reklama
 
 

Český kytarář: Bojujeme kvalitou proti levným kytarám z Číny

23. 1. 2015
Rozhovor s českým kytarářem Petrem Procházkou o kvalitě zvuku, poctivém řemeslu a historkách z pražské dílny.
Doporučujeme

Praha – "Popaři a rockeři posuzují kvalitu nástroje podle frází z katalogů. Bohužel mnoho z nich se domnívá, že má doma luxusní kytaru, ve výsledku je to ale jen průměr,“ říká Petr Procházka. Nástroji z jeho dílny se může pyšnit například Janek Ledecký nebo slavný český kytarista Jaroslav Šindler.

Trh s hudebními nástroji se podle něho výrazně změnil. Češi se nasytili levnými nástroji z Asie, a přestože se cena za poctivou práci kytaráře vyšplhá i na 60 tisíc korun, začíná převládat zvyk, že za kvalitu se zkrátka musí platit.

Jak probíhá výroba českých kytar a jaké nejzajímavější nástroje opustily pražskou dílnu? Přečte si rozhovor s Petrem Procházkou.

Aktuálně.cz: Zabolí vás, když vidíte slavné muzikanty, jak rozbíjejí svou kytaru v zápalu hry na pódiu?

Petr Procházka: Ne, většinou se totiž nejedná o dobrou kytaru, ale hodně to vypovídá o mentální úrovni daného muzikanta. S našimi nástroji se to ale, pokud víme, nikdy nestalo. Vyrobili jsme jich stovky a o většině z nich netušíme, kde vůbec skončily. Občas se nějaká starší vrátí z druhé třetí ruky a velmi nás těší, že je stále funkční.

A.cz: Nechat si vyrobit kytaru na zakázku není levná záležitost. Kdo je vaším běžným zákazníkem?

Značná část našich zákazníků se skládá z nadšenců, pro které je kytara koníčkem. Luxusní nástroj totiž za člověka odvede kus práce. Na špatném není možné zahrát naprosto vše, dobrá kytara vám to nejen dovolí, ale navíc pomůže.

Jestli se ale ptáte na slavné muzikanty, tak ti většinou na pódiu nepoužívají výjimečně kvalitní kytary. Když jezdí po koncertech, postaví si nástroj na pódium a kolem se motá spousta techniků, mnohdy i diváků. To si s kytarou za 100 tisíc nemůžou dovolit, proto si kupují cokoli, co alespoň nějak funguje a není třeba se o to tolik bát. Ve studiu je to jiné, tam už kvalitu potřebujete.

Konkrétně naši kytaru má ale doma Janek Ledecký, Martin Maxa, z jazzmanů slavný český kytarista a profesor z pražské konzervatoře Jaroslava Ježka Jaroslav Šindler nebo profesor konzervatoře ve Vídni Christian Havel. Z folkové scény právě vyrábíme kytaru pro Františka Nedvěda, vyráběli jsme nástroj i pro Pavla Lohonku Žalmana nebo Jaroslava Samsona Lenka. Nejsou to ale ti, co nás převážně živí.

A.cz: Střední proud tedy neřeší kvalitu zvuku své kytary?

Zvuk řeší hodně jazzmani, kteří vědí, že se špatným nástrojem se nedá hrát. Naopak popařům a rockerům je to mnohdy jedno nebo kvalitu nástroje posuzují podle frází z katalogů. Bohužel mnoho z nich se domnívá, že má doma luxusní kytaru, ve výsledku je to ale jen průměr. I v hudební branži je totiž malé povědomí o tom, jak poznat kvalitní nástroj.

A.cz: Nakolik přijdou vaše kytary?

Vyrábíme vyšší střed až luxus, přesto se pohybujeme na polovině ceny slavných amerických firem, a to za stejnou kvalitu i materiál, nebo dokonce i lepší. U celomasivního nástroje v případě akustických kytar začínáme na částce kolem 30 tisíc. Jazzové dlabané kytary z masivu se pak pohybují nad 60 tisíci. Drahé luxusní materiály a cenné akustické dřeviny z Jižní Ameriky nebo Madagaskaru mohou zájemce vyjít na 150 až 200 tisíc.

Aukce Jackovy kytary

Aukce Jackovy kytary

Dražba proběhne v pondělí 23. února od 16 hodin na Aktuálně.cz a ukončena bude v poledne 9. března.

A.cz: Jak jste se dostal k výrobě hudebních nástrojů?

