Parazit, který požírá oči. Útočí především na nositele kontaktních čoček

Začíná zarudnutým okem, může skončit až slepotou. Řeč je o infekci způsobené měňavkovitým prvokem akantamébou, který se vyskytuje ve vodě a může se dostat mezi oko a kontaktní čočku. Nemoc je přitom velmi těžko diagnostikovatelná a často se zpočátku mylně zaměňuje za běžný zánět očí, což může vést k vážnému poškození zraku.

Když Teresu Sanchesovou začalo před čtyřmi lety během pobytu v Mexiku trochu píchat v oku, nevěnovala tomu přílišnou pozornost. „Měla jsem pocit, jako bych pod čočkou něco měla, tak jsem je vyhodila,“ vzpomíná. Nepříjemné pocity v oku připisovala malé trhlině na kontaktní čočce nebo suchosti, kterou pociťovala od doby, kdy přešla z jednodenních na měsíční čočky.

Brzy se ale bolest zhoršila. Přidalo se nesnesitelné pálení a bolest vystřelovala do hlavy. „Nemohla jsem mít žaluzie otevřené, protože to vyvolávalo nesnesitelnou bolest,“ říká Sanchezová, která dnes žije v Las Vegas. Navštívila několik oftalmologů, ale správná diagnóza ani po třech měsících nepřicházela. Zprvu ji lékaři léčili pro „růžové oko“, bolest však přetrvávala.

Začala tedy pátrat na internetu. Tam zjistila, že její příznaky odpovídají vzácné nemoci - akantamébové keratitidě, parazitární infekci, která v drtivé většině případů postihuje nositele kontaktních čoček. Její podezření později potvrdil i lékař.

„Bylo to hrozných pět měsíců šílené bolesti. Byla jsem celou dobu schoulená, měla jsem žaluzie zatažené a nedokázala jsem se ani podívat na telefon kvůli světlu, které vyzařoval,“ vzpomíná Sanchezová. Tento parazit se na čočky může dostat například při omývání obyčejnou vodou nebo při skladování čoček ve vodě z kohoutku. Sanchezová je přesvědčená, že infekci chytila ve sprše právě během pobytu v Mexiku.

Přibližně dva a půl roku po nakažení podstoupila transplantaci rohovky. Následně se u ní vyvinul šedý zákal, který lékaři odstranili letos v říjnu. Její příběh však má šťastný konec - momentálně už vidí téměř normálně. „Cítím se nesmírně vděčná, že takový je můj výsledek,“ říká.

Těžká cesta k diagnóze

Akantaméba je volně žijící prvok, který se běžně vyskytuje ve sladké vodě, jako jsou bazény, jezera a v některých zemích i ve vodovodní vodě. Vnikne pod kontaktní čočku a při sebemenším poškození rohovky pronikne dovnitř oka. Může způsobit až oslepnutí.

Přednosta oční kliniky FNKV a 3. LF UK Praha Pavel Studený doplňuje, že přestože je infekce relativně vzácná, je velmi závažná a zrak ohrožující, s relativně špatnou prognózou. „Na naší klinice se s ní setkáváme v jednotkách případů ročně,“ říká. Riziko je vyšší jak v oblastech s horší hygienickou situací, tak paradoxně i v zemích s vysokým počtem nositelů kontaktních čoček. Celosvětově se udává výskyt přibližně dvou až tří případů na milion obyvatel ročně.

Až 90 procent pacientů s akantamébovou infekcí jsou právě nositelé čoček. Jejich nošení podle odborných dat zvyšuje riziko nákazy zhruba deset- až dvacetinásobně. Důvodem jsou mikrotraumata rohovky při manipulaci s čočkami, která vytvářejí vstupní bránu pro infekci.

Detektivní práce v ordinaci

Nemoc je navíc obtížně rozpoznatelná. V počátečních fázích se projevuje zarudnutím oka, pocitem cizího tělíska, pálením, řezáním, světloplachostí a mírným zhoršením zraku - tedy podobně jako jiné záněty rohovky. Typickým rysem je výrazná bolest, často nepřiměřená tomu, co je při vyšetření patrné.

„Ačkoliv osobně jsem zažil i případ, kdy pacientka neměla naopak žádné bolesti,“ dodává Studený. V anamnéze lékaři zjišťují předchozí nošení kontaktních čoček a zda se s nimi pacient koupal v bazénu.

„Onemocnění je relativně vzácné, proto se na něj obvykle začne pomýšlet až ve chvíli, kdy stav nereaguje na běžnou léčbu lokálními antibiotiky,“ upozorňuje Studený.

Diagnostika vyžaduje speciální laboratorní vyšetření. Při běžných stěrech a kultivacích se akantaméba často neprokáže. Přínosné může být i vyšetření samotných kontaktních čoček a pouzder, kde se améby často podaří odhalit. Odborníci proto doporučují pacientům, aby v případě obtíží čočky ani pouzdra nevyhazovali, protože mohou pomoci při stanovení diagnózy.

V pokročilejších fázích se u infekce může objevit typický prstencový zákal rohovky, rohovkový vřed a hrozí i proděravění rohovky a výrazně zhoršené vidění. Komplikacemi mohou být šedý zákal, sekundární glaukom či zánět nitroočních struktur.

Dlouhá a bolestivá léčba

Léčba je podle odborníků dlouhodobá a intenzivní, často trvá tři až šest měsíců. Základem je okamžité vysazení kontaktních čoček. Podávají se antiseptické roztoky účinné proti akantamébě, někdy i antibiotika, antivirotika nebo antimykotika. Terapie musí být důsledná a dostatečně dlouhá, protože část patogenů přežívá v rohovce ve formě cyst a při předčasném ukončení léčby může dojít k reaktivaci onemocnění.

„Prognóza závisí na rychlosti diagnostiky, stádiu onemocnění a včasnosti zahájení adekvátní léčby,“ dodávají lékaři z Kliniky ORL 3. LF UK a ÚVN. V časných stadiích může dojít k úplnému vyléčení, v pozdějších se však často objevují komplikace a následné jizvení. Podle Studeného se při včasném zásahu udává úspěšnost léčby kolem 75 až 85 procent. Kvůli poškození rohovky je někdy nutná transplantace - takzvaná keratoplastika.

A prevence? Odborníci doporučují používat výhradně roztoky určené pro kontaktní čočky, dodržovat hygienu rukou, pravidelně měnit pouzdra, nespát s čočkami a nenosit je při koupání či jiných vodních aktivitách. Zvážit lze i jednodenní čočky, které snižují riziko kontaminace.

Zdroje: autorský text, CNN