Jak často v Česku vidíte šetrné stavby?
Osobně se jiným v podstatě nevěnuji, takže je vidím často. Nutno ale podotknout, že v zásadě každá nově postavená stavba se dá označit za šetrnou, bude totiž podstatně šetrnější než ta, která byla postavena před dvaceti a více lety.
V tom případě se zastavme u samotného pojmu šetrná stavba. Jak jej vnímáte vy?
Takováto stavba musí být šetrná jednak k životnímu prostředí a jednak ke svým uživatelům. Uveďme to na příkladu nemocnice, ta by měla mít malou spotřebu elektrické energie i energií obecně, měla by se v ní též minimalizovat spotřeba vody, ale zase by to nemělo jít na úkor pohodlí pacientů a uživatelů.
Měla by poskytovat komfortní klima po většinu roku, takže se dnes šetrná stavba neobejde bez chlazení interiéru v letním období. A opět by měla minimalizovat nároky na chlazení a taky poskytovat dobré podmínky z hlediska vlhkosti vzduchu, z hlediska akustiky, měla by být vstřícná ve smyslu orientace, uživatelé budovy by se v ní neměli snadno ztratit, ale naopak jednoduše orientovat.
V nemocnici je potřeba dbát i na pacienty, kteří jsou jakýmkoliv způsobem handicapovaní, šetrná stavba by pro ně neměla představovat zásadní překážku. Pro zrakově postižené je nutné používat velké piktogramy a kontrastní prvky, aby netápali ve změti povrchů, které mají stejný kontrast.
Architekti už dnes prakticky na stavebních projektech nepracují sami nebo v úzkém kruhu spolupracovníků, ale konzultují je i s dalšími mnoha odborníky a nemusí to být jen otázkou nemocnic, je to tak?
Ano, my sami jsme sice schopni vytvořit návrh, ale potom máme celou řadu spolupracovníků a kolegů, s kterými řešíme energetiku oné stavby, konstrukční řešení, dále hospodaření s dešťovou vodou a její vsakování do půdy, k tomu též potřebujeme expertizy kupříkladu z hlediska půdního profilu. Ke každému projektu si zveme několik desítek takových odborníků.
Jakým směrem se dnešní trendy v architektuře ubírají? Stále častěji totiž můžeme vidět jednopodlažní montované domy, dřevostavby a bungalovy.
Z hlediska rodinných domů je možné, že je to trend v menších městech a obcích, kde prioritou klientů je pořídit dům co nejlevněji a pozemky neznamenají extrémní náklad. Jinak ale vypadá výstavba v centrech měst nebo v místech, kde je dražší půda, tam je potom stavba kompaktnější a rozhodně tam nedominují přízemní domky typu bungalov. Zobecnit se to úplně nedá.
Zeleň je na stavbách vždy prospěšná
Reflektují tuzemští architekti trend šetrných staveb?
Bezpochyby ano, otázkou je, nakolik to dělají ze svého přesvědčení a nakolik proto, že je k tomu nutí zpřísňující se legislativa. Bezesporu ale šetrných staveb přibývá.
Měla by šetrná stavba do sebe nutně mít zakomponované i prvky zeleně? Často je tak reálně kolem vidíme, mám na mysli třeba zelené střechy a stěny.
Zelené střechy a stěny jsou bezpochyby pozitivním prvkem, který k šetrné architektuře patří, a může mít různé podoby. Co se týká stěn, je zde otázka jejich konkrétního užití při každé realizaci, protože je někdy výhodnější použít pouze pnoucí zeleň, kvůli poměrně značné údržbě a nutnosti umělé závlahy u tzv. zelených fasád.
Zelená střecha je ale jednoznačně plus, protože je to jednak způsob, jak ochránit střešní krytinu před nadměrnou degradací, a taky způsob, jak eliminovat extrémní teplotní výkyvy na střeše, zároveň tím lze i eliminovat tepelné ostrovy v okolí takovýchto staveb. Například od střechy velké průmyslové haly, která zelenou střechu nemá, se odráží velké množství tepla, které pak může vytvářet takovéto tepelné ostrovy. Pro velké haly je to sice nákladné řešení, taková střecha musí odolat většímu zatížení, ve výsledku se ale zvýšené náklady na pořízení vrátí ve formě nižších provozních nákladů na vytápění nebo chlazení.
Zeleň je vždy prospěšná, a to nejen na budovách, je prospěšné ve městech sázet stromořadí, zajišťovat přirozený stín, protože kde je stín, tam je pobyt příjemnější. Má to mnoho pozitivních faktorů.
Je ale zeleň či lepší hospodaření s dešťovou vodou prioritní cestou k šetrnosti s ohledem na přírodu?
Je to jedna z cest. Pokud to přeženu do absurdna, nejlepší stavba je taková, která nevznikne, protože v místě, kde se nic nezastaví, se děje vše naprosto přirozeně. Ale když už je stavíme, pojďme je stavět tak, aby byly z tohoto pohledu co nejmenším zásahem. Je to jedna z cest, nikoliv jediná.
Jaký materiál by se měl při jejich stavbě správně využívat, aby byla nálepka šetrnosti stoprocentní?
