Los Angeles - Americká televizní stanice ABC odvysílala v noci na pondělí poslední díl seriálu Lost (Ztraceni). Definitivně se tak naplnil příběh přeživších pasažérů z letu Oceanic 815, kteří se ocitli na záhadném ostrově uprostřed oceánu, jenž se ukázal ne tak úplně opuštěným, jak se zdálo.
Seriál skončil tam, kde před šesti lety začal - záběrem na oko jednoho z hlavních hrdinů Jacka Shepharda, jenž se v pilotním dílu probouzel z krátkého bezvědomí.
Pilotní dvojdíl odvysílaný v září 2004 dodnes zůstává s deseti miliony dolarů nejnákladnější televizní epizodou všech dob. Ztraceni/Lost tehdy odstartovali fenomén výpravných seriálů, které svými náklady na výrobu i dynamikou děje víc připomínají filmové trháky než klasické formáty soap opery nebo sitcomu. Po divácích žádaly i velmi pozorné sledování děje, který se v případě Ztracených odvíjel v několika časových liniích.
Nechápeme, ale jsme klidní
Kromě výpravy, efektů a profesionální produkce ale seriál zaujal také svou premisou, jež podle britského mediálního experta Petera Bazlgette z deníku Independent věrně zachycovala "moderní úzkosti typické pro první dekádu nového tisíciletí". I jiní odborníci popisovali první série Ztracených jako televizní zhmotnění globální nejistoty a paranoie po útocích po teroristických útocích 11. září 2001.
Nebo jak zaznělo v českém Cinepuru: Výchozí situace seriálu v sobě opravdu spojuje všechny atributy, které se po Američany staly noční můrou - pád letadla, potenciální nepřátelství jiných kultur, které jsou nucené sdílet společný prostor, všudypřítomná nedůvěra a nejistota, že kdesi mezi námi může být zrádce.
Další vývoj ovšem tyto motivy zahladil a z příběhu o přeživších na opuštěném ostrově se stala spíš alegorie o svobodné vůli a osudu, individualismu a solidaritě. "Mystika uvolnila cestu mytologii," konstatovaly sobotní New York Times.
Kdo čekal od posledního dílu zodpovězení všech otázek, byl možná trochu zklamán. Přesto bylo zakončení v duchu křesťanské symboliky světla působivé.
"Možná nechápeme úplně všechno z toho, co jsme viděli, ale přesto nás to nutí přemýšlet. Pořád jsme trochu ztraceni, ale zároveň už i klidní," píše list Independent o závěrečném dvojdílu, kterému předcházelo dvouhodinové shrnutí dosavadních šesti sérií.
Ztraceni se propracovali mezi ikony televizní zábavy, získali čtyři ceny Emmy a Zlatý glóbus; na začátku letošního roku se jeho tvůrci dostali i mezi stovku nejvlivnějších lidí světa podle časopisu Time. O jeho statusu svědčí i vtipné šťouchnutí, které kolegům poslali tvůrci Simpsonů. V tradiční úvodní scéně epizody, jež se vysílala na stanici Fox ve stejný čas jako poslední díl Ztracených, píše Bart Simpson na tabuli: Konec Ztracených - Všechno to byl jen psův sen. Dívejte se radši na nás.
Nové seriály
V zámoří obvykle studia típnou seriály s poklesem sledovanosti, Ztraceni/Lost ale dobrovolně končí po šesté sérii - jak tvůrci předem ohlásili. A je to jen jedno z pravidel průmyslu, které dokázali přepsat.
| Čtěte také: Diváci budou Ztraceni už jen poslední sezonu |
Seriál začal v první polovině dekády nápadem tehdejšího šéfa ABC Lloyda Brauna spojit do jednoho balíčku fantastický román Pán much, film Trosečník, průkopnický seriál z šedesátých let Gilligan's Island a reality show Survivor (Kdo přežije). Velmi vágního zadání se chopil J. J. Abrams, který předtím stvořil kultovní seriál Alias.
On a jeho spolupracovníci Damon Lindelof a Jeffrey Lieber vcelku běžný trosečnický příběh s komplikovanými vztahy mezi přeživšími propojili se sci-fi motivy, které se v průběhu dalších sérií staly klíčové.
V prvních třech sériích lákali Ztraceni v USA k obrazovkám každý týden v průměru patnáct milionu diváků a drželi se v patnáctce nejúspěšnějších pořadů. Pak ale sledovanost klesala k deseti milionům, aby se znovu nepatrně zvedla až s poslední sérií (finále vidělo v neděli podle čerstvých informací ABC 13,5 milionu lidí).
