Většina Čechů zná Golema z historické komedie Císařův pekař – Pekařův císař, kde Jan Werich geniálně ztvárnil císaře Rudolfa II. i pekaře Matěje Kotrbu. Postava hliněného obra se stala symbolem Prahy plné alchymistů a tajemství, i samotného rabiho Löwa. Jenže skutečnost je jiná - v 16. století legenda o Golemovi neexistovala. Podle historiků je produktem literárních fantazií z dob romantismu.
Literární podvod: Golem v boji proti antisemitismu
Na počátku 20. století prošla legenda o Golemovi další zásadní proměnou. V roce 1909 vydal rabín a spisovatel Yudl Rosenberg v Polsku knihu Zázraky Maharala s Golemem. Tvrdil, že jde o přepis vzácného rukopisu ze 16. století sepsaného Maharalovým zetěm. Jeho tvrzení byl však pouhý literární podvod.
Zatímco starší příběhy líčily Golema jako tichého sluhu nebo ochránce ghetta, Rosenberg z něj udělal aktivního bojovníka proti takzvaným krvavým pomluvám - nepodložené konspirační teorii, že se Židé podílejí na únosech, mučení a obětech křesťanských dětí. Maharalův Golem měl v jeho podání odhalovat spiknutí, nacházet ukrytá těla a usvědčovat viníky, čímž chránil pražskou židovskou komunitu před pogromy.
Kontext vzniku knihy byl zásadní. Východní Evropa na přelomu 19. a 20. století zažívala vlnu pogromů a téma krvavých pomluv bylo stále aktuální. Rosenbergův Golem nabízel fiktivního hrdinu, který dokázal to, co reální lidé nemohli - účinně se bránit proti nespravedlnosti.
Ačkoliv byl podvod brzy odhalen, jeho verze příběhu o Golemovi stala nesmírně populární. Motiv Golema jakožto ochránce před antisemitismem se stal v moderním pojetí příběhu dominantním a silně ovlivnil literární i filmová zpracování.