"Běžné zapínání podprsenky na zádech je pro Káťu nevhodné, protože zrovna tam má velkou jizvu, která se může působením tlaku lehce otevřít," popisuje spodní prádlo, které kostymérka Féherová navrhla pro ženu žijící s nemocí motýlích křídel. "Káťa si už dlouho přála dobře padnoucí podprsenku, která by měla zapínání na boku, ale nikde takovou neprodávali," vysvětluje výtvarnice.
Kátina podprsenka má kvality, které běžné podprsenky v obchodech nemají: "Kromě bočního zapínání má savou bavlněnou podšívku, která zakrývá švy. Padnoucí střih kopírující tělo, díky čemuž nepotřebuje kostice, které by tlačily. A jako poslední barevná vyměnitelná ramínka, aby byla podprsenka variabilní a hravá," popisuje Féherová.
Oděvní průmysl nezajímají potřeby jednotlivce
Slovenka žijící v Praze svůj projekt nazvala a/typik a k vidění je tento měsíc v Městské knihovně Jezerka v Praze. "Když jsem začala s vlastní značkou oblečení na míru, došlo mi, kolik lidí má problém najít oděv, který by jim seděl a vyhovoval. Je to celkem překvapivé, když se zamyslíte nad tím, jak velký trh oděvního průmyslu a rychlé módy je," podivuje se Féherová. "Jenže v něm právě chybí důraz na potřeby jednotlivce, kvalitu a ekologickou udržitelnost," dodává.
Z toho důvodu se rozhodla oslovit kromě Katky i další osoby se specifickými potřebami a ušít jim oděv na míru. "Naše výstava pak představuje jakousi společenskou imaginaci, kde každé tělo, každý člověk, nosí to, co chce, a potřebuje. Oděv se tak stává jeho druhou kůží," říká.
Například pro učitelku dramatického kroužku ušila Féherová zimní kabát, který zohledňuje chybějící ruku. "Rukáv kabátu jsme nechali a využili ho jako šikovný úložný prostor, kde si může vložit peněženku, mobil a zavěsit klíče. Tak má nejpotřebnější věci hned po ruce a nemusí nosit kabelku," vysvětluje.
Pro neurodivergentního malíře Martina, který se o estetiku oblečení nezajímá a výběr oblečení je pro něj složitý, zase vymyslela oboustranný plášť. Ušila jej z příjemné mikinoviny a potiskla ji jeho dvěma obrazy. Naopak pro Kryštofa, pro kterého je důležitý queer vzhled a zaobírá se otázkou klimatické krize, vytvořila oděv z už existujících oděvů a materiálů.
Není to fér
Ve spolupráci s nevidomou hudebnicí Kamilou zase vytvořila haptické šaty. "Poskládala jsem je z několika svetrů a materiálů, které měly pro ni zajímavou strukturu a barevně se k sobě hodily. Šaty mají několik vrstev, takže v sobě skrývají různé výšivky a materiály, kterých se může dotknout jen ona," popisuje výtvarnice.
Jednalo se o dlouhotrvající spolupráci, která trvala několik měsíců. "Během našich setkávání jsme se poznávali, bavili se o oblečení i o životě a vymýšleli, jaký oděv bude," vypráví výtvarnice s tím, že by si přála aby bylo atypické oblečení k dostání v běžných řetězcích. "Není fér, aby získání tak základní věci, jako je spodní prádlo, bylo složité," popisuje s tím, že by se české značky mohly inspirovat v zahraničí.
"Například luxusní značka Tommy Hilfiger má řadu Adaptive’s Clothing, v níž se zaměřují na inkluzivitu," říká. Znormalizovat atypické oblečení by podle ní pomohla otevřenější veřejná debata. "Pokud budeme o odlišnostech více mluvit, dostane větší prostor i hlas lidí se specifickými potřebami. Přitom každý pátý z nás trpí nějakým handicapem, který jen nemusí být vidět," uzavírá Féherová.