Po původním jednohlasně nadšeném ohlasu se totiž v průběhu let ukázaly limity podobných ambiciózních projektů. Sami diváci začali odhalovat protimluvy v scénáři, komplikovaný a zároveň natahovaný děj "staré" fanoušky spíše odrazoval a noví nemohli přibývat.
Teď se hraje na jistotu
Podobně dopadly i další vysokorozpočtové seriály, které dostaly šanci po úspěchu Ztracených. Prison Break vysílaný stanicí FOX skončil vloni po čtyřech sezónách. Minulý týden oznámila stanice NBC, že kvůli zvyšujícím se nákladům a poklesu sledovanosti ukončí kultovní sci-fi seriál Heroes; jen den po Ztracených nastala smutná chvíle loučení i fanouškům série 24, která přežila osm sezón.
České stránky Lost (pravděpodobně i s finálním odhalením) najdete zde
Znamená to, že ambiciózní pokusy studií s tzv. novými seriály, jak odborníci experimenty typu 24 nebo Ztraceni popisovali, skončily neúspěchem? Jednoduchou odpovědí může být to, že střídání formátů je zcela přirozené; popularita prostě podléhá módním vlnám.
"Nové seriály" v polovině dekády nahradily reality show typu Big Brother a úspěšně soupeřily s britskými formáty talentových soutěží jako Pop Idol/Superstar a X-Factor či vědomostním Milionářem.
Rychlému konci nových seriálů ale "napomohla" i recese. Investice do televizních pořadů klesly až o polovinu a milionové náklady na jeden díl Ztracených byly nadále neúnosné. Je to konec jedné éry? Dost možná. Už proto, že čím dál roztříštěnější cílové publikum tak drahé seriály "nezaplatí".
Ačkoliv jiné "vysokoprofilové" projekty jako detektivky CSI nebo Zoufalé manželky pokračují, deník Guardian při představování chystaných televizních trháků nové sezóny lakonicky konstatoval: "Nové Lost nečekejte, seriály roku 2010 hrají na jistotu."
Diváci byli ztraceni
Tvůrci Ztracených rozhodně své fanoušky nikdy nepodceňovali. Lineární vyprávění příběhu doplňované dalšími časovými liniemi - v poslední sérii ještě navíc dějem sledovaným v jakémsi paralelním vesmíru, v němž letadlo Oceanic 815 nikdy nespadlo - dávalo pořádně zabrat nejen divákům, kteří na podobné narativní experimenty v hlavním vysílacím čase nebyli rozhodně zvyklí.
Ztraceni asi nejvíce připomínali pokus, jak vytvořit nové seriálové médium pro zahlcené a interaktivní 21. století. Nejde ani tak o umělecké ambice, v tom se jejich předchůdci Twin Peaks i 24 dostali mnohem dál: mnohem zásadnější bylo propojení s novými technologiemi. Ztraceni dokázali překročit hranice televizního média a přerůst až do internetu.
Producenti fanouškům posílali pravidelné podcasty i interaktivní hry, dokonce vytvářeli internetové stránky, které měly "patřit" hrdinům Ztracených. Méně důležité střípky šlo odhalit v počítačové hře Lost: Via Domus.
Mysteriózní povaha Ztracených navíc přímo volala po tom, aby vznikaly internetové diskuzní skupiny, na kterých si fanoušci vyměňovali hypotézy ohledně ostrovních záhad. Možná tím ukázali cestu do budoucnosti a další prorůstání televize a interaktivních médií.
Některé ohlasy mluví dokonce o tom, že Lost ani neměli mít komplexní vysvětlení. Seriál prý může být nejen metaforou předkrizové rozhazovačnosti, ale také obrazem "nespojité" a roztříštěné doby, ve které si všichni vytvářejí svou vlastní mytologii. Svůj vlastní příběh, do kterého pak všechno logicky zapadá.
Každopádně se s Lost znovu potvrdil i "přízemnější" trend - decentralizace zábavy. Fanoušci mimo USA nespoléhali jen na to, až seriál nakoupí domácí televize. Jejich doménou se podobně jako u dalších méně mainstreamových seriálů stal internet, kde byly nové díly dostupné již ráno po odvysílání na pololegálních pirátských sítích.
