy mezi postavami.
Vzhledem k tomu nemusí myšlenka na spin off znamenat, že v AMC chtějí ze svého zlatého telete vydojit co nejvíc. Seriál se zcela novými postavami odehrávající se v Los Angeles (tedy na opačném pobřeží USA než původní Walking Dead) během propuknutí a prvotního šíření apokalypsy by mohl být logickým rozšířením stávajícího univerza a v ideálním případě by celek fungoval jako mnohovrstevnaté epické dílo připomínající třeba ambiciózní román Svědectví od Stephena Kinga.
Bohužel už původní Walking Dead se tváří, že nastolují složitější otázky přesahující rámec každodenní apokalypsy, ale postavy často o svých konfliktech pouze hovoří, než aby je skutečně prožívaly. A přestože si seriál i po několika sezonách drží slušný standard tu a tam podpořený vcelku povedenými „gore“ efekty, jde v podstatě o velmi uměřený projekt, jenž je především nekonfliktní zábavou pro celou rodinu a místy připomíná spíš konverzační melodrama.
Klišé bez logiky
Pilotní díl Fear the Walking Dead (Živí mrtví: Počátek konce) na tento trend navazuje a potvrzuje, že to, co bylo v původním seriálu potenciálně problematické, skutečně takové je. Zápletka je vystavěna kolem typizované dysfunkční rodiny, jejíž členové se při řešení svých pseudoproblémů chovají naprosto iracionálně a nedisponují jakýmkoliv koherentním vnitřním světem. Jejich chování se neřídí žádnou ucelenou logikou, ale jen zvůlí scenáristů protáhnout je jednou scénou plnou klišé za druhou: Máme syna závislého na drogách a drogy jsou špatné, áááno? Máme muže opravujícího dřez, a to je sexy! Najdeme opuštěný kostel, v němž se odehrály krvavé orgie, takže se všichni uklidníme a hlavně nebudeme volat policii.
A takhle to (ne)funguje celé. Kromě neuvěřitelných postav není rovněž jasné, podle jakých pravidel se vlastně fikční svět seriálu řídí. Od první scény víme, že v L.A. se nachází zombie, které útočí na lidi. Z původních Walking Dead je přitom známo, že zombie žerou lidi čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu. Čím víc lidí je k dispozici, tím je nákaza rychlejší. Nabízí se otázka, jak je možné, že v přelidněném velkoměstě trvá tři dny, než se postavy setkají s druhým nakaženým, přestože se pohybují v místech předchozích útoků.
Pomalost šíření nákazy sice generuje potenciálně zajímavé situace, jako je například pozvolný úbytek žactva ve vyučování, ale popírá logiku Walking Dead. Námitka, že jde o nový seriál, který si svá pravidla teprve buduje, je irelevantní, jelikož se jedná o přiznaný spin off, a tudíž by základní pravidla ignorovat neměl.
Při úmorně pomalém tempu, které první díl nasadil, jsou tak všechny nelogičnosti extrémně viditelné a je otázka, zda má takto koncipovaný seriál právo přežít. Zvlášť pokud sledování jedné z televizních událostí roku spíše než napětí vyvolává vzpomínku na kultovní gay porno artového umělce Bruce La Bruce L.A. Zombie, které se odehrávalo ve stejném prostředí. Jestliže tedy v příštích dílech neprojdou postavy a dramaturgie radikálními změnami, hrozí devalvace značky. Potenciál pro zlepšení je ale velký, protože horší už to momentálně být nemůže.
Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!
