Dlouho očekávaná premiéra skladby Miroslava Srnky, virtuózní výkon houslisty Josefa Špačka i varhany a zvony v závěru. Festival Pražské jaro zakončil 79. ročník velkolepě i dramaturgicky odvážně. První evropské provedení Srnkovy kompozice Superorganisms doplnila zřídka hraná symfonická báseň Praga od Josefa Suka a muzikology zrekonstruovaný houslový koncert Leoše Janáčka nazvaný Putování dušičky.
Včely, mravenci nebo koráli tvoří výjimečná společenstva živočichů jednoho druhu. Díky vzájemné synergii a dokonalé organizaci je biologové označují jako superorganismy, v nichž jedinec může mít specializovanou funkci, ale sám přežít nedokáže.
Když se řekne vesmírná opera, většině lidí se vybaví Hvězdné války, Star Trek či jiná sci-fi sága sestavená z dramat a romantických dobrodružství kdesi v daleké galaxii. Skladatel Miroslav Srnka a australský libretista Tom Holloway stejným podtitulem opatřili operu Singularity, jejíž světovou premiéru v sobotu uvedla Bavorská státní opera.
Miroslava Srnku, který je v šestačtyřiceti letech zřejmě nejúspěšnějším současným českým skladatelem v zahraničí, čeká tuto sobotu premiéra nového jevištního díla. V Bavorské státní opeře už před pěti lety zažil úspěch s operou South Pole, teď zde uvede sci-fi komedii Singularity.
Měla by to být samozřejmost, ale pořád není. A tak je každé uvedení soudobé hudby velkým konzervativním tělesem, jako je Česká filharmonie, spojeno s otázkou, proč se tvorba dneška nehraje víc. Případně kde a jak se to má dít, jsme-li srozuměni s tím, že masové publikum, na něž velká tělesa míří, chce svoji tradiční klasiku od baroka po romantiky.
Oprávněně se včera festival Pražské jaro na jeden večer přesunul do Centra současného umění DOX. V jeho novém sále využívaném pro současnou tvorbu pařížský Ensemble Intercontemporain provedl čtyři skladby z nedávné doby: ta nejstarší měla premiéru před 26 lety v Helsinkách, tu nejmladší slyšelo Los Angeles před pouhým půl rokem.
Svět vážné hudby se v posledních desetiletích zdá být rozdělen na dvě části. V jedné se pozornosti těší několik málo mrtvých mistrů, jejichž díla jsou neustále interpretována. V té druhé, méně viditelné skupině vzniká hudba nová, která publikum vede na dobrodružnou cestu k netušeným zvukům a formám.
