Aktuálně.cz: Navzdory omezením souvisejícím s Tourettovým syndromem jste si vybudoval pevnou pozici v oboru marketingu a komunikace. Snažil jste se kariérou překonat svoji nemoc?
Ivo Toman: To nejde překonat, lze se pouze naučit s tím žít. Často se říká, že se s tím někdo vyrovnal, ale to jsou jen líbivé řeči. Pokud vám uříznou nohu, tak se s tím přeci nikdy nevyrovnáte, pouze se s tím budete muset naučit žít. Stejně byste chtěla mít nohy. Stejně jako já bych chtěl žít bez tiku. Neumíte si představit, jak moc mě to zdržuje od práce. Když píšu a dostanu tik, tak mi pak dlouho trvá, než se vrátím tam, kde jsem skončil. Má to ale i jiné následky. Víte, jak často rozbiju třeba klávesnici? Nikdy si taky nepořídím drahý mobil. Nemám kvůli tomu ani hodinky. (smích)
Tourettův syndrom
- Je vrozené neuropsychiatrické onemocnění. Negativně ovlivňuje hybnost člověka a některé prvky chování. Syndrom se nazývá po svém objeviteli, jímž byl v roce 1885 francouzský neurolog Gilles de la Tourette. Je způsoben vrozeným postižením hlubokých částí (jader) mozku, odborně zvaných bazální ganglia.
- Postihuje všechny rasy světa. Muži jsou postiženi zhruba třikrát až čtyřikrát častěji než ženy. TS trpí nejméně 50 lidí z 100 000. Mezi dětmi je ale počet postižených vyšší, až 1 procent. Onemocnění nejčastěji začíná v dětství kolem sedmého roku věku, nejpozději však do 18 let.
- TS je porucha celoživotní, avšak asi u 20 procent pacientů v dospělosti příznaky zcela vymizí. Míra postižení se může v čase měnit.
- TS je z části dědičný. Na vzniku a tíži poruchy se značně podílejí i vlivy působící na vývoj plodu před narozením.
- TS nemá vliv na inteligenci a nezpůsobuje mentální postižení.
A.cz: Jak to děláte například při řízení v autě?
Tiky se dají do určité míry ovládat. Je to jako s dechem. Zkrátka se pokusíte „vytikat“, když se nic neděje.
A.cz: Pomáhá vám v životě s Tourettovým syndromem i fakt, že si z něj děláte legraci?
Musíte si z toho umět dělat legraci. Vídeňský lékař Viktor Frankl na otázku, jak mohl přežít Osvětim, odpověděl, že díky štěstí a srandě, která tam byla.
A.cz: Viktor Frankl je vaším vzorem?
Nemá jen jednoho člověka, který mě motivuje. Vzhledem k tomu, že rád čtu, tak si podobné citáty půjčuji i u dalších.
A.cz: Vaše zatím poslední publikace se jmenuje Posedlost úspěchem. Nedělá ta posedlost v názvu z úspěchu vlastně negativní věc?
Posedlost opravdu může znít negativně a tušil jsem, že spousty lidí si to tak vysvětlí, ale tento název souvisí s jednou z mých dřívějších publikací (Motivace zvenčí je jako smrad), ve které jsem se zabýval vnitřní motivací. Někteří lidé jí mají ale tolik, že se v jejich případě dá hovořit až o určité posedlosti. Silná motivace neboli posedlost ale může být nejenom negativní jako v případě Hitlera, ale může být i pozitivní jako například posedlost pomáhat jiným lidem. Existuje ale i dobrá posedlost se špatnými důsledky. Taková, kdy kvůli ní lidé ztrácí například rodinu, partnera nebo přátele.
A.cz: A úspěch je vnímán pozitivně?
Jak kdy a jak kým. Pro někoho je pozitivní a pro někoho je negativní. Existují lidé, kteří úspěch nepřejí a ty, kteří ho dosáhli, podezírají z podvodů nebo z protekce.
A.cz: Setkal jste se s podobnými reakcemi?
Pár jich bylo. Naštěstí se to ale neděje moc často.
A.cz: Upřímně, nejsme my Češi přímo posedlí závidět těm, kteří to dotáhli dál?
Myslím si, že je to všude. Když přijedu na Slovensko, slýchávám, jak si tam lidé závidí. Stejné to je v Itálii. Jih nemá rád sever, protože je bohatší, a sever jih, protože má pocit, že ho musí živit. Tohle není otázka národu, ale lidské osobnosti. Každý závidí.