Už na gymnáziu jsem hrál na kytaru, objížděl koncerty a znal se s řadou folkových kytaristů. K 18. narozeninám jsem měl slíbenou novou kytaru, ale tehdy tu byl jen Tuzex, kam chodily pouze dvě za kvartál. Dozvěděl jsem se ale o mistrovi Josefovi Kublovi z Chebu, který mi kytaru k narozeninám vyrobil.

Po pár letech jsem ho navštívil znovu a poté, co jsem ho zavalil spoustou odborných dotazů, nabídl, že k němu můžu na praxi. Protože jsem se po maturitě nedostal na vysokou školu a kytary mě začaly zajímat víc po konstrukční stránce, nastoupil jsem dálkově na učňák obor Servis a výroba hudebních nástrojů. Praxi jsem pak absolvoval u mistra Kubly a v roce 1995 hned po studiích si založil vlastní značku.

A.cz: Děláte zákazníkům kytary, jak se říká, přímo do ruky? Co může zadavatel ovlivnit?

Nejvíce jsou žádané akustické a jazzové kytary a opravdu je nejdůležitější dohoda s klientem, kdy zjišťujeme, na co vlastně kytaru potřebuje. Dokonce si ho i poslechneme, abychom viděli, jak s nástrojem zachází. Poté mu doporučíme vhodný model, protože každý tvar kytary má jiný charakter zvuku, což se dá modifikovat, ale i to má své limity.

Ještě důležitější je kombinace použitých materiálů, která také ovlivňuje finální zvuk. Příprava materiálu je hodně zdlouhavá, dřevo by mělo být v nejlepším případě alespoň sedm let uleželé. Rezonance se také může kácet vždy jen v zimě, když strom spí, aby v něm nebyla žádná tekutina.

A.cz: Rezonance?

Obecné označení rezonančního kvalitního dřeva. V Evropě je to nejčastěji smrk a javor. Aby mělo dobré rezonanční vlastnosti, mělo by být pravidelně narostlé střídavě letní a zimní přírůstky. Vzhledem k jarnímu počasí v zimě ale probíhá těžba většinou v Alpách. Během teplé zimy, jako je teď, se totiž strom probudí dříve a začne pracovat a jeho růst je nepravidelný.

Dřeva ale postupně ubývá, takže se někdy stává, že nám dodavatel jeden rok řekne, že jednoduše nemá, protože nenašel vhodné kmeny. Potom přistupujeme k tzv. umělému dosušení. To už je ale otázka jen tří až čtyř měsíců.

A.cz: Během takto dlouhého procesu tedy mohou nastat komplikace. Není ale mírná nedokonalost naopak žádaná?

Ano, ale ne kvůli zvuku, ale známce ruční práce. Moderní frézy řízené počítačem produkují dokonalé výrobky bez jakékoli chybičky, ale dopadají stejně jako cédéčka, když poprvé přišla na trh. Byla úžasná a dokonalá, proto brzy každého přestala bavit. Zvuk byl totiž naprosto bez jakéhokoli šumu. Proto se dnes do CD přimíchává šum, který je člověku přirozený.

Často u nás končí lidé s našetřenými penězi v kapse, kteří odcházejí od velkých výrobců právě proto, že je kytara přestala svou dokonalostí už v obchodě bavit. Jsou to často jen kusy vypadlé z mašiny, na něž žádný člověk ani nesáhl.

A.cz: Takže kytaráři nemají nějaké pověstné kousky, jako jsou třeba Stradivariho housle?

Nejlepší kytara, jako byly Stradivariho housle, neexistuje, přestože je ve světě oceňovaný například Gibson, který vyvinul jazzové kytary nebo Martin se svými westernovými a Fender s elektrickými.

Problém s kvalitou kytar je spojen s vymizením některých materiálů, které se dříve používaly. Zlatá éra akustických a jazzových kytar spadala do 30. let, po válce se ale zjistilo, že některé stromy se vykácely a v dané velikosti se už nedají sehnat. Proto se muselo improvizovat a nahrazovat materiály i technologie a vše od války postupovalo k horšímu. Dnes už stromy dorostly, materiál se dá sehnat a my se vracíme ke kořenům a čerpáme právě z minulosti.

A.cz: Jak se proměnili vaši zákazníci od doby, kdy jste začal podnikat?

