Příroda orly potřebuje, říká šéf projektu

Zuzana Kleknerová Zuzana Kleknerová
1. 6. 2007 0:00
Rozhovor s Petrem Orlem o unikátním projektu
Petr Orel (vpravo) je vedoucím projektu Návrat orla skalního do ČR.
Petr Orel (vpravo) je vedoucím projektu Návrat orla skalního do ČR. | Foto: ČSOP

Kdo je Petr Orel?
Autor fotografie: aktualne.cz

Kdo je Petr Orel?

  • 46 let
  • spoluautor projektu Návrat orla skalního do ČR
  • vedoucí Záchranné stanice pro volně žijící živočichy v Bartošovicích na Moravě a předseda pobočky ČSOP v Novém Jičíně
  • ornitolog s 28letou praxí
  • specialista na dravce a sovy

Rozhovor - Ochranou ohrožených druhů a přírody vůbec se zabývá bezmála třicet let. Rok 2006 byl ale pro Petra Orla, předsedu novojičínské pobočky Českého svazu ochránců přírody a šéfa Záchranné stanice pro volně žijící živočichy v Bartošovicích na Moravě, přeci jen výjimečný.

"Po mnoha letech příprav se nám konečně podařilo rozjet unikátní projekt Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd," vysvětlil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Z české přírody zmizela v uplynulých 100 letech spousta živočišných druhů. Proč?

Myslím, že to u nás s vymizením živočišných druhů za posledních 100 let zas není tak špatné. Jde spíš o to, že především v druhé polovině 20. století došlo vlivem člověka k výrazné změně biotopů, k velkému znečištění prostředí. A s tím se řada volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin nevyrovnala. Proto došlo ke zhroucení populací u citlivých druhů. Populace některých  přizpůsobivých druhů naopak vzrostly.

Takže například orel skalní patří mezi takzvaně "citlivé druhy", proto v Česku vyhynul?

U orla skalního hraje roli ještě něco jiného: problém přímé likvidace predátorů obecně, který se táhne s lidstvem již staletí. Mimochodem orel skalní z naší přírody zcela nevymizel, mladí ptáci k nám poměrně často zalétají ze sousedního Slovenska a pravděpodobně i odjinud.

Proč tedy tento druh na Moravě vypouštíte?

Orlí mláďata, která ochránci přírody vypouští v Beskydech, pocházejí ze slovenských Karpat.
Orlí mláďata, která ochránci přírody vypouští v Beskydech, pocházejí ze slovenských Karpat. | Foto: www.orolskalny.sk

Rozhodli jsme se vrátit sem orla skalního jako hnízdní druh, což je rozdíl. Důvodů je několik. Především jsme toho názoru, že stálá populace tohoto vlajkového druhu, který je na konci potravního řetězce, v naší přírodě chybí. Takže jeho stálý výskyt v horském a podhorském biotopu přispěje k žádoucí stabilizaci ekosystému.

A další důvody?

Druhým důvodem je humánní a etické hledisko. Právě člověk způsobil přímou likvidaci hnízdních párů orlů skalních v ČR. A podle nás již nazrála doba tyto nesmyslné činy napravit, přistoupit k aktivní ochraně tohoto druhu a pomocí repatriace mláďat získaných ze Slovenska hnízdní populaci orla skalního obnovit. Tento nádherný a majestátní dravec  si naší pozornost zaslouží.

Máte s těmito dravci nějaké zkušenosti?

Problematice ochrany dravců a sov se Český svaz ochránců přírody v Novém Jičíně věnuje dlouhodobě, desítky let. Máme zkušenosti a věříme, že projekt bude úspěšný.

Jak dlouho jste projekt připravovali?

U mne osobně se nápad zrodil již dávno, někdy v roce 1978, kdy jsem se poprvé setkal přímo s orlem skalním. Šlo o samce, který byl v Bernarticích na Novojičínsku vážně postřelen a poté byl až do roku 2003 v držení naší záchranné stanice v Bartošovicích na Moravě.

