Pokud člověk nezná okolnosti, může si při pohledu na přívěs se čtyřmi koly, který stojí u tenisových kurtů na ostrově Štvanice, myslet, že je v něm nějaký sklad na nářadí nebo že se tady prostě někdo zabydlel. Zelenou plechovou maringotku kryje bambusový plot, jsou u ní židle, stolečky a plápolající oheň.
"To je paráda, co?" usmívá se Michal Nedbal při pohledu na kulisy přes řeku. Z jedné strany maringotka vyhlíží na nové budovy Karlína, z té protější na Holešovickou tržnici a Hlávkův most. "Večer to tu všechno hezky svítí," dodává pozdní třicátník s šikovnýma rukama. Dovnitř vcházíme po schodech vyrobených ze starých palet a míjíme přitom sud s vodou. Když otevřeme dveře, je tu malá předsíň s šatnou, nápoji a prostěradly. Od finské sauny pak návštěvníky dělí už jen posuvné dveře.
"Chtěl jsem, aby to fungovalo jako moment překvapení. Vcházíš, pořád si myslíš, že je to maringotka, a najednou "wow" - finská sauna," popisuje Michal princip Sauny v maringotce. Malá místnost ze dřeva vypadá klasicky, jsou v ní lavice na sezení a ležení, kamna i dřevo na zátop. Od zařízení většiny jiných saun se liší kulatým stropem a okny s výhledem na město.
"Většina prvků zůstala původních, dokonce jsem přemýšlel, že tu budou stahovací okna na kličku, tak jako ve V3S. Ale kamarád a architekt Petr Šilhavý, který mi s tou přestavbou pomáhal, mi to rozmluvil, aby z přívěsu neutíkalo teplo," říká majitel sauny.
Celou reportáž si přečtěte v galerii.
