"Rolníci v šesti evropských zemích přestávali pracovat na poli, když kolem nich vlak projížděl, a hleděli na nablýskané vagony a arogantní tváře za jejich okny," píše E. H. Cookridge v knize Život a doba nejslavnějšího evropského vlaku.
Orient Expres nebyl jen dopravním prostředkem - byl to zážitek sám o sobě. Jeho samotná jízda se stala cílem. I proto ho lidé začali přezdívat vlak králů a král mezi vlaky.
I tak však přišly pokusy o obnovu - například Venice Simplon Orient Express, který funguje jako turistická atrakce s nostalgií po starých časech. Hosté jsou často vybízeni k převlečení do kostýmů z 20. let a na palubě probíhají inscenace vražd, které turisté mohou "vyšetřovat".
"Pokusy obnovit zašlý lesk Orient Expresu se často proměnily v parodii," poznamenal americký novinář David Zax pro magazín Smithsonian. "Hra na Hercula Poirota, vražda mezi chody večeře, kostýmy z dvacátých let - to už není původní Orient Expres, ale jeho karnevalová verze," dodal. Ale možná právě v tom spočívá kouzlo. Orient Expres přežil války, zrady, pád monarchií i studenou válku - a stal se symbolem něčeho, co nám dnes zoufale chybí: pomalého, elegantního cestování s příběhem.