Pozornost se dneska přesouvá nejen k tomu, jak stavba bude úsporná po dobu provozu, ale řeší se i množství zabudované energie, to znamená, jak mnoho energie muselo být vynaloženo, než materiál pro stavbu vznikl, než se ten materiál na stavbu dopravil, a taky kolik energie bude muset být vynaloženo, až jednou stavba doslouží a materiál bude potřeba vrátit do oběhu, recyklovat ho, nebo v horším případě jej zlikvidovat.
V ideálním případě má materiál co nejmenší zabudovanou energii, která se dneska pro zjednodušení přepočítává na uhlíkovou stopu, tedy na množství CO2, které je zabudované v každém jednotlivém materiálu. A aby ten materiál po dosloužení našel další využití s minimem dodatečné energie.
Legislativa je zkostnatělá. Znevýhodňuje dřevo
A jaký materiál je tedy vhodnou cestou?
Vhodnou cestou je dřevo. Každý strom během svého života spotřebovává CO2, dřevostavby jsou tedy velké zásobárny nakumulovaného uhlíku. Tím, že dřevěný materiál nespálíme nebo jej nenecháme zetlít, v nich uhlík ukládáme. Dřevostavby jsou tudíž jednoznačně na špici materiálů, ze kterých se dnes dá stavět z hlediska náročnosti na CO2, bilanci mají totiž zápornou, dokud stojí. Je podle mě velká škoda, že většímu rozšíření dřevostaveb brání zkostnatělé předpisy, které je z mnoha typů staveb diskvalifikují, zejména z požárních důvodů.
Proč?
Podle českých norem momentálně lze postavit dřevostavbu jen do určité výšky a jen pro určitý typ budov. Je to však jen z definice, normy dřevo definují jako hořlavý materiál a říkají, že například nemocnice nesmí být postaveny z hořlavých materiálů.
Jakkoliv to ale zní oprávněně.
Jak se to vezme. Vlivem působení tepla nakonec dochází k destrukci jakéhokoliv materiálu, ať už je to beton, ocel nebo dřevo. Při vysokých teplotách se ocel zhroutí ze všech nejrychleji, protože ztratí svou pevnost. Beton zas vlivem žáru ztratí své vlastnosti a rozsype se, praskne. Dřevo sice taky působením plamene odhořívá a postupně ztrácí svou pevnost, ale jen v rozsahu, co z toho dřeva zmizí.
Pro příklad si představme táborák, ve kterém by bylo 700 stupňů. Kdybychom do něj hodili ocelovou traverzu, za chvíli změkne a ztratí pevnost. A kdybychom tam hodili trám dřeva, tak sice bude ohořívat, ale i když ho po půl hodině vytáhneme, tak ho stále nezlomíme, protože bude sice ohořelý ze stran, ale vnitřek bude staticky pevný. Z uvedeného pohledu je dřevo hořlavým materiálem, ale z pohledu pevnosti a odolnosti je dostačující. Samozřejmě vůči limitovanému časovému působení, protože žádná stavba se dnes nenavrhuje tak, aby odolala požáru nepřetržitě, ale na omezenou dobu. Jde o to, aby stavba odolala požáru do doby, než z ní všichni stihnout bezpečně odejít.
Už jste zmínil, že lidé se snaží za bydlení co nejvíce ušetřit. Jak je to s náklady na takovou šetrnou stavbu? Vyplatí se v nynější situaci?
Pokud se lidé snaží ušetřit nejen za stavbu, ale i za samotný provoz, tak se jim to jednoznačně vyplatí. Pochopitelně je šetrná stavba na pořízení o něco dražší než ta nešetrná, ale velice rychle investované peníze vrátí svému uživateli nazpět ve formě nižších nákladů na energie. Čím jsou energie dražší, tím rychleji se zvýšené náklady na šetrnou stavbu vrátí.
Nehrozí to, že se z domů stane jen nějaké konzumní zboží, které až přestane být k užitku, tak se jednoduše vyhodí?
Takový způsob stavění možná převládá v Americe, kde se domy staví s životností omezenou na pár desítek let. Myslím si, že v Evropě je důraz na fortel a trvanlivost podstatně vyšší, nebál bych se toho, že u nás převládne trend spotřebních domů, které vydrží maximálně po dobu své záruky. Domy jsou přece jenom dražší položkou. A také jsou obvykle bezpečnou investicí.
V horách dneska máme dřevěné chalupy staré i několik set let. Když se dřevostavba dobře navrhne a udržuje se, může být z hlediska své životnosti srovnatelná se stavbou zděnou a limitem životnosti nebude ani tak konstrukční materiál jako třeba nějaké morální stáří nebo komponenty, které jsou se stavbou spojeny. Navíc i dřevostavba má mnoho podob.
Osobně vidím budoucnost ve stavbách z CLT panelů, což jsou kvalitativně úplně jiné dřevostavby. CLT panel dokáže vytvořit nosnou stěnu při tloušťce třeba jen devět centimetrů, přitom je to masivní materiál, který už má akumulační i tepelně izolační schopnosti a sám o sobě je na rozdíl od rámové konstrukce schopen tvořit pohledovou vrstvu vevnitř v interiéru.
