Historie Krumlovského mlýna, v němž Marek Šimon a jeho přítelkyně Petra Judová nabízí ubytování pro české i zahraniční turisty, sahá do 14. století. Nejprve spadal pod zámek, později pod město a v průběhu století se stal soukromým majetkem mlynářů, kteří si ho předávali z generace na generaci. V roce 1997, kdy si místa u splavu všiml otec Marka Šimona, vlastnil trojdům Sportovní klub Vltava.
"Otec mě sem vzal na prohlídku a já nechápal, co tady na tom vidí. Byla to ruina. Stál jsem uprostřed a skrz střechu jsem pomalu viděl na nebe. Měl jsem tehdy klukovské plány, že budu plout lodí po světě, ale když jsem viděl to tátovo nadšení, že mlýn může být náš, nešlo říct ne. Ale že se tu zakopu na 25 let, jsem netušil," směje se bývalý hráč podvodního rugby a vyučený kuchař. "Ale teď jsem za to tátovi vděčný," dodává.
Aby Šimonovi mlýn získali, museli krumlovským sportovcům sehnat nemovitost u jezu a následně ji s nimi vyměnit za ruinu pod zámkem. "Táta chtěl mlýn hlavně kvůli vodním turbínám, ani mu tolik nešlo o ten dům jako takový. Celý život si přál mít stroj, který mu vydělá peníze. Jenže sportovní klub využíval mlýn jako klubovnu a sklad lodí. Než aby ho opečovával, bral z něj materiál, který následně prodával do sběru, a za získané peníze jeli kluci na závody," popisuje situaci Marek.
Povodně zničily vše, co Šimonovi budovali od píky
Krátce nato, co Krumlovský mlýn přešel do majetku rodiny, dostal Josef Šimon mrtvici a skončil na dlouhou dobu v rekonvalescenci. V té době Marek na mlýn zůstal sám. S pár řemeslníky začali měnit nejstarší část objektu na malé bistro a muzeum veteránů. Pět let po usilovné práci ale všechno spláchla velká voda.
"Celý den jsme s kamarády u vody stavěli hráz z pytlů. Večer jsem volal na povodí, kde mi řekli, že až se voda vyleje z koryta, bude hladina sahat maximálně metr nad zem. Tak jsme všechny ty veterány postavili na sudy a vytáhli je do výšky, abychom je uchránili před vodou a špínou. S kamarádem jsme si ustlali nahoře na půdě, a když mi v jednu ráno volala ségra, že na nás pustili 650 kubíků vody, měli jsme co dělat, abychom utekli do bezpečí. Všude byla voda," popisuje zkázu sympatický sedmačtyřicátník.
Motorky i automobily byly pod vodou a jak hladina klesala, na opravených zdech se utvořila olejová skvrna. Následky Marek s kamarády likvidoval asi měsíc. Do veteránů se navíc dostalo mazlavé bahno.
"Kamarád mi poradil, ať dám výzvu na internet, jestli by nám s čištěním motorů a ložisek někdo nepomohl. Přijeli lidé z celé republiky, vzali si motorky a odjeli. Když v dáli mizela ta poslední, přišel táta a ptá se: 'A máš na ty lidi kontakt?' Neměl jsem spojení ani na jednoho z nich, ale do roka a do dne se mi veterány vrátily opravené," popisuje záchranář, který v době povodně vytahoval z vody podnapilé cizince.
"Voda byla půl metru nad jezem a my z terasy viděli, jak se na té povodni vezou Američané na duších. Drželi lahve piva a cvakli se před mlýnským náhonem, který je začal táhnout směrem k česlům. Seběhli jsme dolů a už viseli na betonovém ochozu, když jsme je po jednom vytáhli. Kdyby tam vjeli, byli by mrtví," popisuje Marek, který má kurz záchranáře a vyznamenání od města za záchranu lidského života.
Na opravu trojdomu padly tři nemovitosti
Před třinácti lety, kdy se Marek seznámil s Petrou, bylo na mlýně stále hodně práce. "Vzal mě do věže, v níž jsou dnes hotové apartmány, ale v té době jsem si myslela, že se pode mnou propadne podlaha. Lezli jsme tam po žebřících, Marek se na mě podíval a řekl: 'Tady jednou budu mít byt.' Brala jsem to s nadhledem, protože jsem si myslela, že věž už se nedá zachránit. Byla to ruina," popisuje Petra, která se vedle ubytování stará o dvě děti a na pár dní v týdnu dojíždí za prací do Prahy.
