Režisér Yoko Taro je právem považován za herního vizionáře - nebojí se experimentovat s žánry a vytvářet pokračování videoher na základě skrytých konců sérií, které s těmi novými nemají takřka nic společného.
Pátý ending dračího RPG Drakengard, během kterého je téměř zničena lidská civilizace, se stal odrazovým můstkem pro sérii Nier. Její první díl (ve verzích Gestalt a Replicant) vyšel v roce 2010 jako takřka nezávislý projekt na PS3 a Xbox360. O sedm let později na něj navázala Automata, vydaná pod křídly Square Enix a i díky jejím kvalitám se jí prodalo přes pět milionů kopií. Hra je jedním z nejlépe hodnocených akčních RPG všech dob a rozrůstající se fanouškovská základna, která se s prvním dílem ve většině případů nikdy nesetkala, nyní může objevit kořeny celého opusu.
Nier: Replicant se od počátku jeví jako středověká fantasy, ovšem zasazena je do alternativní lidské budoucnosti. Hlavní postava se v jednom okamžiku pohybuje po rozvalinách velkoměsta a v druhém plní vedlejší úkoly v takřka středověké vesnici. Zvláštní svět tak nejednoho hráče udrží v příjemném napětí.
Základní zápletkou pro emotivní putování hlavního hrdiny a jeho dvou společníků (sprosté bojovnice Kainé a ustrašeného mladíka Emila) je najít lék na Černou nemoc. Tou onemocněla i Yonah, protagonistova sestra, která se pomalu proměňuje ve Stín.
Shades představují hlavní nepřátele, které skupina během svých cest musí přemoci, ovšem nebyl by to Yoko Taro, aby různé konce hry neukázaly, jak se věci mají doopravdy a kdo je skutečnou hrozbou.
Právě příběh je největší předností remasteru (který ovšem dle tvůrců není remasterem, ale herní nadstavbou), jež dává vzpomenout na fantasticky podaný filmový zážitek z Automaty.
Další aspekty staronové hry už ovšem ukazují, proč se původní verze prodalo celosvětově pouze 700 tisíc kusů: grafika je i po revizi na dnešní standardy podprůměrná a bojovému systému chybí větší hloubka (navzdory velkému množství zbraní a kouzel projdete hru prakticky s jediným slušným kopím a dvěma kouzly, která jsou k dispozici téměř od začátku).
Také svět je veskrze miniaturní - kromě několika málo měst a vesnic lze objevovat už jen tři menší pláně a jednu poušť. Nic víc. Nepovinné úkoly hráče navíc často nutí (jako u nejstarších RPG), aby se do těchto oblastí opakovaně vraceli, a velikost (či spíše její absence) světa brzo ukáže své limity.
Díky několika questům, které nabízejí velice zajímavý příběh, naštěstí nezůstává hráčům v ústech pachuť zklamání. Povedly se také epické souboje s gigantickými bossy nebo střídání herních žánrů - nechybí krátké odbočky k plošinovkám, logickým hrám, nebo dokonce sekvence připomínající horror.
Hra na každém kroku překvapuje a potěší i famózním hudebním doprovodem od Keiichiho Okabeho. Chválu si zaslouží i výborný anglický dabing, který byl celý pro tuto verzi znovu natočen, aby vyhovoval dnešním standardům.
Nier: Replicant ver. 1.224 lze s klidným svědomím doporučit zejména fanouškům Automaty, kteří by se rádi dozvěděli o některých událostech, které jejímu příběhu předcházely. Na rozdíl od titulu z roku 2017 zde ovšem chybí herní ucelenost, preciznější podání zápletky i větší hloubka bojového systému. Replicant představuje spíše nostalgickou výpravu do minulosti než samostatný herní trhák, který sérii přinese nové fanoušky. Od toho tu zřejmě bude až připravované pokračování Automaty pro PS5.
Podívejte se na trailer ke hře:
