Nejprve bych vám chtěla pogratulovat k českému rekordu. Odříkat z hlavy 2989 čísel z Ludolfova čísla se dosud nikomu nepodařilo.
No, není k čemu gratulovat, já jsem velmi zklamaný. Těch čísel umím přes pět tisíc, ale bohužel v místnosti, kde jsem rekord dělal, byl hrozný šum, novináři si něco šeptali, vrzaly tam parkety, do toho hluk od klávesnice, mobily, pak ještě otevřeli okno. Zkrátka se to nepodařilo, musíte se pekelně soustředit.
Ale na český rekord to stačilo bohatě…
Ano, pěkný to je, ale já jsem chtěl říct 5112 čísel. Naučil jsem se jich totiž 5000, a jelikož Ludolfovo číslo začíná 3,14, hledal jsem, až tam bude zase ta kombinace 314, a k té jsem se to doučil. Ale už jsem domluvený s agenturou, že pokus zopakujeme na výročí Ludolfova čísla – 14. března, kdy se to v Americe každý rok slaví.
Jak jste se tolik čísel z konstanty pí naučil?
Ono ani tak není problém se to naučit, jako si to zapamatovat. Naučíte se spoustu věcí, ale aby to zůstalo v hlavě. Říká se, že denně vstřebáte 15 čísel. Jenže ono vám to narůstá. Plno lidí to zkoušelo, ale skončilo na stém čísle, protože víc si toho buď nezapamatovali, nebo je to přestalo bavit. Já jsem dával padesát denně, pak i sto, protože postupně jsem našel grif, jak se to učit.
Seriál "Život začíná v sedmdesáti"
Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.
Nicméně žádná posloupnost či logika v těch číslech neexistuje, člověk se je prostě musí naučit. V hlavě mám pomyslnou lištu, na níž mi čísla běží. Mnohem lehčí než to odříkávat je čísla psát. To je pak jako sudoku, rozdělíte si čísla po nějakých odstavcích a pamatujete si, že třeba v pravém horním rohu je osmička.
Trénink musí zabrat i docela dost času, ne?
No tak třeba manželce radši neříkám, že sedím a učím se konstantu pí. Plno lidí říká: "A na co ti to bude?" Tuhle otázku nesnáším. A na co lidem je, že třeba chodí řvát na fotbal? A na co jim je, že si koupí další boty nebo tričko? Ale nejvíc jsem se toho stejně naučil v autě. Na palubní desce jsem měl dlouhý pruh papíru s těmi čísly a vždycky, když jsem stál někde v zácpě, tak jsem se to učil, takže jsem už aspoň nebyl tolik rozčilený, že pořád stojím nebo popojíždím.
Jak vás vlastně napadlo naučit se tisíce desetinných míst v konstantě pí?
Já jsem kdysi viděl pořad Hodina pravdy. A tam se měla jedna holka naučit za týden sto čísel z konstanty pí. Když jsem viděl ta čísla na obrazovce, říkal jsem si, že je blázen, že do toho jde. Udělala tenkrát asi dvě chyby a mě zajímalo, zda bych to já dokázal. Šestkrát jsem si to přečetl, uměl jsem prvních dvacet čísel. Těch sto čísel jsem uměl za dva dny. Říkal jsem si, že je to docela dobrý a že bych mohl jít dál. Jenže jsem nevěděl, jak konstanta pí pokračuje. Syn mi stáhnul tisíc čísel, naučil jsem se je a sháněl dál a natahoval jsem to, až jich bylo pět tisíc.
Ludolfovo číslo
Ludolfovo číslo, neboli pí (π ), je jedna z nejdůležitějších matematických konstant. Figuruje v řadě matematických rovnic. Mimo jiné udává poměr obvodu kruhu k jeho průměru. π je iracionální číslo, nejde ho tudíž vyjádřit konečným způsobem. Matematici se stále snaží o čím dál přesnější vyjádření π, momentálně jsou na pěti bilionech číslic. Pí nepřestává fascinovat, lidé se ho učí nazpaměť, snaží se v něm hledat zákonitosti a každý rok slaví 14. března jeho výročí (3/14).
Jak vás napadlo překonávat v této disciplíně český rekord?
Já nejdřív vůbec netušil, že je po světě Ludolfovo číslo tak populární a že v něm lidé soutěží. Pak jsem se to dozvěděl, a když jsme byli jednou s manželkou na Petřínské rozhledně, agentura Dobrý den Pelhřimov tam měřila čas klukovi, jenž na kole skákal nahoru na rozhlednu. Ptal jsem se pana ředitele agentury, jaký je rekord v Ludolfově čísle. Manželka mě tahala za rukáv a říkala: "Neblbni, pojď domů!" On mi řekl, že rekord je přes dva tisíce. Tehdy jsem jich uměl něco přes tisíc a manželka mi povídá: "Haha, a ty sis myslel, jak jseš chytrej, a von tady nějakej kluk z Poličky umí dvakrát tolik!" A to mě nakoplo, že ho překonám. Jenže to byl rekord psaného Ludolfova čísla, což je mnohem lehčí. V mluvené formě byl rekord jen 1024. Pán to měl za deset minut, já si to stopnul a trvalo mi to jen něco přes tři minuty.
Jste matematický génius, nebo máte jen dobrou paměť?
Matematický génius určitě nejsem. Mám dobrou vizuální paměť. Ale třeba kdybyste se mě zeptala na číslo auta mé manželky, tak ho nevím.
Vám je sedmdesát let, a to lidi spíše zapomínají, třeba i pár položek z lístečku na nákup. Jak je to možné, že vy si v tomto věku pamatujete tolik čísel?
No jo, zapomnětlivých lidí v mém věku jsou plné domovy důchodců. Plno seniorů si myslí, že si cvičí paměť křížovkami. Jenže tam je to furt dokola: papoušek na tři – ara, bydliště Eskymáků – iglú, je to pořád to samé. Ludolfovo číslo pokračuje dál a dál a jsou to stále nové vědomosti.
Už trénujete na březen na překonání vlastního rekordu?
Je to ještě hrozně daleko, jsou to pro mě muka, protože já přes těch pět tisíc čísel umím, ale nesmím je do té doby zapomenout. To máte jako se Železným, dříve hodil oštěpem skoro sto metrů a teď bez tréninku by už taky moc nehodil.
