Lidé v raném novověku podle Čechury dokázali "peprné" události medializovat i přesto, že neměli k dispozici internet ani mobily. "Přišel sedlák se synem, že jdou pro seno, a našli v seníku jistou dvojici. Co udělali? Běželi do hospody a ohlásili tam, koho v tom seníku našli. Čili během jedné hodiny věděla celá obec, co se stalo," popsal odborník na mikrohistorii.
Všechny díly pořadu sledujte tady >>> My, kdysi
Silnou roli tehdy hrál i alkohol, protože hostinec byl informačním centrem vsi. "Když skončila nějaká služba, nějaká práce nebo orba na poli, tak co měli ti lidé dělat? Proto šli do hospody. A že se pilo hodně, o tom netřeba pochybovat. Už v době Rudolfa II. byly vydány dokumenty, kde se píše, že v Čechách se pije příliš mnoho alkoholu. Ale tam šlo o pivo. V době, ve které se pohybujeme my (kolem 17. století, pozn. red.), tam už bylo víno i pálenka, která se vyráběla ze žita. Takže množství alkoholu bylo poměrně značné," vysvětlil Čechura.
"Můj oblíbený příklad se odehrál v třeboňském pivovaru. Byla tam skupina žen i mužů, co se ožrali, a jednu ženu následně vyšetřovali, protože byla v jiném stavu. A ona si nemohla vzpomenout, s kolika muži obcovala. Byla velmi překvapená, když se u soudu dozvěděla, že nejméně se dvěma. Čili ten alkohol tam hrál skutečně velkou roli a ta zdrženlivost těch lidí opravdu nebyla taková, jakou bychom si možná představovali," doplnil mikrohistorik.
Mikrohistorie
- Mikrohistorie je podle Jaroslava Čechury historickou disciplínou, která si klade za úkol poznat konkrétního člověka se vším všudy - jak žil, jak miloval, jak zabíjel, jak se učil.
- Základním principem je co nejkomplexnější pohled na jednoho konkrétního člověka.
- Oproti tradičním historickým přístupům je obor založen na tzv. malých faktech, která bývají většinou v archivních pramenech opomíjena.
- Nejdůležitějším zdrojem pro zkoumání jsou často prameny kriminální povahy.
- Mikrohistorie jako historická disciplína se začala vyvíjet v 70. letech 20. století, mezi jednoho z prvních mikrohistoriků patřil italský historik Carlo Ginzburg.
Lidé žili v manželstvích, ale fungovaly i neformální vztahy. Dochované jsou i záznamy o jedincích, co takzvaně "žili na hromádce". Protože ale nebyly povolené rozvody, lidé museli být více tolerantní. I přesto si ale ti nejvíce nespokojení našli cestu, jak ze vztahu doslova utéct. "Existuje celá řada případů, kdy muž opustil ženu. Anebo žena opustila muže. A když byli vyslýcháni a ptali se jich: 'Kde máš muže?’, odpověděli třeba: 'Odešel před 15 lety.' A na otázku, kde je teď, řekli jen: 'Já nevím'," uvedl Čechura.
Vstoupit do manželství tehdy nebylo tak jednoduché jako dnes. Lidé potřebovali svolení vrchnosti. "To stálo určitý peníz. Byli muži, kteří za pět let přišli žádat o manželství se čtyřmi děvčaty. Poznal Mařenku, pak poznal Alenku a tak dále. Té vrchnosti nevadilo, že změnil svůj názor. Hlavně že zaplatil, to bylo důležité," popsal historik s tím, že vrchnost často nepovolovala sňatky těch nejchudších, protože nechtěla, aby se chudina "rozmnožovala".
Jaroslav Čechura
- Jeden z nejvýznamnějších současných českých představitelů mikrohistorie.
- Zabývá se hospodářskými a sociálními dějinami Čech ve středoevropském kontextu ve středověku.
- Studuje i raný novověk, na který nahlíží "zdola", konkrétně pak prizmatem poddanských vztahů, každodennosti, rebelií, kriminality, sexuality, stavovské politiky či tradiční kultury venkova.
- Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory historie - politická ekonomie - dějiny umění.
- Pracoval ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, 17 let vedl Archiv Národního muzea a 25 let redakci historické řady Časopisu Národního muzea.
- Současně působí na Ústavu českých dějin FF UK a spolupracuje s Katolickou teologickou fakultou UK a Technickou univerzitou v Liberci.
Nejzásadnějším rozdílem v mezilidských vztazích v období baroka a nyní byl pragmatismus, který mezi lidmi vládl. "Překvapila mě četnost sňatků poté, co třeba jeden z manželů zemřel. Byl jakýsi nepsaný kánon, že se držel smutek třeba půl roku a nejkratší vzdálenost mezi pohřbem a novým sňatkem, co jsem našel, byla 83 dní, to znamená necelé tři měsíce. Na statku už byl jiný hospodář, protože prostě ten grunt hynul bez té mužské síly," řekl Čechura a znovu připomněl, že utilitární aspekt byl často důležitější než city a emoce.