Marek začal od nejvyššího patra, kde rodině vybudoval byt. Apartmány pro turisty nebyly jeho prioritou, ale protože měl v nemovitosti dost místa, pustil se do stavby dalšího bytu, který by občasně mohl s Petrou pronajímat. "Bylo to bez nějakého jasného cíle, ale rovnou jsem v apartmánu vybudoval kuchyň. Pamatuji si, jak jsme oslavovali prvního hosta, který přijel s dcerou z Polska a vyprávěl nám, jak omylem zabloudil do Moravského Krumlova," líčí Marek.
Dnes jsou ve věži čtyři originální apartmány. Mají netradiční spaní, nábytek a několik set let staré trámy. "Táta má rád, když věci mají svůj účel, ale pokud možno za málo peněz. Já naopak potřebuji, aby z toho domu byla cítit historie a aby vše bylo poctivě udělané. Pak je mi jedno, kolik to stojí, což táta špatně nese," směje se Marek a pokračuje: "Nemá to se mnou jednoduché. Jsme dva kohouti na jednom smetišti. Na druhou stranu, ukažte mi otce a syna, kteří spolu fungují 25 let," popisuje Marek, který má nejraději dřevo s kazy a materiál s historií.
Úpravy a interiér trojdomu si vymyslel a navrhl sám. "Já neumím nakreslit ani čárku, ale mám to všechno v hlavě. Všichni ostatní to nesou nelibě, protože mi, samozřejmě, nevidí do hlavy, ale jak to nedělají podle mých představ, jsem vzteklý," směje se kutil.
Cit a vášeň pro historii získal Marek už v dětství. Otec viděl potenciál ve starožitnostech, a tak spolu objížděli burzy. Kromě různých sběratelských předmětů se to odrazilo ve volbě materiálů, které podnikatel integroval do mlýna. Například si vysnil, že podlahu v dnešní restauraci budou tvořit staré kamenné desky. V roce 2000 je ale nebylo tak jednoduché sehnat, líčí.
"V té době sem najížděli cizinci a skupovali všechny kamenné věci. Desky jsem proto sháněl přes inzerát. Jezdil jsem po celé republice. Jednou jsem jel z Krkonoš dodávkou s přívěsem, který byl narvaný materiálem o hmotnosti jeden a půl tuny. Když jsem byl u Písku, propadla se mu podlaha a všechno se vysypalo na silnici. Desky jsem vyskládal na boky a doufal, že mě po zbytek cesty nikdo nezastaví. A takhle to tu pytlíkujeme už 25 let," říká s nadsázkou podnikatel, kterému dnes energii na provoz mlýna vyrábí dvě historické vodní turbíny.
Turismus Krumlov neničí, zachránil ho, myslí si pár
Marek Šimon a Petra Judová milují Krumlov, a jelikož jsou součástí zdejší komunity, nelibě nesou články o tom, jak se z města stává turistický skanzen. "Vystěhování z centra nezačalo turismem, ale stavbou sídlišť. Vím, jaké to je bydlet v těch starých domech, kde není ústřední topení, a každé ráno chodit do dřevníku, aby si člověk zatopil v každé místnosti. Když komunisti postavili první sídliště a na něm byly k dispozici byty s ústředním topením, lidé šli raději do pohodlného bydlení," myslí si podnikatel, který byl před covidem předsedou Sdružení cestovního ruchu Český Krumlov a stále se aktivně podílí na organizaci komunitních akcí ve městě.
Podle něj bylo město na jihu Čech poloprázdné už v době socialismu. Staré domy v centru města chátraly a radnice do nich stěhovala obyvatele ze sociálně vyloučených lokalit. "Krumlov má navíc ještě jednu věc, za totality to bylo město okraji společnosti. Po válce odtud odešly dvě třetiny Němců a jejich domy obsadili lidé z vnitrozemí. Moc tady toho nebylo. Byla tu Jitona a Lyra, ale v centru nebylo nic, a tak lidé museli migrovat za prací. Nově příchozím město nemělo co nabídnout," myslí si rodilý Krumlovák.
Centrum se podařilo nastartovat až v 90. letech, kdy přišla nová vlna turismu a lidé z periferie začali vidět potenciál ve starých, nevyužitých domech. Budovali v nich penziony a tím rostl počet lidí, kteří ve městě začali podnikat. "Myslím si, že dnes se v centru žije těžko lidem, kteří o něm mají jiné představy. My to tu milujeme i v době, když jsou ulice plné turistů. Lidé vidí komplikaci například v tom, že jedno parkovací místo v centru stojí deset tisíc korun na rok, zatímco na sídlišti za něj platit nemusí," myslí si Petra a Marek.
Pár je součástí komunity místních, kteří si vyměňují zkušenosti a vzájemně se podporují. Vydejte se s námi na návštěvu Krumlovského mlýna.