Vlastní přípravy pak začaly v 90. letech. Od roku 2000 jsme s kolegou Otakarem Závalským dávali dohromady první verzi záchranného programu orla skalního. Realizaci projektu schválily orgány ochrany přírody na podzim roku 2004. Za přípravou jsou samozřejmě stovky hodin v terénu u nás, na Slovensku i jinde ve světě. Třeba v Irsku, kde obdobný projekt probíhá od roku 2001.

Záměr vrátit do přírody vyhubený druh je jistě chvályhodný. Nemůže ale orel skalní napáchat v Beskydech, které jeho přítomnosti dávno odvykly, spíš škodu než užitek?

Jak už jsem zmínil, orli skalní z naší přírody úplně nevymizeli. Ale nehnízdí zde, a tak je jejich výskyt nepravidelný. Podle našeho názoru, podpořeného jak zkušenostmi z Irska, tak zkušenostmi vlastními (v Beskydech už více než 10 měsíců krouží a loví námi vypuštění orli), škodu způsobit nemohou. Alespoň z hlediska ekologického.

Dospělý orel má rozpětí kolem dvou metrů. Není tedy divu, že se někteří zemědělci z regionu bojí o svůj dobytek.

S obavou ze strany farmářů jsem se zatím nesetkal. A ani se nebojíme, že by mohlo dojít k výraznější "škodě" napáchané orly. Opět se musím odvolat na Irsko: téměř všude tam vidíte pastviny a na nich početná stáda ovcí, včetně jehňat. Za šest let se kolegové nesetkali s tím, že by orli na ovce zaútočili.

A co třeba na sousedním Slovensku, které je nám o dost bližší?

Ani tam to není problém, což potvrzují například velmi přesné potravní rozbory u orlů žijících a hnízdících na Slovensku. Do potravy orlů se jehněčí či skopové maso může dostat de facto jen z úhynů. Napadení jiných, volně se pasoucích hospodářských zvířat v zásadě nepřichází v úvahu.

Ale co když přeci jen?

V případě, že by přesto k napadení jehňat orlem skalním prokazatelně došlo, jsme připraveni majitele odškodnit.

Co orly v Beskydech nejvíc ohrožuje?

V Beskydech je to stejné jako třeba na Slovensku. V první řadě je to člověk. Člověk, který vlastní loveckou zbraň a nerespektuje zákon, neboli střílí i po těch zvířatech, které zákon přísně chrání. Máme s tím bohužel letité zkušenosti za dobu, kdy provozujeme záchrannou stanici, jsme řešili již stovky kauz.

Zkuste být trochu konkrétnější...

Dospělí orli mají rozpětí křídel kolem dvou metrů. Někteří lidé se proto bojí, že v Beskydech napáchají škody.
Dospělí orli mají rozpětí křídel kolem dvou metrů. Někteří lidé se proto bojí, že v Beskydech napáchají škody. | Foto: Boucný

Například samice orla skalního, Anča, která byla jako jedno z prvních čtyř mláďat v Beskydech vypuštěna loni v srpnu. V listopadu ji někdo postřelil. Ale měla štěstí v neštěstí, před časem se nám podařilo vrátit ji zpět do volné přírody.

A kromě lidí? Existují i jiné hrozby?

Druhým nebezpečným faktorem jsou nevhodně řešené elektrické sloupy, takzvané sloupy smrti, na nichž v ČR ročně zahynou stovky, možná tisíce ptáků. Jenom do našeho zařízení ročně přijmeme 60 až 80 ptáků popálených elektrickým proudem. Od velikosti poštolky až po čápa.

Dá se s tím něco dělat?

Snažíme se s ČEZem najít řešení. Sloupy na trasách, kde jsou poranění nejčastější, jsou postupně vyměňovány za konstrukčně vhodnější. Beskydy a okolí jsou prioritou. Jde to však bohužel pomalu.

  • Pokračování rozhovoru čtěte ZDE
 

Právě se děje

Další zprávy