Prosincový úplněk, tzv. Studený měsíc, byl letos unikátní v mnoha směrech. Šlo totiž o superúplněk, tedy o úplněk, kdy se náš souputník na své eliptické dráze ocitne nejblíže k Zemi. V noci se přiblížil na zhruba 357 tisíc kilometrů, to je téměř o 30 tisíc kilometrů méně než při běžném úplňku. Působil tak o osm procent větší a o 16 procent jasnější než typický úplněk.
Rozdíl však není na první pohled výrazný. Jak trefně vysvětlil Astronomický ústav, je to, jako byste se ze tří metrů dívali na padesátikorunu a dvacetikorunu. Efekt "velkého Měsíce" je zčásti optickým klamem. Na obzoru ho náš mozek automaticky porovnává s blízkými objekty - domy, stromy či siluetou krajiny, takže působí mnohem mohutněji.
Rekordně vysoký Měsíc
Prosincový superúplněk byl výjimečný také v tom, že Měsíc vystoupal na obloze opravdu vysoko. Dosáhl totiž své nejvyšší deklinace a nad severní polokoulí vyšplhal do polohy, kde ho znovu uvidíme až za 17 let. Zároveň se v tomto čase rozběhl jeden z nejkrásnějších meteorických rojů roku - Geminidy. Vrcholu dosáhnou až 14. prosince, takže o předvánoční nebeské úkazy nebude nouze.
Superměsíční hattrick
Název "Studený měsíc" pochází z dob, kdy lidé měsíční fáze používali jako orientační kalendář. Pomáhaly jim určovat začátky sklizní, lovů, sázení. Prosincový úplněk se objevoval v časech prvních velkých mrazů, signalizoval příchod zimy - a právě odtud dostal své jméno.
Letošní rok jsme se dočkali vzácné série tří za sebou jdoucích superúplňků - Sklizňového v říjnu, Bobřího v listopadu a Studeného v prosinci. Vše završí čtvrtý a poslední superúplněk, kterému se přezdívá Vlčí. Nastane na začátku nového roku, konkrétně už 3. ledna 2026.
