Řím - Když Charles Darwin v roce 1835 zkoumal na Galapágách exotickou flóru a faunu, zapsal si do notesu, že zde žijí dva druhy suchozemských leguánů.
Své poznatky později zúročil v klíčovém díle evoluční biologie, v knize O původu druhů.
S leguány se ale mýlil - sopečné souostroví, součást jihoamerického Ekvádoru, neobývají dva, ale tři druhy těchto bizarních ještěrů.
Ten poslední se do vědeckých análů dostal až teď, o skoro 175 let později. V nejnovějším čísle časopisu Proceedings of National Academy of Sciences o něm informují vědci z Univerzity Tor Vergata v Římě.
"Je s podivem, že jsme objev takového rozsahu učinili až v 21. století," řekl Washington Tapia, vědec z galapážského národního parku.
Suchozemští leguáni s nezvyklou růžovou barvou žijí na jednom jediném ostově Galapág - na Isabele, v okolí 1707 metrů vysoké sopky Wolf. Obývají území o rozloze pouhých několika kilometrů čtverečních.
"Jde o velmi malou populaci," uvedla vedoucí vědeckého týmu, bioložka Gabriele Gentileová. Růžových leguánů je na ostrově méně než stovka, a jsou tedy bezprostředně ohroženi vyhynutím.
Ochránci přírody z národního parku si jich poprvé všimli v roce 1986. Nikoho ale tehdy nenapadlo, že růžoví ještěři mají zcela jinou genetickou výbavu, než jejich jinak zbarvení příbuzní.
A že jsou ze všech druhů leguánů na Galapágách nejstarší.
Podrobněji je začal studovat až mezinárodní tým vědců v čele s Gentileovou. Kvůli atypickému zbarvení je pojmenovali rosada (španělsky růžová).
Vědecký název ale zvířata zatím nemají.
Cesty leguánů rosada a mnohem známějších leguánů galapážských se podle badatelů rozdělily před zhruba 5,7 miliony let. Tedy dříve, než vznikl jejich současný domov, vulkán Wolf.
A právě to je teď pro vědce největší záhadou.
