Praha – "Život je přesný součet náhod," říká dnes už pětadevadesátiletý cestovatel Miroslav Zikmund. Ten spolu s Jiřím Hanzelkou projel 144 zemí světa a urazil 111 tisíc kilometrů. Díky svým výpravám tehdy proslavili nejen Československo, ale i vozy Tatra.
Detaily z jejich cest jsou známé díky desítkám vydaných knih a mnoha celovečerním filmům i dokumentům. Žádný z nich ale neodpověděl na otázku, jaký vlastně žili život? O to se pokusil až dokumentarista a cestovatel Petr Horký.
Ten díky sedmnáctiletému přátelství, které ho pojí s Miroslavem Zikmundem, mohl nahlédnout do jeho soukromých deníků.
"Bod zlomu nastal při společné cestě s Mirkem Náplavou (spoluautor scénáře pozn.red.) a panem Zikmundem na Srí Lanku a Maledivy. Tam začalo naše skutečné přátelství," odkrývá Petr Horký detaily svého vztahu s panem Zikmundem.
Výsledkem jeho práce se stal životopisný dokument s názvem Století Miroslava Zikmunda, při jehož premiéře byl přítomný i původní vůz Tatra T 87, se kterým se cestovatelé vydali na první cestu do Afriky v roce 1947.
Neobyčejné přátelství
Dokument shrnuje pozoruhodný život cestovatelů. Miroslav Zikmund při něm vzpomíná, jak byl osobně přítomen u výslechu K. H. Franka, že byl označen komunistickou tajnou policií jako "nepřátelská osoba socialistického zřízení první třídy" nebo na setkání se všemi českými prezidenty kromě Gustava Husáka a Emila Háchy.
S Jiřím Hanzelkou ho pojilo neobyčejné přátelství, které trvá i po smrti (Jiří Hanzelka zemřel v roce 2003 pozn.red.). "Když Jirka zemřel, nemohl jsem jít na pohřeb. V té době jsem byl na operaci srdce, podstoupil jsem dvojitý bypass. Dodnes mě to mrzí. Musím vlastně přiznat i to, že jsem tehdy pocítil větší ztrátu, než když mi zemřel bratr. Stále mám ale pocit, že je se mnou, že mi vede ruku a radí," vysvětluje Miroslav Zikmund.
H+Z v číslech
Miroslav Zikmund společně s Jiřím Hanzelkou navštívili 114 zemí a 6 světadílů. Spojilo je 111 tisíc kilometrů cest, 6,5 miliónů prodaných knih v 11 světových jazycích, čtyři celovečerní filmy a 147 dokumentárních a televizních filmů.
První cestu po Jižní Americe a Africe absolvovali v letech 1947-1950, druhou cestu po Asii a Oceánii v letech 1959-1964.
Nepřátelé socialistického státu
V roce 1959 se vydali tehdy už slavní cestovatelé do Asie, během které na velvyslanectví v Tokiu vstoupili do komunistické strany.
"Chodily nám zprávy o postupném uvolňování a my jsem chtěli podpořit tuhle reformu socialismu s lidskou tváří. Byli jsme idealisté. Mysleli jsme, že něco takového se dá zreformovat," říká Miroslav Zikmund.
Ze strany byli v roce 1968 vyloučeni poté, co otevřeně kritizovali vpád sovětských vojsk. Stali se z nich nepřátelé režimu, jejich knihy byly vyřazeny z knihoven a byli odříznuti od světa.
"Jirka to měl těžší. Dělal zahradníka na Petříně. Já měl tehdy ještě finanční rezervy z předchozích honorářů," tvrdí.
Neutuchající optimista
I tyto těžké doby zvládli. Každý si našel jiný cíl a fungování. "V důsledku toho jsem získal čas na uspořádání svého archivu, začal jsem pátrat po svých předcích a dostal jsem se až k Bílé hoře. Kdyby nebylo Husáka, nikdy by se mi to nepodařilo," vzpomíná Miroslav Zikmund.
Energie a neuvěřitelná paměť téměř stoletého muže je opravdu obdivuhodná. Jaký je jeho recept na životní vitalitu? "Já nevím, ale asi mám štěstí, že v mojí rodině byla dlouhověkost. Můj tatínek se dožil 91 let. A optimismus? Ten možná pramení z toho, že jsem dlouho pobýval na jižní polokouli," odpověděl legendární cestovatel.
