Centrum Českého Krumlova je turistické peklo, klid tu místní najdou jen ráno a v noci

Český Krumlov bez davů existuje, musíte si ale přivstat.
Do malebného jihočeského města každý rok zavítají dva miliony návštěvníků. Jejich oblíbenou zastávkou je i parčík u hotelu Růže, kde si s oblibou pořizují "originální snímky" se zámeckou věží v pozadí.
V krumlovských ulicích se častokrát mísí angličtina, španělština, čínština, ale i slovenština. Pestré je i složení návštěvníků, nechybí rodiny s dětmi, skupinky přátel nebo senioři.
Dřevěné loutky i matrjošky.
Jindy přeplněná vyhlídka na město...
Foto: Profimedia.cz
Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
13. 8. 2019 11:45
Český Krumlov každý rok navštíví zhruba dva miliony lidí a momentálně je populární především mezi Číňany či Korejci. Velký nával turistů ale vyhání starousedlíky z centra, srdce jihočeského města je podle nich ukradené. Chybí tu běžné obchody a ceny v restauracích jsou tak vysoké, že tu místní nepotkáte.

Pravidelná autobusová linka z Prahy vyplivne nad centrem oblíbené destinace desítky turistů, Češi jsou tu v menšině. Zatímco někteří z nich přijeli nalehko jenom s nezbytnými osobními věcmi, jiní s hrkotem tlačí kufr na kolečkách do vydlážděného centra města.

V deset hodin dopoledne je tu už plno. Brigádník v kavárně vypisuje zmrzlinovou nabídku, zatímco partičky Korejců a Číňanů se zastavují na každém rohu s výhledem na zámeckou věž, aby si pořídili originální selfie.

Živo je i v parčíku naproti oblíbenému pětihvězdičkovému Hotelu Růže. Skupinky turistů sem zabrousí posedět na lavičku, prostudovat městskou mapu a především pořídit si povinné fotky s výhledem na zámek a červené střechy v podzámčí. Pokusy o nevšední snímky končí všechny stejně - nenucená póza, při které fotografovaný sedí na cihlové zídce a dívá se v dáli nebo zvedá ruce nad hlavu. Dvě, tři, osm, dvacet fotek a jde se dál.

Pro originální fotku si do parčíku u Hotelu Růže chodí dělat řada turistů.
Pro originální fotku si do parčíku u Hotelu Růže chodí dělat řada turistů. | Foto: Magdaléna Daňková

Krumlovský kytarista Radek je na podobné výjevy zvyklý, pravidelně totiž hraje v parku na lavičce. "Já jich (asijských turistů, pozn. red.) viděl už tak 50 tisíc, dokážu je rozpoznat," říká s tím, že někteří jsou příjemní, jiní už méně. "Spousta z nich Krumlov jenom proletí," dodává, zatímco mu jedna z českých návštěvnic hází do futrálu dvacetikorunu. 

Muzea jako v Praze, Londýně nebo Amsterdamu

Krumlov každý rok navštíví zhruba dva miliony turistů a momentálně je populární především mezi Číňany či Korejci. "Ale ještě přijdou Indové, a ti budou horší," myslí si Radek. Ve městě podle něj nebudou utrácet vůbec nic a jenom tu zanechají odpadky. Spousta turistů míří do města častokrát jenom na pár hodin a odpoledne se přesouvá na další místo, třeba do Salcburku, Drážďan, Prahy nebo Budapešti.

I proto se Český Krumlov rozhodl od června zavést poplatky za vjezd zájezdových autobusů do centra, každý rok jich přijede zhruba 16 tisíc. Jednodenní parkování autobusu stojí 600 korun, hodinové pak stovku. Od poplatku jsou po podání žádosti osvobozeny mateřské a základní školy. Město tak jen za první měsíc vybralo zhruba čtyři miliony korun a čeká, že do městské kasy poplatek příští rok přinese další miliony.

