"Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší." Posel na hranici temnoty nese český vzkaz

Když startovala, v kinech zněla hudba z prvních Hvězdných válek, v Československu se podepisovala Charta 77 a mobil byl čiré sci-fi. Dnes, o 48 let později, je americká sonda Voyager 1 tak daleko, že i světlu trvá 24 hodin, než k ní doletí. A to s palubním počítačem, který má tisíckrát menší paměť než váš chytrý telefon.

Internet byl teprve v plenkách jako akademický experiment a počítače zabíraly celé místnosti a Steve Jobs teprve skládal první Apple II. Přesto 5. září 1977 odstartovala americká sonda Voyager 1.

Po půlstoletí nepřetržitého letu se blíží k momentu, jaký ve vesmírném výzkumu nemá obdoby. V listopadu 2026 překoná hranici jednoho světelného dne - tedy vzdálenost, kterou světlo urazí za 24 hodin, zhruba 26,2 miliardy kilometrů. Jeho elektronika přitom i po 48 letech dokáže komunikovat a reagovat na příkazy. A dokonce získává softwarové úpravy, i když jen v drobných krocích odpovídajících technologii 70. let.

"Životní silou", pohánějící Voyager 1, jsou tři radioizotopové termoelektrické generátory, které vyrábějí elektřinu z tepla rozpadajícího se plutonia. Každý rok ale sonda ztrácí přibližně čtyři watty výkonu. Inženýři NASA tak postupně vypínají jednotlivé přístroje, aby udrželi základní systémy při životě co nejdéle. Podle odhadů začne sonda ve 30. letech 21. století definitivně umlkat.

"Každou minutu každého dne Voyagery prozkoumávají oblast, kam se předtím žádná kosmická loď nedostala," řekla vědkyně projektu Voyager z JPL Linda Spilker. "To také znamená, že každý den by mohl být náš poslední. Ale tento den by také mohl přinést další mezihvězdné odhalení. Takže děláme vše pro to, abychom zajistili, že Voyagery 1 a 2 budou pokračovat ve svém průkopnickém hledání co nejdéle."

Sonda nyní urazila téměř 25 miliard kilometrů a pohybuje se rychlostí kolem 61 tisíc kilometrů za hodinu. V roce 2012 se jako první funkční kosmická loď dostala do mezihvězdného prostoru - oblasti, kde sluneční vítr ustupuje vesmírnému prostředí. Že Voyager vůbec ještě komunikuje, je z velké části zásluha pozemní infrastruktury - globální sítě antén Deep Space Network. Ty dokáží zachytit nepatrně slabé signály, které k nám ze sondy putují mezihvězdným prostorem 23,5 hodiny.

Vzkaz pro mimozemšťany v češtině

Voyager 1 nenese jen přístroje, ale také romantické poselství - Zlatou desku. Tato měděná pozlacená gramodeska je časovou kapslí lidstva. Obsahuje 115 obrazů, zvuky přírody, bouřky, pláč dítěte i hudbu od Bacha po Chucka Berryho.

Na desce je také nahráno 55 pozdravů v různých jazycích. Nechybí mezi nimi ani ten český, který namluvil fyzik Václav Vostrý: "Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší."

"Kosmická loď bude nalezena a záznam přehrán pouze tehdy, pokud se v mezihvězdném prostoru nacházejí vyspělé civilizace," prohlásil tehdy astronom Carl Sagan, který předsedal komisi vybírající obsah desky. "Ale vypuštění této lahve do kosmického oceánu vypovídá něco velmi nadějného o životě na této planetě."

Původně měl Voyager 1 navštívit jen Jupiter a Saturn a vydržet pět let. Svou životnost překonal desetinásobně. Až mu jednou definitivně dojde energie, stane se tichým, mrtvým poslem, který bude miliony let plout Mléčnou dráhou - s českým pozdravem na palubě.