Na jedné ze stěn haly 13 v Holešovické tržnici visí přečalouněné židle. U další zdi zase stojí renovované komody a najdou se tu taky stylové lampičky nebo porcelán jako vystřižený z vitríny u prarodičů. "Stejný talíř měl manžel na chatě a já jsem mu ho kdysi nedopatřením rozbila," raduje se starší žena z ikonického malovaného nádobí se zlatým okrajem. Cirkulární obchůdek Sto.re tady otevřel teprve v půlce května, ale o zákazníky zjevně nemá nouzi. Jeho zakladatelky razí heslo, že je lepší stokrát recyklovat než nakupovat pořád nové zboží. Právě odtud pramení zkratka v jeho názvu.
Všechny věci, které jsou uvnitř vystavené, už někdo v minulosti používal a k mnohým z nich se váže nějaký příběh. "Tuhle vázu jsme dostaly od jedné Francouzky a shodou okolností si ji koupila v Gaze. Nedávno se z Prahy stěhovala zpátky do Francie, tak nám věnovala spoustu pěkných kousků. Lidé, kteří se rozhodnou něčeho zbavit, se nám často svěřují. Jedna paní nám zase vyprávěla, jak si její rodina v 19. století přivezla na dvoukoláku ze Lvova skříň. Bohužel pro ni neměla využití, tak skončila u nás," vzpomíná Tereza Korbelová, která Sto.re založila společně s Denisou Leškovou a Monikou Kloboučkovou.
Vystudovaná architektka stála už u zrodu iniciativy Z pokoje do pokoje, která posledních osm let zachraňuje starý nábytek. Podílela se taky na pořádání kurzů, při nichž se zájemci mohli naučit, jak si opotřebované interiérové vybavení opravit sami. "Jednak jsme nábytek bezplatně sváželi do naší prodejny, ale zároveň jsme se lidem snažili ukázat, že si ho v garáži nebo na chalupě můžou zrenovovat a přečalounit sami. Leckdo má navíc pocit, že renovovaná židle má stát dvě stovky. Proto jsme jim chtěli taky přiblížit, že za každou takovou židlí je třeba pět nebo šest hodin práce plus materiál," popisuje Korbelová.
Azyl pro pokaženou elektroniku i opuštěné kytky
Tak se dostala i k dílně na Florenci, kde se dnes renovují věci do holešovického reuse centra. Lešková a Kloboučková se pak inspirovaly podobným konceptem v Poděbradech a přišly s nápadem, že by obchůdek neměl působit jako blešák, ale naopak návštěvníky edukovat, jak se zachovalými kousky naložit. Proto nejsou jeho prostory nijak zvlášť přeplněné a všechno je v nich umístěné tak, aby to spolu ladilo. "Člověk si mnohdy pořídí retro nábytek a pak si doma připadá jako na návštěvě u babičky. Když ho ale vhodně zkombinujete s modernějším designem, působí interiér nově i útulně zároveň," zdůrazňuje Lešková.
Sto.re se taky oproti Z pokoje do pokoje zaměřuje na širší okruh sortimentu. Lidé si odtud mohou odnést třeba i opuštěné pokojové rostliny. "Zrovna včera nám naše kamarádka donesla kytku, kterou nesnášela. Její partner ji měl ale rád a věděl, že tady dostane druhý život," vypráví Kloboučková. V zadní části haly navíc sídlí dílna projektu Opravárna, který založil Jan Charvát. Spolu s dalšími řemeslníky tam umí vzkřísit pokažené elektrospotřebiče, což je v době pověstných kazítek učiněným požehnáním.
"Pokojovky i elektroniku přijímáme přímo tady na pokladně, stejně jako drobné nádobí. S nábytkem je to složitější, protože nemáme tak velké skladovací prostory. Zatím bereme spíš menší kousky a taky si necháváme nejdřív poslat fotky, abychom měly představu, o jaké věci se jedná a v jakém jsou stavu. Často si vybíráme podle materiálu, dřevotříska nebo laminát přece jenom nemají takovou životnost, a nemůžeme tak zaručit, že vám po opravě vydrží," upozorňuje Kloboučková.
Nábytek z řetězců se okouká, retro je nadčasové
Momentálně má Sto.re otevřeno každý všední den od 11 do 18 hodin a výhledově zakladatelky plánují i sobotní provoz. Rády by oslovily i cílovou skupinu, která se o udržitelnost dosud tolik nezajímala. "Z pokoje do pokoje si oblíbili hlavně zákazníci, kteří už ekologicky smýšlejí. Sto.re by měl být naproti tomu i pro ty, kteří si chtějí pořídit něco hezkého a originálního v cenově dostupné hladině a ekologický aspekt je pro ně spíš příjemný bonus. Věříme, že je přirozené nekupovat pořád nové a že s naším konceptem můžeme lidem takovou alternativu nabídnout," říká Lešková.
Cirkulární obchod by podle ní mohl zaujmout například mladé páry, které se poprvé sestěhují do jednoho bytu a pořizovat si fungl nové vybavení je mimo jejich finanční možnosti. "Zájem očekáváme taky od lidí v kancelářských profesích, kteří často pracují z domova a chtějí si interiér vybavit originálními, nadčasovými kousky. Už je tolik neuspokojí stolička z nábytkového řetězce, která je sice hezká, ale po pár měsících se jim okouká nebo přestane být funkční," přibližuje Lešková. V budoucnu by v hale měla fungovat i kavárna Repair Café, kde by si mimo jiné rodiče s dětmi mohli nechat spravit opotřebované hračky.
Plány do budoucna? Obchoďák plný použitých věcí
Pokud se v Praze myšlenka cirkulárního nakupování uchytí, dokáže si tu trojice nadšených třicátnic představit dokonce celý obchodní dům, ve kterém by se prodávaly jen recyklované věci. "Loni v září jsem byla na exkurzi v norském Oslu, kde mě zaujala například několikapatrová budova, která se má v budoucnu zbourat, ale momentálně je využívaná pro nejrůznější ateliéry. Někdo tam opravuje nábytek, někdo zase provozuje obchod s upcyklovanými produkty z nevyužitých materiálů. Velkým firmám třeba zbydou desetimetrové náviny textilních látek, neví, co s nimi, a pro řadu umělců přitom můžou být při tvorbě zajímavé," líčí Korbelová.
Velká reuse centra jsou podle ní ve Skandinávii běžně rozšířená a některá fungují už od 60. let. "Severské země mají v cirkulárních projektech samozřejmě náskok. Navíc je tam kompletně sponzorují samotná města," vyzdvihuje Korbelová. I Sto.re proto usiluje o podporu ze strany Magistrátu hlavního města Prahy a taky jedná o spolupráci se soukromými sponzory. "Od města jsme zatím získaly grant na pořádání workshopů, ale soběstačné to ještě není. Zároveň nám dává smysl, aby reuse centrum spolufinancovaly komerční firmy, které už dělají konkrétní kroky směrem k udržitelnosti a náš koncept ladí s jejich strategií," dodává Lešková.
