S onkologickým onemocněním se Jana Koreňová poprvé setkala před třemi lety, když jí onemocněl tatínek. Chtěla přispět k tomu, aby se především onkologicky nemocné děti mohly se závažnou diagnózou lépe sžít, porozumět její léčbě a necítily se osamělé mezi ostatními, když například přijdou o vlasy, mají v těle zavedený katetr nebo musejí neustále nosit roušku.
Rozhodla se vydat cestou tvořivosti a začít vyrábět panenky, které by malým pacientům byly podobné. "Cesta k panence, která konečně splňovala mé představy, byla od nápadu dlouhá téměř rok. S prvními návrhy jsem si nechala pomoci, ale věděla jsem, že se chci podílet na celém procesu. Nechtěla jsem panenky nechávat vyrábět od někoho jiného," vypráví Jana Koreňová, že to mimo jiné znamenalo naučit se ilustrovat a šít.
Šla a koupila stroj, aniž by tušila, jak se navléká nit. "Naštěstí mám babičku švadlenu, takže první lekce proběhly pod jejím dohledem. Čekala jsem, že šít bude snadné. Praxe se však od mých očekávání výrazně lišila," usmívá se.
První panence, kterou si troufla darovat, tak předcházelo ušití mnoha různých dek, jednoduchých střihů čepic, čelenek a asi dvě desítky nepovedených prototypů. To vše vesměs podle internetových videí, stejné to bylo i s ilustrováním. I "nepovedené" panenky však našly své místo. "Jsou u dětí mých známých a pomáhají i jim pochopit projevy nemoci zase z druhé strany. Kdo ví, možná díky tomu, pokud někdy sami potkají nemocné dítě, ho nebudou vnímat jako odlišné a nebudou se ho bát zastat, když to bude třeba."
Poprvé Jana Koreňová vezla zásilku více než 25 panenek na oddělení dětské onkologie v Motole. Od té doby jich doručila přes 150. Pokud se jedná právě o dodávku většího množství panenek do nemocnice, posílá Jana Koreňová různé typy, aby si děti mohly vybrat. Když jde o zakázku pro konkrétního malého pacienta třeba i domů, mohou si děti vybrat, jestli chtějí princeznu, piráta nebo jinou panenku z více než dvaceti variant.
"Vyrábím ale i panenky úplně na míru tak, aby byly opravdu do poslední ilustrace podle přání malého pacienta: upravím oblečení, barvy, přidám nebo odeberu katetr, změním vzor pyžama," vysvětluje s tím, že v případě zájmu o takovou panenku stačí, když jí rodiče napíší na sociální sítě zprávu. "Jedinou nevýhodou je někdy delší čekání na dotisk takové panenky, ale i v tom se snažím zařídit vše co nejrychleji - může-li panenka dětem udělat radost, chci, aby ji měly u sebe co nejdříve."
Přímo s nemocnicemi Jana Koreňová prozatím nespolupracuje napřímo, kontakty na obdarované rodiny dosud poptávala převážně přes různé nadace. "V tuto chvíli se ale o panenkách ví víc a oslovují mě už samotní rodiče, kteří je třeba viděli u jiných dětí na oddělení," vysvětluje.
Panenky v nemocnicích pak předává prostřednictvím rodičů pacientům, kteří se v daném místě léčí. Dovezu jim je, předám před nemocnicí nebo pošlu a oni jsou tak hodní, že je na oddělení rozdají. Kromě pražského Motola už panenky putovaly například do nemocnice v Českých Budějovicích či Ústí nad Labem, kde s distribucí pomáhají přímo zdravotníci.
"Od začátku mě motivuje víra v to, že snad dělám dobrou věc, která někomu zlepší den nebo mu pomůže lépe snášet léčbu. Slyšet nebo číst, že panenky rozdávají radost v místě, kde jí jinak moc není, není málo," pokračuje Jana Koreňová.
Cíl v množství předaných panenek nemá, a dokud bude pro koho, bude je ráda vyrábět dál. "Bohužel dětských onkologických pacientů je spousta a stále přibývají. Nejkrásnější by bylo, kdyby se povedlo najít lék, který by nemoc úplně vymýtil a onkopanenky by vlastně nebyly potřeba," dodává žena, která za svou iniciativu nyní získala titul Laskavec.
Laskavec
Nominovat člověka, který by si zasloužil uznání a podporu, můžete i vy. Všichni ocenění Laskavci v rámci komorního setkání obdrží od Nadace Karla Janečka šek na 6⁶ (tedy 46 656) korun, který mohou využít pro libovolné účely.
