'%20cx='16'%20cy='16'%20r='16'/%3e%3ccircle%20fill='url(%23b)'%20cx='16'%20cy='16'%20r='9'/%3e%3ccircle%20fill='url(%23c)'%20cx='16'%20cy='16'%20r='5'/%3e%3c/g%3e%3c/svg%3e "Skoro Jasno")
16 ˚C
Byl to parník, který měl dát zaoceánskému cestování jiný rozměr. SS United States nebyla jen další luxusní lodí, ale technologickým manifestem amerického snu a symbolem námořní dominance Spojených států. Když v roce 1952 SS United States poprvé vyplula, bylo jasné, že se nejedná o obyčejné plavidlo. Loď, navržená legendárním konstruktérem Williamem Francisem Gibbsem, spatřila světlo světa s jediným cílem: být nejrychlejší a zároveň i nejbezpečnější.
Díky silným parním turbínám o výkonu 240 tisíc koňských sil dokázala vyvinout rychlost přes 38 uzlů (asi 70 km/h), což bylo v 50. letech něco naprosto nevídaného. Při své první plavbě z New Yorku do anglického Southamptonu pokořila významný námořní rekord a získala Modrou stuhu Atlantiku za nejrychlejší přeplutí oceánu - v celkovém čase tří dnů, 10 hodin a 40 minut.
Na palubě SS United States cestovali ti nejvlivnější - prezidenti, herci, magnáti nebo umělci. Mezi nejslavnější pasažéry patřili Marlon Brando, Marilyn Monroe, Salvador Dalí, John Wayne, Grace Kellyová, nebo dokonce budoucí prezident John F. Kennedy. Loď nabízela nevídaný komfort - elegantní kajuty, luxusní restaurace, taneční sály a nejmodernější výbavu své doby.
Tisíce tun železa, které nikdo nechce. Proč?
Ceny lístků se samozřejmě lišily podle třídy. Pokud bychom přepočítali ceny na dnešní hodnotu, první třída stála v přepočtu kolem 150 tisíc korun za jednu cestu, zatímco nejlevnější místa vyšla přibližně na 20 tisíc korun. Ačkoliv SS United States sloužila především jako luxusní dopravní prostředek, byla v ní zabudována i skrytá vojenská funkce.
Konstruktéři loď navrhli tak, aby se v případě potřeby dala během 24 hodin přeměnit na vojenský transportér schopný přepravit přes 14 tisíc vojáků. Parník však k takovému účelu nikdy nikdo nevyužil. Po vzestupu letecké dopravy začaly transatlantické plavby ztrácet smysl. V roce 1969 došlo k vyřazení SS United States z provozu a jejímu následnému prodeji.
Loď od té doby chátrala ve filadelfských docích, zatímco se spekulovalo o jejím dalším možném využití. Chvíli z ní měl být luxusní hotel, jindy zase muzeum nebo plovoucí kasino. Poslední majitel lodi, floridský okres Okaloosa, však nyní osud 302 metrů dlouhého kolosu zpečetil. Loď je nyní na své poslední cestě z Filadelfie do Alabamy, kde ji čeká přeměna na umělý útes a následné úmyslné potopení.
Parník do finální destinace táhnou podél amerického pobřeží remorkéry, protože lodní motory již nejsou funkční. Z ekonomického i ekologického hlediska by se mohlo zdát logické loď rozřezat a materiál zrecyklovat, ale v praxi to není vždy tak jednoduché. Důvody, proč se některé velké lodě raději potápí, než aby byly rozebrány, zahrnují několik faktorů.
Demontáž obří lodi je extrémně drahá - rozřezání, separace materiálů a ekologická likvidace nebezpečných látek (např. azbestu, těžkých kovů v nátěrech nebo palivových zbytků) totiž stojí ohromné částky. Starší lodě obsahují zejména azbest, který byl kdysi běžnou součástí izolačních materiálů. Jeho bezpečné odstranění je extrémně drahé a náročné.
Recyklace kovu zároveň nemusí být vždy výhodná. Tržní cena surového železa je totiž tak nízká, že náklady na rozřezání lodi dalece převyšují zisk z prodeje materiálu. Potopení lodi na vhodném místě navíc může vytvořit umělý útes, který podpoří mořský ekosystém a přiláká potápěče. Vhodné jsou také pro armádní účely. Vysloužilé lodě mohou posloužit jako cíle při testování zbraní. Takové využití našla například letadlová loď USS America. Parník SS United States tak bude po odstranění nebezpečných materiálů a absolvování nezbytných úprav záměrně potopen u floridského pobřeží, čímž se stane největším umělým útesem na světě.
