Martin Lecián (1900–1927), známý jako „Postrach Moravy“, na policejní fotografii (výřez), 20. léta 20. století. Kolorováno | Foto: Aktuálně.cz / Zdrojový černobílý snímek: ČTK / Kolorizace a digitální restaurování: Dan Poláček

Kašlající kasař

Tuberkulóza, která se u Leciána rozvinula během vojenské služby, sehrála klíčovou roli v jeho kriminální "profesionalizaci". Tehdejší trezory byly totiž proti kasařům chráněny výplní z dusivého popílku, který pro Leciána, sužovaného plicní chorobou, představoval smrtelné riziko.

Proto vyvinul vlastní metodu vloupání, při níž se zaměřil na zámkový mechanismus, který zničil pomocí speciálních nástrojů. Tím dokázal otevřít trezor bez nutnosti manipulovat s popílkem. Kvůli přetrvávajícímu kašli si navíc často omotával kolem obličeje mokrý šátek - a právě ten býval na místě činu pravidelně nacházen.

Tato "inovace" měla ovšem dvojsečný efekt. Leciánovi sice umožnila pokračovat v dráze kasaře, zanechával ale za sebou výrazný rukopis, čímž policii usnadnil pozdější identifikaci.

Jak ukázalo vyšetřování, Lecián nebyl tím "kasařem, před kterým žádná káča neodolá", jak o sobě s oblibou tvrdil. Jeho metoda fungovala jen u primitivnějších, zastaralých typů trezorů - a právě ty byly v malých městech na Moravě stále běžné.

Forenzní analýza později prokázala, že během jediné noci dokázal vykrást trezory na několika místech i desítky kilometrů od sebe, přičemž večer ho svědci vídali v pražských podnicích. Kombinace technické efektivity, rychlosti a jisté nonšalance mu vynesla pověst "gentlemanského" kasaře.