Historie tetování v Československu je úzce spjata s kriminálním prostředím. Zejména v 70. letech 20. století bylo vnímáno jako stigma spojené s vězeňskou kulturou. Vězni používali primitivní nástroje v podobě jehel a drátů a inkoust vyráběli z popela a moči. Každý motiv měl specifický význam: pavouci symbolizovali závislost, hvězdy na ramenou označovaly vysoké postavení ve vězeňské hierarchii a slza pod okem signalizovala smrt blízkého nebo násilné činy. Tetování sloužilo jako forma komunikace, symbol identity a někdy i zastrašující nástroj. Ve vězeňské subkultuře se tak tetování stalo způsobem, jak sdělit příběh nebo status.