Vrak lodi, která byla před svou osudnou plavbou označována za nepotopitelnou, objevil v září 1985 oceánograf Robert Ballard z Oceánografického institutu ve Woods Hole spolu s francouzským týmem. Nacházela se v hloubce zhruba čtyř kilometrů přibližně 595 kilometrů od břehů východokanadské provincie Nový Foundland.
Ballard poznamenal, že čtyři kilometry pod hladinou spatřil "obrovskou ocelovou stěnu posetou nýty, která se tyčila 100 metrů nad námi". "Nic nebylo malé… bylo to strašidelné," uvedl. Na místě již nebyly žádné lidské kosti, Ballard však viděl boty, včetně obuvi, která patrně patřila matce a dítěti. "Po potopení Titaniku ti bez záchranných vest ve vodě zemřeli na podchlazení," řekl oceánograf.
Průzkum byl podle Ballarda původně zástěrkou pro pátrání, které nařídil tehdejší americký prezident Ronald Reagan s cílem najít dvě ztracené ponorky z dob studené války, mezi nimiž se Titanic nacházel.
V červenci 1986 se k Titaniku vrátil tým oceánografů a právě z této expedice byly nyní zveřejněny více než hodinové záběry. Ballard byl tehdy také členem expedičního týmu.
Akce se účastnilo i druhé dálkově ovládané plavidlo Jason Jr, které pořídilo některé ze zveřejněných záběrů. Mohlo se dostat dovnitř vraku, zatímco tým v ponorce Alvin zkoumal vnější část lodi. Záběry pořízené přístrojem Jason Jr zahrnují kajuty posádky.
Podle videa bylo v roce 1986 provedeno dohromady 11 ponorů k Titaniku. Zveřejnění záběrů bylo koordinovánu se znovuuvedením kasovního hitu Titanic do kin u příležitosti 25letého výročí premiéry.
Potopení britského parníku Titanic při jeho první plavbě je nejznámější lodní katastrofou. Plavidlo postavené v Belfastu ztroskotalo po srážce s ledovcem v severním Atlantiku v dubnu 1912. O život tehdy přišlo přes 1500 lidí.