Zásadně. Jsou více informovaní a začínají si čím dál více uvědomovat, že pokud chtějí kvalitní výrobek, stojí to peníze. S firmou jsme začali v polovině 90. let, když startovala v Koreji druhovýroba. Lidé začali výrobky kupovat, protože to bylo cenově dostupné. Po třech letech to ale přestalo fungovat, trh se zasytil a lidé začali chodit za výrobci kytar. Poté přišla vlna levných výrobků z Číny a zase se to celé opakovalo. Lidé si ale na to musí přijít sami a poučit se z chyb.

Jackova kytara je jediná a bude mít sběratelskou hodnotu.

A.cz: Říkal jste, že máte za sebou stovky kytar. Jaké nejzajímavější si zákazníci objednali?

Nejzajímavějším kouskem byla určitě naposledy Jackova kytara pro Jack Daniel's, v paměti mi ale uvízly i jazzové kytary, které jsme vůbec poprvé začali vyvíjet ve spolupráci s Jaroslavem Šindlerem. První kytara byla přímo pro něho.

A.cz: Jak jste se k Jackově kytaře vůbec dostal?

Úplně náhodou. Byli jsme osloveni reklamní agenturou, která hledala někoho, kdo by byl celkem rychle schopen vyrobit kytaru podle přesného zadání. Reklamní věci moc neděláme, zakázky nás musí bavit a něčím zaujmout. Vize tohoto projektu byla ale jedinečná v tom, že výtěžek z prodeje kytary by měl připadnout fondu na podporu mladých umělců, který spravuje právě Jack Daniel's.

Navíc se k projektu přidružili i další zajímaví lidé, jako je jeden z nejslavnějších sklářů Rony Plesl. Jeho speciálně navržená láhev bude součástí právě Jackovy kytary.

A.cz: Lahev v kytaře? Na to se přeci nedá hrát.

Samozřejmě to nebylo jednoduché a museli jsme vymyslet, jak zakomponovat láhev do akustické zóny. Vybrali jsme typický model nástroje inspirovaný americkou legendární kytarou Les Paul. Z toho jsme vyšli a upravili konstrukci tak, abychom vykompenzovali láhev, která zvukově ruší. Nakonec se nám to povedlo a kytara hraje dobře i s lahví.

Jackova kytara

Jackova kytara

  • Na designu kytary se podíleli fanoušci, jejichž návrhy přenesl na tělo nástroje airbrusher.
  • Jackovu kytaru vydlabali do kusu dřeva Petr Procházka a Petr Grotzbach. Designovou lahev Jack Daniel's vytvořil světově známý výtvarník Rony Plesl.
  • Jackova kytara bude vydražena na Aktuálně.cz v pondělí 23. února od 16 hodin. Aukce bude ukončena v poledne 9. března.

A.cz: Dá se očekávat, že takto originální ručně dělaná kytara bude časem nabírat na hodnotě?

Tato kytara určitě. Jiné je to v případě akustických kytar, které věkem ztrácí hodnotu, protože jsou konstrukčně vyrobené na omezenou dobu. U jazzových a elektrických se dá říci, že věkem nabírají na hodnotě. Jackova kytara je samozřejmě jediná a bude mít sběratelskou hodnotu.

A.cz: Kde byste byl rád, aby nakonec skončila?

Jsem realista. Vím, že kytara osazená lahví neskončí u muzikanta, který s ní bude jezdit na koncerty. Předpokládám, že skončí u nějakého sběratele. To ale není tak důležité jako to, aby se prodala za co nejvíce peněz. Čím víc peněz se vybere, tím víc dostanou mladí muzikanti.

A.cz: Ve styku se zákazníky se musíte setkávat i s kuriózními situacemi. Podělíte se s nějakou příhodou ze své dílny?

Jeden zákazník přišel s tím, že zakládá kapelu s dětskými nástroji a chtěl, abych mu nástroje upravil tak, aby na ně mohl normálně na pódiu hrát. Čekali jsme, že donese takovou tu dětskou dřevěnou kytarku z obchodu. On ale přišel s plastovou. S obyčejným plastovým dutým výliskem pro dvouleté dítě a požadoval struny a snímače, aby to hrálo. Říkal jsem si, jestli jsme se všichni nezbláznili, ale ten člověk byl tak přesvědčivý, že jsme to vzali a vyrobili mu funkční elektrickou plastovou kytaru, na kterou hrál. Měli ještě bicí a dětský xylofon. Vůbec ale nevím, jestli ještě existují.

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama