Poprvé popsaná polsko-americkým psychologem Josephem Jastrowem v roce 1892, tato iluze ukazuje dva naprosto identické zakřivené tvary, které však při specifickém uspořádání - kdy jeden je umístěn pod a mírně vpravo od druhého - vytváří přesvědčivý dojem, že spodní objekt je výrazně větší.

Tento optický klam, známý také jako iluze kruhových segmentů nebo bumerangová iluze, byl předmětem intenzivního vědeckého zkoumání. Japonský psycholog Shogu Imai v roce 1960 experimentálně stanovil, že efekt iluze je nejsilnější (způsobující asi 10 procent rozdíl ve vnímané velikosti), když vnitřní poloměr tvoří 60 procent vnějšího poloměru a úhel otevření je přibližně 80 stupňů. Iluze funguje nejlépe, když jsou segmenty umístěny horizontálně a v optimální vzdálenosti nad sebou.

Vědecké vysvětlení tohoto jevu není jednoznačné, ale nejpravděpodobnější teorií je, že náš mozek je zmaten kontrastem mezi krátkými a dlouhými stranami sousedících objektů, což vede k percepčnímu zkreslení jejich skutečných rozměrů. Díky své přesvědčivosti našla tato iluze uplatnění nejen ve vědeckém výzkumu vizuálního vnímání, ale také v populárních kouzelnických tricích.