Obrácený jablkový koláč za sedm korun, chleba ve vajíčku za 12. Vrhl jste se na vaření podobné tomu, jaké kdysi propagoval Láďa Hruška?
Moje i recepty Ládi Hrušky se pohybují ve stejných cenových relacích a v podstatě míří na podobný segment lidí. Jeho pořad jsem viděl a do určité míry byl pro mě inspirací s tím, že jsem to samozřejmě chtěl dělat trochu jinak. Jeho vaření jsem považoval za standardní televizní zábavu, některé pobavila, jiné inspirovala.
Recepty ve Skromné kuchyni tedy míří především na skupinu lidí s nižšími příjmy?
Skromná kuchyně není jen motivaci vařit a jíst levně. Stejně tak propaguje šetrné vaření. Recepty si tam mohou najít i ti, kteří mají potřebu se uskrovnit z přebytku, zkusit něco jiného, jednoduchého a hlavně se vymanit z vlivu recepty přeplněných médií.
Podobný přetlak receptů a obrázků jídla je i na sociálních sítích, nemyslíte?
Po pravdě, ty mi byly primární inspirací. Na Instagramu jste neustále bombardována dokonale "vystajlovanými" fotkami jídla. Za vyloženě extrémní považuji to, že se stejně dokonalé fotky objevují už i v těch denních instagramových příbězích. Tlak na to, vařit krásné jídlo, je obrovský a je až neuvěřitelné, za co jsou lidé kvůli němu schopni utrácet.
Asi nejhorším momentem pro mě byl příspěvek nejmenované blogerky, která si koupila přístroj na měření dusičnanů. Na Instagramu pak sdílela fotopříběh, navíc ještě se svým dítětem smutně se dívajícím na ovoce. Nutno dodat, že sporný je jednak samotný přístroj, ale především samotný přístup. Dusičnany se kontrolují na státní úrovni a na to, aby potraviny, které se dostanou k zákazníkovi, byly v pořádku, se opravdu vynakládají velké peníze. Zároveň existuje mnoho studií, které potvrzují, že rezidua pesticidů nebo dusičnanů není nutné ze zdravotního hlediska řešit. Důležité je hlavně si zeleninu vůbec koupit a pak ji jíst. Podobné aktivity mohou vyvolat strach z obyčejného konvenčního jídla.
A bát se není potřeba ani potravin v supermarketech…
Snažím se lidem ukázat, že kupovat běžné potraviny v běžné obchodní síti je vlastně luxusem. Existují země, které nejsou na takové úrovni, jako jsme my, a nemají přístup k takovému množství potravin. Je důležité, aby se lidé zase vrátili na zem. Je v pohodě mít rád jídlo a fotit si ho, ale člověk u toho nesmí být odtržen od reality a to se podle mého momentálně děje.
Nejde Skromná kuchyně tak trochu proti tomu, s čím jste do světa gastronomie vstoupil před deseti lety?
Za to, co jsem před deseti lety napsal, mám chuť si teď nalískat. Takže Skromná kuchyně je také takovou sebereflexí, vyústěním mého osobního vývoje.
Za tu dobu jste také poskytl velmi málo rozhovorů. Nedáváte je rád?
To snad ani ne. Spíš výjimečně a většinou v případě, když mám něco nového. Když mi přijde žádost, abych zodpověděl takové ty klasické otázky, jak se mění česká gastronomie, jí a nakupují Češi lépe, dávám přednost mailu.
A jí tedy Češi lépe?
Na to je velmi obtížné odpovědět. Myslím si, že rozvoj gastronomie v Česku se týká pouze určité skupiny lidí. Lidé ve vyšší příjmové skupině žijící ve velkých městech nad 100 tisíc obyvatel mají vysokou pravděpodobnost, že jejich stravovací standard se zlepšil. Znají zahraniční gastronomii, nakupují ve výběrových obchodech a chodí do moderních podniků.
Naopak lidé s nižšími příjmy žijící v menších městech se o boomu gastronomie zřejmě dočtou pouze v novinách. Řada podniků v místě, kde žijí, v souvislosti s EET zmizela. Mohou bojovat i s horší dopravní dostupností a jejich výpravy za nákupem jsou tak obtížnější. Nemají proto takové možnosti jako lidé žijící ve větších městech. Když jsem uvažoval o tom, kdo všechno v Česku žije, kam se chodí najíst, kde nakupuje a co vaří doma, dostavil se u mě "aha" moment.
Kde hledáte inspiraci pro Skromnou kuchyni?
Polovina receptů je inspirovaná tradiční domáckou kuchyní našich babiček a maminek, ke kterým se snažím nenápadně přimíchat svoje vlastní, tak trochu z jiného soudku. Nemají v sobě žádný vzpomínkový náboj, ale třeba se zaměřují na to, jak uvařit luštěniny nebo vařit s minimem masa. Jsou lehce modernější a zdravější.
A jde uvařit kvalitní jídlo za 10 korun?
Pokud se vám podaří nakoupit potraviny za akční ceny, máte-li přístup k domácím potravinám nebo vaříte bez masa, pak se můžete k 10 korunám přiblížit. Mentálně jsem si ale nastavil hranici 50 korun, což je cena, za kterou vaří lidé s financemi na hranici životního minima.
