„Starý člověk má cítit užitečnost.“ V bývalém sadu vyrostl nový domov pro seniory

Na okraji Nového Bydžova vyrostl domov seniorů, který se snaží přemýšlet o stáří jinak než většina podobných zařízení.

Architekt David Kraus navrhl nízkou přízemní stavbu rozprostřenou v zeleni bývalého sadu: dům plný světla, vnitřních zahrad a klidu.

Na první pohled působí nový domov seniorů v Novém Bydžově nenápadně.

V krajině se objevuje jako dlouhá, nízká červená linie položená na zeleném polštáři bývalého sadu.

Architekt David Kraus ji navrhl jako klidnou přízemní stavbu, která spíše splývá s okolím, než aby se snažila dominovat prostoru.

Pozemek, na němž stavba vznikla, má zvláštní atmosféru.

Na jedné straně stojí nemocnice, přes silnici se rozprostírá hřbitov s kostelem a starými stromy.

Je to místo, které může snadno vyvolávat tíživé asociace.

Architekti ho však interpretovali jinak – jako klidný okraj města, kde se potkává ticho s běžným životem.

Po silnici projíždějí auta, lidé venčí psy nebo tlačí kočárky a mezi tím vším stojí dům, který má být především domovem.

Velkorysá velikost pozemku umožnila navrhnout budovu jako rozlehlý přízemní objekt.

Ten se skládá z pěti částí – čtyř obytných „domácností“ a centrálního jádra, které je spojuje.

Architekti tento koncept přirovnávají k jakémusi pětilístku rozprostřenému v krajině.

Každá domácnost je určena přibližně pro patnáct klientů, takže celková kapacita domu dosahuje asi šedesáti lidí.

Myšlenka menších domácností je přitom zásadní. Každá funguje relativně samostatně: má vlastní zázemí pro personál, technické místnosti i skladovací prostory.

Pokoje klientů jsou navrženy s vlastním hygienickým zázemím, předsíní a malou terasou, která umožňuje přímý kontakt se zahradou.

Dispozice pokojů zároveň minimalizuje dlouhé chodby – tolik typické pro velká zařízení sociální péče.

…

…

Namísto toho jsou pokoje uspořádány kolem vnitřních atrií. Právě vnitřní zahrady jsou jedním z nejdůležitějších prvků celé koncepce.

Přivádějí do budovy denní světlo a zároveň fungují jako přirozené společné prostory jednotlivých domácností.

Díky nim mají interiéry přímý vizuální kontakt se zelení a působí vzdušně a otevřeně.

…

…

…

…

Celý dům je navržen tak, aby podporoval pohyb – architekt to shrnuje jednoduše: je to dům, ve kterém se chodí.

Procházka světlem zalitými interiéry je přirozenou součástí každodenního života.

Architektonický výraz stavby je postavený na jednoduchém, ale promyšleném materiálovém řešení.

Výrazným prvkem interiéru jsou také podlahy. Architekti nechali naskenovat fotografie místních květin a travin a jejich motivy přenesli do podlahoviny.

Tento detail se stal nejen dekorativním prvkem, ale také orientačním systémem domu.

Jednotlivé domácnosti tak nesou názvy podle rostlin: Travinová, Černýšová, Heřmánková a Pampelišková.

…

…

…