Obchody se základními potravinami a dalšími nezbytnostmi pro místní jsou však v centru ve výrazné menšině.
Obchody se základními potravinami a dalšími nezbytnostmi pro místní jsou však v centru ve výrazné menšině. | Foto: Magdaléna Daňková

Horní ulicí vedoucí až na náměstí Svornosti proudí turisté z celého světa, ve skupinkách se mísí angličtina, španělština, čínština, ale i slovenština. Nechybí rodiny s dětmi, skupinky přátel nebo senioři.

Místních tady před polednem moc nepotkáte, většina z nich pracuje v okolních restauracích, hotelech nebo obchodech. Stejně jako v Praze, Londýně nebo třeba Amsterdamu tady nechybí muzeum mučení či voskových figurín.

Zatímco náměstí je v poledním dešti poloprázdné, úzké středověké uličky jsou zaplaveny návštěvníky, kteří si prohlížejí výlohy antiku, ale i luxusních šperkařství nebo obchodů s kabelkami, jantary či dřevěnými matrjoškami. Nechybí ani "zaručeně tradiční české" trdelníky. Obchody se základními potravinami a dalšími nezbytnostmi pro místní jsou však v centru ve výrazné menšině, přestože v Českém Krumlově žije zhruba 13 tisíc obyvatel.

Další investice do propagace cestovního ruchu

Český Krumlov nedávno oznámil, že navzdory kritice i neúnosnému počtu přijíždějících investuje do propagace na turistických veletrzích a reklamy svých slavností ročně téměř dva miliony korun. Z toho 1,5 milionu dá na rozvoj cestovního ruchu.

"Částka je stejná minimálně posledních pět let. Je takto ustálená, nebyl žádný důvod ji snižovat ani tlak nebo dramatická potřeba ji zvyšovat," komentoval pro ČTK rozhodnutí radní Filip Putschögl z oddělení kanceláře starosty.

Cestovní ruch navíc podle jeho obhajovatelů přináší značný počet pracovních příležitostí. "Bereme cestovní ruch jako příležitost, a nikoli jako hrozbu, máme v něm totiž na 40 procent pracovních úvazků," uvedl dříve Martin Hák, krumlovský místostarosta s tím, že kromě peněz za vjezd autobusů plánují dále i sjednocení ubytovacího poplatku a chtějí lákat turisty na aktivity i mimo město.

Odvrácené tváři krumlovského cestovního ruchu se celý loňský rok věnovala umělkyně Kateřina Šedá v rámci projektu UNES-CO. Pod hlavičkou stejnojmenné fiktivní společnosti zaměstnala několik dobrovolníků, kteří během léta prováděli činnosti každodenního života. Přímý přenos z jejich počínání se přenášel do česko-slovenského pavilonu na benátském bienále architektury. Výstavu celého projektu s názory účastníků i doporučeními do budoucna lze nyní zhlédnout v galerii Egon Schiele Art Centrum v ulici Široká.

Kromě záznamů o činnostech, které jednotlivci v průběhu léta dělali, a dalších zajímavostí zde lze najít i doporučení benátských obyvatel, kteří se taktéž potýkají s dopady takzvaného overtourismu. Jeden z panelů ukazuje, co lidem v Českém Krumlově podle jejich názoru chybí. Kromě stromů, laviček, pítek, tříděného odpadu nebo bezbariérovosti to jsou například i úsměvy lidí.

Ten však v krumlovské galerii nechybí, stejně jako dobrá rada, kam si v turistickém centru zajít na oběd. "My chodíme do Louže. To víte, všude kolem jsou krumlovské ceny," radí jeden z galerijních zaměstnanců. Právě vysoké ceny v restauracích patří k dalším negativním dopadům oblíbenosti Krumlova.

Mezi hosty hospody Na Louži se mísí místní pracující v montérkách s českými i zahraničními turisty. K obědu si tady můžete dát bramboračku za padesát korun, smažený sýr nebo třeba vepřo-knedlo-zelo za necelé dvě stovky a kromě plného žaludku si díky výzdobě odnesete i milou vzpomínku na doby minulé.

