Už jako na malého kluka, který začal hrát na rodné Vysočině, na něj od čáry pokřikovali tatínci a dědečkové. Nenechal se tím ale odradit a brzy se stal úspěšným fotbalistou. Česko poprvé reprezentoval v roce 2007. Přesto se ještě pět let poté po Praze objevily nálepky s nápisem "Dres z tebe Čecha neudělá".
Protože vyrostl v Česku, považuje se dnes sedmatřicetiletý sportovní manažer klubu Slovan Liberec Theodor Gebre Selassie za otrlého. Přesto přiznává, že ho to tehdy mrzelo. "Bylo mi to velmi nepříjemné, protože jsem se narodil v Česku a jediné, co mě odlišuje od typického Čecha, je barva kůže," říká.
V protireakci se rozhodl v českém národním dresu zůstat co nejdéle, aby fanoušci viděli, že je normální, aby reprezentoval i Čech s jinou než bílou barvou kůže. A to i v době, kdy už měl dvě malé děti a na reprezentační srazy nebylo tolik času. Od té doby se podle něj situace s rasismem ve fotbalovém prostředí zlepšila. Vnímá, že zejména velké kluby se snaží prostředí kultivovat.
S tím, že se situace lepší, souhlasí i novinářka a odbornice na fotbal Fatima Rahimi. "Když se podíváme na to, jak tuto problematiku v devadesátých letech pokrývala média, vnímám posun k lepšímu," říká.
Na druhou stranu upozorňuje na to, že v českém fotbalovém prostředí je tendence zametat rasismus pod koberec. Za jeho projevy stačí omluva a problém se dál neřeší. "Ptám se, jestli je to skutečně dostatečné," doplňuje.
Podle Rahimi samotné kluby řeší téma rasismu málo a spíše pro to, že to mají nařízené "shora" - od fotbalových organizací. Pozoruje také, že když už se hráč stane obětí rasistických urážek, pro českou společnost je přijatelnější, když to přejde s humorem, než aby se ostře vymezoval.
V souladu s tím si Theodor Selassie myslí, že v některých případech nemá cenu na projevy rasismu reagovat. "Z mé dosavadní životní zkušenosti je lepší některé záležitosti pro dobro věci ignorovat," věří. Domnívá se, že vymezení by pak mohlo ztratit sílu ve chvíli, kdy stojí za to se ohradit. Společnost by podle něj však měla zvládat alespoň základní meze slušnosti. "Vadí mi, když musím vysvětlovat, že není vhodné někomu říkat opice," dává příklad.
Takzvaná kauza Kúdela, kdy měl hráč Slavie údajně opicí nazvat hráče skotských Rangers Glena Kamaru, české debatě vůbec nepomohla, shodují se Fatima Rahimi a Theodor Selassie. Zřejmě kvůli tomu, že byla příliš složitá. Kamery zároveň nezachytily zvuk rozhovoru mezi oběma hráči, a tak spor zůstal v rovině tvrzení proti tvrzení. "V české společnosti to jen rozvířilo větší nenávist," říká bývalý reprezentant.
Druhou epizodu Rasování si pusťte také jako podcast:
Jak se tedy s rasismem ze strany fotbalových fanoušků vypořádat? Podle obou hostů by mohly pomoci přísné tresty pro fanoušky v podobě zákazů vstupu na stadion. "Britská Premier League nebo španělská La Liga se snaží své fanoušky vychovávat tím, že mohou mít i doživotní zákaz vstupu na stadion nebo že klub spadne do nižší ligy. To jsou ty nejhorší věci, které se mohou skalním fanouškům stát," říká v pořadu Rasování novinářka.
Nemělo by se ale zapomínat ani na kultivaci společnosti. "Docela dost toho můžeme udělat sami. Existuje třeba český klub FC Roma, který se snaží ukázat, jak umí romští kluci výborně hrát fotbal. Můžeme je tedy podpořit, chodit se na ně dívat. Jednou nám snad nepřijde zvláštní, že nás reprezentuje někdo s tmavší pletí nebo třeba hráč vietnamského původu," doufá Rahimi.
Rasování
Pořad Aktuálně.cz Rasování je o životě Čechů a Češek, kteří se etnicky liší od většiny. Moderátorka Clara Zanga v něm pátrá po tom, jak předsudky a skrytý rasismus ovlivňují každodenní život lidí a všední komunikaci, ale i specifické oblasti jako jsou vztahy, sport a kultura. Hledá také odpověď na to, zda není rasa jen lidský výmysl a proč neřešíme otázku diskriminace Romů. Cílem pořadu je, aby Česko bylo domovem pro všechny.
