"To se může stát jedině v Bohnicích," odpovídá s úsměvem od ucha k uchu Jan Kocourek na otázku, jak se stane, že na okraji velkého sídliště vyroste bambusový prales. Rostliny, které tu společně s manželkou Laurou pěstují více než 25 let, jsou tak vysoké, že přes ně není na červeno-žluté paneláky vidět. Když se tak člověk vydá skrz nenápadnou branku do útrob jejich zahradnictví, rázem se ocitá v úplně jiném světě. Ruch sídliště, aut a autobusů utichne a vzduch je najednou voňavější a lahodí na plicích.
Na začátku přitom stálo nadšení malého kluka, kterého fascinovalo, že exoticky vyhlížející rostlina může růst i v Česku. Zatímco tedy Janovi vrstevníci sbírali kartičky se slavnými hokejisty, on si ve třinácti letech pořídil první bambus. "Rodiče měli strach, co mají doma za podivína," vzpomíná muž ve flanelové košili na své zahradnické začátky a dodává, že jeho láska k rostlinám postupně přes koníček přerostla až k práci.
Kromě toho ale díky neobvyklé zálibě poznal svoji ženu Lauru. "Potkali jsme se v Japonsku v bambusovém lese," doplňuje Jana Laura, která se narodila ve Spojených státech a do Japonska odcestovala studovat čaj. Mluví česky, a když zrovna nemůže přijít na správné slovo, automaticky přepne do angličtiny.
"Tehdy se naše záliby propojily, protože oba milujeme čaj, a od té doby to tu společně budujeme. A roste nám to nejen venku, ale i doma," dodává Jan s odkazem na skutečnost, že mají dvě děti. Když dojde řeč na to, jak silná musí taková vášeň být, aby se člověk odstěhoval z domova přes oceán do úplného neznáma, pokrčí Laura rameny. "V mládí jsem nad tím takhle nepřemýšlela, bylo to dobrodružství," vysvětluje rodačka z amerického Vermontu.
"Dnes už bych to samozřejmě viděla jinak, ale neměnila bych," říká a vzápětí ještě doplní, že odejít tak daleko do úplného neznáma bylo v mnoha aspektech náročné. Zároveň ale díky práci v zahradnictví mohla trávit hodně času se svými dvěma syny, což by podle ní ve Státech nešlo. "Ony ty tři roky, než jde dítě do školky, utečou hrozně rychle. To je čas, který vám už nikdy nikdo nevrátí," usměje se Laura Kocourek.
Není třeba bát se bambusů
Pěstování bambusů a provoz zahradnictví sice Kocourkovy živí, zároveň jsou však rádi, když si do hájku přijdou lidé třeba i jen na procházku. "Naše brána je otevřená, v tu chvíli může vejít kdokoliv, i když žádný bambus koupit nechce. Uvaříme vodu, uděláme čaj. Poznali jsme takhle hodně fantastických lidí," popisuje Jan. "Občas musíme naopak z té naší zeleně vylézt my a zajít na pivo, aby si sousedi nemysleli, že jsme nějaká sekta," dodá a zakření se.
Kromě čaje a rostlin se Kocourkovi věnují i různým sportovním aktivitám. Laura v zahradnictví pořádá lekce jógy, Jan se oproti tomu dlouho věnoval kung-fu. "Výraz kung-fu se dá přeložit jako blíž nespecifikovaná dovednost získaná vytrvalou prací, což je vlastně taková naše životní filozofie," vysvětluje Jan. "Je to jako zdolávat Everest z různých stran. Výraz kung-fu se nepoužívá jenom u bojového umění, ale třeba když je někdo dobrý topenář, tak má dobré kung-fu. Protože je vyhledávaný a lidé za ním chodí," popisuje.
"S tím tady ale zároveň trochu bojujeme," doplňuje Laura svého muže. "Rádi potkáváme nové lidi, jenže pozemek není nafukovací a lákat sem davy nechceme. Někdy je zkrátka těžké najít balanc mezi podnikáním a koníčkem," konstatuje po krátké odmlce.
"Trávíme tu opravdu hodně času, bambusy jsou takoví kapitáni našeho času," přidá se Jan, podle kterého se však časová investice do jejich pěstování vyplatí. "Vyrábějí o 33 procent víc kyslíku než ostatní rostliny, protože mají hodně listů. Jejich dutiny jsou ideálním domovem pro nejrůznější hmyz a brouky," rozplývá se dál zahradník.
"Samozřejmě někdo může namítat, že je to invazivní a nepůvodní rostlina. Jenže ony tu původní nejsou třeba ani meruňky. Bambus navíc netvoří semena v tom smyslu, že foukne vítr a hned ho máte všude, takže se není čeho bát," ujišťuje Jan. "Jsou to zkrátka skvělé rostliny, takže se jim svojí prací snažíme dělat dobré jméno," shodují se Jan a Laura Kocourkovi.