Trdelník a fronta na fotku

Rodiny s dětmi, dětské tábory, mladší turisté i lidé středního věku nebo senioři se toulají Krumlovem po známých trasách. Ulice Latrán směrem na zámek se odpoledne zahušťuje, stovky lidí míjí obchody či kavárny a někteří z nich se zastaví u trdelníku, aby si dopřáli tuhle kulatou sladkost za více než sto korun a vyfotili ji na své sociální sítě.

Do ulice jen na chvíli vykoukne z okna v prvním patře nad obchodem s vojenskými potřebami stará Krumlovanka. Hned vedle u obchodu s vltavíny s názvem Mozart collection zase zastavila skupina rusky hovořících turistů, aby si případně nakoupili suvenýry.

Pravá zácpa ale nastává u bran zámku, kam míří snad všichni přijíždějící. Na zámeckém nádvoří se to hemží turisty a jejich postup vpřed zpomaluje neustále focení. Na Plášťovém mostě se dokonce stojí fronty na fotku s výhledem na historické centrum, které kdysi okouzlilo také malíře Egona Schieleho.

Ještě horší je však situace ve výklenku před branou do zámeckých zahrad. Kdo odsud nemá fotku Krumlova, jako by tady ani nebyl. Na originální snímek se proto již několik let čeká v dlouhé řadě.

Hustý turistický provoz přitom jako mávnutím kouzelného proutku končí za mostem doktora Edvarda Beneše. U opravené synagogy nedaleko domku Egona Schieleho je liduprázdno a v příjemné kavárně se stejně příjemnými cenami sedí všehovšudy jeden návštěvník. Odsud působí Krumlov jako poklidné provinční městečko.

Přes den plno, ráno a večer klid

V pět hodin odpoledne se situace uklidňuje také v srdci města, přes noc zde stále zůstává minimum turistů a návštěvník tak má večer konečně možnost potkat několik místních. Třeba paní, která vyrazila venčit psa. Nebo partu přátel mířících "na jedno" do své oblíbené hospody.

I obsluha mezi cizinci oblíbené staročeské restaurace U Dwau Maryií si může oddechnout, u masivních dřevěných stolů zůstává už jen pár posledních zákazníků, kteří sem přišli na večeři. "Budete platit českými korunami, nebo eury?" ptá se servírka anglicky německé rodiny. Z jejího výrazu je patrné, že se těší, až si konečně večer bude moci odpočinout.

Upršený Krumlov je večer poloprázdný a klikatými uličkami se trousí jenom pár lidí, kteří se zde rozhodli přespat. Vodáci dojíždějí poslední etapy Vltavy a kavárny sklízí venkovní posezení. V proslulém baru Apotheka pár štamgastů upíjí pivo a několik turistů ochutnává proslulé míchané drinky. Na zahrádce je prázdno, stejně jako v okolí zámeckého areálu. S desátou večerní ustane ruch v centru města úplně, po dlažbě a jindy plném Lazebnickém mostu jenom chvílemi projede auto.

Český Krumlov bez davů stále existuje, poznají jej ale jenom ti, kteří tu ve všední den zůstanou přes noc nebo si přivstanou.

Do uliček brzy ráno najíždí zásobovací vozy, místní míří do práce, skupinky pracujících si před začátkem směny vychutnávají kávu u stolečku nebo pokuřují vsedě na obrubě chodníku. Cestou na zámek se mladá žena pozdraví se svým známým: "Ahoj, dobré ráno," popřejí si s úsměvem. Prázdné ulice, kterými sem tam projede taxík s vozíkem na kufry, už za pár hodin zaplaví turisté z celého světa.

A tak těch pár hodin ráno a večer pomáhá místním se nadechnout do dalšího náročného dne.

 

Právě se děje

Další zprávy