A.cz: I vy?
Samozřejmě. Závidím těm, kdo mají vlasy a nemají tiky. Mimochodem, říká se, že ti, kdo jsou šťastní, se k závisti přiznají.
A.cz: Mají někteří lidé k závisti silnější předpoklady?
Ano, podle mého jsou k tomu jisté emoční vlohy. Ale pozor, závist se týká i úspěšných lidí, nejen těch neúspěšných. Milionář závidí miliardáři, ten zase někomu, kdo těch miliard má ještě víc. Pak ale může být miliardář, který třeba závidí běžným lidem, že si mohou několik hodin v klidu číst noviny. K tomu se mi například přiznal Andrej Babiš. Zkrátka jsme neustále hnáni touhou mít to, co nemáme. Závist je v podstatě normální, jen nesmí být patologická. Mnoho lidí se jí brání stejně jako například manipulaci. Ale uvědomte si, že také můžeme manipulovat pro dobrou věc. Zkrátka všichni manipulujeme a všichni jsme manipulováni. Jen jde o nelíbivé slovo.
A.cz: Kromě psaní knih pořádáte i semináře nebo motivační přednášky, naposledy například Z outsidera na koně. Je o ně zájem?
Záleží, někdy je lidí dvacet, ale už jsem měl i čtyři tisíce posluchačů. Vlastně teď dávám přednost těmto větším akcím, individuální koučink už dělat nechci.
A.cz: Jací lidé na vás chodí?
Manažeři, podnikatelé nebo studenti, zkrátka lidé, které to žene dál. Nedá se ale přesně specifikovat, zda jsou to spíš ženy, nebo muži nebo zda převažují zaměstnanci nad OSVČ. Jedno je ale jisté, jde o lidi se silnou vnitřní motivací. Lidi, kteří jsou stejní blázni jako já.
A.cz: A je jich čím dál víc?
Myslím si, že vždy jde o určité procento. Takoví lidé byli i za komunistů, jen se nemohli projevit, protože kdyby to udělali, okamžitě by je považovali za veksláky.
A.cz: V jedné ze svých knih rovněž radíte, jak dojít ke štěstí. Vy sám jste šťastný?
Víte, my Slované máme jeden výraz pro dvě věci. Štěstí jako vnitřní stav, kdy se cítím šťastně, protože jsem se například dobře vyspal nebo najedl, a proto se cítím v pohodě. Pak je ale druhá kategorie štěstí, a to štěstí zvenčí. Například, že jsem sem došel a nezajelo mě auto. Moje kniha je o tom vnitřním štěstí. To, jak se vypracovat, když mám problémy, například jsem nemocný nebo mě opustil partner. Samozřejmě jsem ale ve svém životě měl hodně štěstí, které přišlo zvenku. Jako například to, že jsem se nenarodil jako žena ve středověku, kdy bych kvůli svojí nemoci zřejmě skončil na hranici, nebo že jsem většinu svého života mohl prožít v demokracii, a začal tak podnikat.
A.cz: A jak jste se tedy dopracoval k vnitřnímu štěstí?
Sebemanipulací. Musíte umět zmanipulovat myšlenky.
A.cz: Proč mezi vaše úhlavní nepřátele patří esoterici?
Esoterika je podvod na nešťastné lidi. Slibují štěstí a to je velký problém. Nirvána je stoprocentní stav štěstí, ale my nemůžeme mít sto procent kladných myšlenek. Musíme mít i negativní myšlenky. Například kdybyste se nebála aut, tak zemřete, protože byste byla tak „happy“, že byste nedávala pozor na cestu. My musíme zkrátka mít negativní myšlenky, protože nás chrání. Zkrátka stoprocentní stav štěstí je nesmysl. Věřím tomu, že i Ježíš Kristus nebo Buddha, když šli a šlápli na kámen bosu nohou, tak nebyli v tu chvíli šťastní. Nicméně i já jsem zažil esoterické období. Že mě uzdraví, jsem zaplatil dva miliony korun. V každém případě to mám za sebou a mohu porovnávat. A vím, že prodej esoteriky je podvod na lidi, kteří mají problémy. A je to větší problém než šmejdi, kteří okrádají důchodce. Esoterikům podléhají miliony lidí. Víte, já proti východní filosofii nic nemám, uvědomte si ale, že vede k pasivitě.