Jestli chceme být šetrní, musíme se uskromnit
Šetrné stavby taky reagují na klimatické změny. Co s ohledem na klima považujete za největší výzvy, na které šetrné stavby musí reagovat?
Stavby už jen z podstaty reagují na to, co se děje. Při zvyšující se teplotě se budeme muset naučit stavby navrhovat tak, jako to dělají jiní architekti v teplejších částech světa. Musíme se připravit na to, že stavba bude mít mnohem vyšší nároky na energie v létě než v zimě, protože chlazení převezme převažující část spotřeby.
Pokud tedy stavba má být šetrná, musí eliminovat nutnost chlazení, všechna okna tak musí mít exteriérové stínění, plocha oken musí být pečlivě zvážena. Naprosto nevhodné budou kompletně prosklené stavby, protože ty mají v létě nároky na chlazení ohromné. Nutno dodat, že tímto reagujeme pouze na důsledky lidské činnosti, které ke klimatické změně vedly, a jestli skutečně lidstvo bude myslet svůj závazek omezit svůj vliv a zamezit klimatické změně vážně, tak se to bezpochyby neobejde bez jistého uskromnění. A uskromněním mám na mysli i velikostí domů, nároky na budovy, lepším využitím již existujících domů namísto stavění nových.
Narážím i na to, že je potřeba stavět sídla tak, aby se dalo mezi jednotlivými částmi pohybovat pěšky, a nikoliv autem, což zase zredukuje nároky na dopravu. Aby se ale tahle opatření prosadila, je potřeba shoda a vůle lidí, aby se uskromnili. To jsou ale velmi citlivé aspekty, které jsou zároveň největší výzvou, před kterou momentálně stojíme. Postavit se tváří v tvář tomu, že bez uskromnění to jednoduše nepůjde.
Plynule tím navážu na města. Mají i tam šetrné stavby budoucnost? Přece jenom tam často nepřipadá nová stavba v úvahu kvůli nedostatku místa.
Bezpochyby ano. Města by se měla důsledně bránit nekontrolovanému šíření v ploše. Mám tím na mysli řady ploch v centrech, které z jakéhokoliv důvodu zejí ladem. Každé město by mělo nejprve hledat rezervy ve svém centru. Čím více se totiž město rozrůstá do volné krajiny, tím více jeho šetrnost a efektivita klesá. Takovéto nekontrolované rozšiřování měst, kdy vznikají periferní satelity rodinných domů, dává za vznik tak zvané sídelní kaši, která generuje domy nebo sídla odtržená od centra dění. V takovéto části je problém udržet sektor služeb, každá služba potřebuje určitý počet konzumentů žijících na takovém území, a pokud je osídleno velice řídce, služba se tam nevyplatí. Všechny služby jsou pak v centru, uživatelé jsou na periferii, a aby je mohli čerpat, musí se vždy dostat do centra.
A aby toho nebylo málo, kvůli nízké hustotě zasídlení na periferiích tam není ani uspokojivá veřejná doprava. Proto jsou lidé nuceni používat auta, nejlépe na každého člena domácnosti jedno. A to pak způsobuje zahlcení komunikací, které spojují centrum s okolím. A navíc když si pak město spočítá příjmy z daní a náklady na udržování svých okrajových částí, čísla jsou ztrátová.
Žádoucí je tedy město, které je kompaktní, město krátkých vzdáleností, kde není potřeba jet autem, abychom si nakoupili, ale stačí tam dojít pěšky nebo dojet na kole. Tímto směrem by se města měla ubírat, pokud tu šetrnost myslí vážně.
Pak tady ale jsou už dávno postavené městské stavby. Co vidíte jako jejich největší problém?
Často vidím, že zadání jsou připravená ne úplně precizně, mnohdy je ta stavba iniciovaná nějakou dotací, tedy nestojí na nějaké hlubší analýze, ale na snaze využít aktuální dotace. Pokaždé by ta městská stavba měla vycházet z reálných potřeb. Ti, kteří stavbu připravují, by si měli být vědomi toho, že ji staví pro následující generace, a měli by k tomu přistupovat podobně, jako naši předci navrhovali stavby, které dnes obdivujeme. Když tehdy oni stavěli městskou stavbu, pozvali si na to ty nejlepší řemeslníky, stavitele a architekty, protože to byla jejich vizitka a chtěli, aby to, co po nich zůstane, bylo hodno respektu.
Dnes mám při pohledu na projekt občas pocit, že cílem je splnit nějaké zadání, vybrat nejlacinějšího projektanta, nejlacinější stavební firmu a mít co nejrychleji splněno. To za mě není dobrý přístup.
Otázkou je pak i vůle a zájem samotných měst.
Přesně tak. Ono se pozná, když o to města mají zájem, cestu si k tomu najdou. Jen je potřeba vystoupit z šablony toho, jak jsme byli zvyklí to dělat doposud, a začít to dělat jinak, dát přípravě větší péči.
Mohlo by vás zajímat: Skryté poklady architektury - Palác Archa
