Aktuálně.cz: Jaký je váš celkový dojem z filmu Marťan?
Jan Šifner: Určitě pozitivní. Velmi se mi líbila už knížka Andyho Weira, podle níž je film natočen. Skvělá je také idea - co si člověk neudělá sám, to nemá, a kašleme na papírování. Problémem současného kosmického výzkumu je, že musíte vyplnit 99 formulářů, a až pak, když vám zbude čas, můžete něco dělat. Film má samozřejmě své mouchy a místa méně reálná, ale jde o sci-fi, ne skutečný příběh.
A.cz: Říkáte, že film "má své mouchy". Jsou v něm tedy nějaké chyby, které by snímek Ridleyho Scotta vyloženě "potápěly"?
Jan Šifner
Ing. Jan Šifner je odborník na kosmonautiku a zástupce ředitele Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy, kde má na starosti především techniku a provoz. Zabývá se také vývojem a výrobou astronomických modelů či mikroprocesorových řídících systémů.
Ne. Když si vezmete tu hlavní myšlenku, že člověk je úžasný v tom, že si vždy dokáže vymyslet nějaký způsob, jak se zachránit, tak to poselství je jednodušší. Film je samozřejmě zjednodušením knížky, ale kniha samotná rozhodně patří k těm věrohodným sci-fi, něco podobného, jako psával Arthur C. Clarke. Nabízí věci, které mohou fungovat. Nikomu bych nepřál, aby takto na Marsu zůstal, ale i to se může stát.
A.cz: Hlavní hrdina Mark v podání Matta Damona ve filmu letí i v kosmické lodi, ze které kvůli odlehčení odmontoval všemožné včetně střechy. Jak reálné je takto letět vesmírem a přežít?
Atmosféra Marsu je řídká, navíc Mark měl normální venkovní skafandr, který by mu měl poskytnout určitou ochranu, čili možné to je. Ale samozřejmě tam muselo být i určité filmové dobrodružství, protože kdyby se to točilo jen podle pravdy, byla by to hrozná otrava.
A.cz: Dá se přibrzdit loď tím, že si vypustíte vzduch ze skafandru?
Tak o tom bych pochyboval. Nějaký reaktivní moment by tam určitě byl, ale takhle velkou loď by to pravděpodobně neubrzdilo. Ale nehledal bych v tom tolik much, v kategorii hollywoodských sci-fi patří opravdu snímek k těm věrohodnějším. Nechte filmařům prostor pro fantazii, jinak budou točit nudné filmy.
A.cz: Film o letu na Mars a životu na něm přichází v době, kdy lidstvo horečnatě zkoumá možnosti expedice na rudou planetu. Můžou kniha a film Marťan v něčem tyto přípravy ovlivnit?
Ano a pevně doufám, že film neovlivní jen vědu, ale že inspiruje i děti a mladé, kteří žijí ve své virtuální realitě, zatímco toto je ta opravdová realita. Film jasně ukazuje, že všechno si nejde naťukat na dotykáči a že jen vyspělá technologie není zárukou přežití.
A.cz: Začít se musí třeba vypěstováním brambor ve vlastních exkrementech, což je také jedna z diskutovaných scén filmu…
Ano, je to tak. Mívali jsme ve škole pozemky, v podstatě neoblíbený předmět, kde jsme sázeli třeba právě brambory. Ale alespoň jsme o tom měli nějaké povědomí. Zeptejte se nějakého dnešního deváťáka, jestli někdy viděl, jak se sází brambory nebo seje mrkev. Dnešní civilizace se posunula někam dál, ale je otázka, zda se můžeme stále spoléhat na to, že budeme neustále dostávat, na co si vzpomeneme.
A.cz: Na plakátech k Marťanovi je napsáno, že pomoc je "jen 225 000 000 kilometrů daleko". Co to je za číslo?
Je to v podstatě symbolické číslo, které se líbilo. Když planety obíhají kolem sebe, tak Zemi to trvá rok, Marsu to trvá dva roky, to znamená, že se přibližují a oddalují. Navíc nějaké vzdálenosti jsou uváděny v mílích a trochu mi to připomíná situaci, kdy jedna sonda havarovala na Marsu, protože spolupracovaly evropská a americká kosmonautika. Zatímco Evropani měřili v kilometrech, Američani v mílích, takže sonda přistála tři sta metrů pod povrchem. Stane se.
A.cz: Jak věrohodné podmínky se podle vás podařilo filmařům nachystat na tomto "ateliérovém Marsu"?
Představoval bych si tam mnohem víc prachu, protože prach je jeden z kritických problémů, které se zvažují při nějakých v budoucnu uvažovaných letech. Ale chápu, že tam všichni nemohli chodit jako prasátka, protože toho prachu je tam opravdu strašně moc. A celkově? Filmové záběry odpovídají představě lidí, jak by Mars měl vypadat. Ale asi byste byli překvapení, kdybyste tam opravdu letěli a opravdu se podívali na to, jak to tam vypadá ve srovnání s tím filmem. Není tajemstvím, že NASA snímky z Marsu upravuje a dobarvuje, aby byly atraktivní a líbily se daňovým poplatníkům. Povrch byl příliš červený a zářivý, je tam zkrátka špína do červena, mleté cihly.
A.cz: Nescházelo vám v zobrazení života na Marsu ještě více zimy, která na planetě je?
Ono je to relativní, na Marsu je pochopitelně rozsah teplot nižší než na Zemi, ale třeba na rovníku vystupují teploty nad nulu. Není stále minus čtyřicet, někdy teplota vyleze i na příjemných dvanáct, patnáct stupňů. Samozřejmě v noci Mars, protože má velmi řídkou atmosféru, tak velmi rychle vychladne.
A.cz: Jak vidíte budoucnost letů na Mars vzhledem k současným možnostem vědy?
Jedna věc jsou technologické schopnosti. Jednoznačně jsme schopni dopravit člověka na Mars a zpět. Dokonce jsme schopni zde vybudovat i stálou základnu. Druhou otázkou je ale politická a mediální ochota tuto věc podpořit. Média v tomto ohledu podle mě hrají negativní roli.
A.cz: V čem myslíte?
Pokud se nejedná o hrůzu, horor a tak dále, pokud všechno funguje tak, jak má, tak je to více méně nezajímá. V tuto chvíli není žádná ekonomická motivace na Mars letět. Kdyby se ukázalo, že je tam něco, co na Zemi nejsme schopní vyrobit, tak už tam dávno jsme a těžíme a všechno běží v komerčních kolejích. Pokud je to odkázáno na rozhodnutí amerického Kongresu či ruské Dumy, tak je to jen o vizi a o jejím vydupání ze země.
A.cz: A co říkáte na soukromé projekty slibující let na Mars?
To by bylo nepředstavitelně náročné. Každý rok byste tam museli dopravit dvacet tun zásob, respektive při startovních oknech čtyřicet tun pro deset lidí, kteří by tam nějak žili. Je otázka, zda po dobu života těchto lidí na Marsu, jelikož se nepředpokládá jejich sebevražda, jim tam budou schopni nějakých čtyřicet, padesát let toto množství zásob dopravovat. A navíc občas se akce nepovede, selže start, vybouchne raketa. Když havarovala zásobovací raketa k ISS, tak z toho kosmonauti měli trochu problém, a to je jen tři sta kilometrů od Země. Takže má to určitá rizika, ale pakliže byste se mě zeptali, zda bych tam letěl, tak určitě ano.
