Pyramida v Gíze možná vznikla jinak, než se učíme. Nová vědecká teorie přepisuje dějiny

Velká pyramida v Gíze fascinuje lidstvo už více než čtyři tisíce let. Jak mohli starověcí Egypťané bez moderních strojů postavit monument složený z milionů kamenných bloků, z nichž některé váží až 60 tun? Tradiční vysvětlení mluví o obřích rampách a tisících dělníků, nový vědecký výzkum však naznačuje, že realita mohla být mnohem technicky propracovanější.

Výzkum publikovaný v prestižním časopise Nature přinesl překvapivý pohled na stavbu pyramidy faraona Chufua. Jeho autor Simon Andreas Scheuring se na problém podíval očima fyziky a inženýrství.

Podle jeho výpočtů by čistě manuální práce s rampami nestačila k tomu, aby byly kameny o hmotnosti desítek tun zvednuty do výšky stovek metrů během pouhých dvaceti let – což je doba, po kterou se pyramida pravděpodobně stavěla.

Scheuring si proto myslí, že Egypťané využívali systém protizávaží a kladek, ukrytý přímo uvnitř pyramidy. Monument tak stavěli zevnitř směrem ven. Vnitřní chodby, které dnes považujeme za ceremoniální nebo symbolické, tak mohly ve skutečnosti sloužit jako stavební rampy a zdvihací mechanismy.

Klíčovou roli v tom měla sehrát vzestupná chodba, velká galerie a předsíň před Královskou komorou. Právě tyto prostory podle Scheuringa tvořily funkční stavební systém, nikoli pouze náboženskou architekturu.

Motor celé stavby

Velká galerie – dlouhý, vysoký koridor uvnitř pyramidy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vykazuje podle studie známky intenzivního mechanického opotřebení. Na jejích stěnách se nacházejí škrábance, leštěné plochy a stopy po opakovaném tření, které neodpovídají běžnému pohybu lidí.

Výzkumník se proto domnívá, že se zde opakovaně pohybovaly saně s protizávažím, které se pohybovalo dolů po šikmé rampě. Tím vznikala síla, jež pomocí lan a kladek zvedala kamenné bloky jinde v jádru pyramidy nahoru. Díky tomuto systému bylo možné pracovat překvapivě rychle –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Scheuring vypočítal, že v některých fázích bylo možné umístit jeden kamenný blok za minutu.

Žádná past na zloděje, ale stroj

Zvláštní pozornost si zaslouží takzvaná Předsíň (Antechamber) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ malá žulová místnost těsně před Královskou komorou, která byla tradičně považována za bezpečnostní prvek proti vykradačům hrobek.

Nová interpretace ji však vidí jinak: jako zdvihací stanici podobnou kladce. Proč? Nasvědčují tomu hluboké drážky ve stěnách, vhodné pro silná lana, kamenné výčnělky, které mohly nést dřevěné trámy, nezvykle hrubé opracování prostoru a nerovná podlaha, která mohla skrývat dřívější svislou šachtu. Podle Scheuringovy rekonstrukce zde lana běžela přes dřevěné klády a umožňovala zvedat i ty nejtěžší, až 60tunové bloky. Systém tak mohli upravovat podle potřeby –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ podobně jako měnit převody.

Nepravidelnosti se smyslem

Jedním z nejsilnějších argumentů nové teorie jsou pak nečekané nepravidelnosti uvnitř pyramidy: komory nejsou dokonale symetrické. Královnina komora je vycentrována sever–jih, ale ne východ–západ. Královská komora je pak posunutá jižně od hlavní osy pyramidy.

Pokud by pyramidu stavěli jednoduše pomocí vnějších ramp, nic by nebránilo dokonalé symetrii. Tyto posuny však dávají smysl, pokud stavitelé museli pracovat kolem vnitřních zdvihacích mechanismů. Podobně lze prý vysvětlit i mírně konkávní stěny pyramidy a proměnlivou výšku jednotlivých kamenných vrstev. Tyto detaily mohly vzniknout postupným přesouváním vnitřních ramp a zdvihacích bodů během stavby.

Zajímavé je, že tato teorie odpovídá i výsledkům moderního mionového skenování, které v posledních letech zkoumalo vnitřek pyramidy. Během těchto průzkumů odborníci nenašli žádné velké, dosud neznámé komory v jejím jádru – přesně to, co Scheuringův model předpokládá. Menší chodby nebo zbytky vnitřních ramp by se však podle něj mohly stále nacházet v okrajových částech pyramidy, zejména ve vyšších úrovních.

Dědictví starověkého inženýrství

Pokud se tato teorie potvrdí, ukazuje Velkou pyramidu v novém světle. Ne jako dílo nadlidské síly, ale jako mistrovský příklad využití fyziky, mechaniky a chytrého plánování. Starověcí Egypťané možná neměli ocel, elektřinu ani motory – ale zjevně dokonale rozuměli tomu, jak přimět hmotnost, gravitaci a rovnováhu, aby pracovaly v jejich prospěch.

A právě proto nás Velká pyramida nepřestává fascinovat ani po tisících letech.