Mars jako modrý svět. Vědci našli stopy dávného oceánu tam, kde byste ho nečekali

Mars dnes působí jako nehostinná planeta, ale před miliardami let mohl vypadat úplně jinak – a v mnohém připomínat Zemi. Vědci na jeho povrchu objevili struktury, které nápadně připomínají říční delty. Podle nich jde o důkaz oceánu, který se před zhruba třemi miliardami let rozprostíral přes severní polokouli planety. Objev také naznačuje, že tam kdysi mohly existovat podmínky příznivé pro život.

Existenci vody na Marsu se dlouhodobě věnují výzkumné týmy po celém světě. Nový mezinárodní výzkum nyní přidává další přesvědčivé indicie: na povrchu planety výzkumníci identifikovali geomorfologické struktury, které vznikají pouze tam, kde řeky ústí do stojaté vodní plochy, například do oceánu.

„Mars dnes vnímáme jako suchou, červenou planetu. Ale naše výsledky ukazují, že kdysi byl modrou planetou podobnou Zemi,“ shrnuje hlavní autor studie Ignatius Argadestya z univerzity ve švýcarském Bernu. Podle něj objev podporuje teorii, že se na Marsu v dávné minulosti rozkládal rozsáhlý oceán.

Největší a nejhlubší oceán v historii Marsu

Výzkum se zaměřil na oblast Valles Marineris, největší kaňonový systém ve Sluneční soustavě, který se táhne podél marťanského rovníku. Pomocí snímků z několika orbitálních sond, včetně ExoMars Trace Gas Orbiter Evropské kosmické agentury a ruského Roscosmos, vědci identifikovali útvary odpovídající takzvaným vějířovitým deltám.

Všechny tyto struktury se podle výzkumníků nacházejí v nadmořské výšce mezi 3650 a 3750 metry pod referenční úrovní marťanského povrchu. To odpovídá přibližně tisícimetrové výšce nad nejhlubším bodem kaňonového systému Valles Marineris a naznačuje existenci moře o rozloze srovnatelné se Severním ledovým oceánem na Zemi.

„Naše studie přináší důkazy o dosud nejhlubším a nejrozsáhlejším bývalém oceánu na Marsu - oceánu, který se rozprostíral napříč celou severní polokoulí planety,“ uvedl Argadestya.

Jasný důkaz dávného pobřeží

Tvary zachycené na snímcích podle Fritze Schluneggera, profesora exogenní geologie na Univerzitě v Bernu, jasně ukazují, že zde řeky kdysi ústily do oceánu. „Delta struktury se vyvíjejí tam, kde řeky ústí do oceánů, což známe z mnoha příkladů na Zemi,“ vysvětluje.

Na výzkumu univerzita spolupracovala s italským astronomickým ústavem INAF v Padově, výsledky publikovali vědci minulý týden v odborném časopise npj Space Exploration.

Klíčovou roli sehrály snímky z barevné kamery CaSSIS, kterou vyvinul mezinárodní tým pod vedením bernských výzkumníků a která je od roku 2018 na palubě sondy ExoMars Trace Gas Orbiter. „Díky vysokému rozlišení jsme mohli detailně mapovat marťanskou krajinu a rozpoznat struktury odpovídající deltám známým ze Země,“ říká Argadestya.

Podmínky pro vznik života?

Podle vědců nový výzkum stojí na pevnějších základech než starší studie. „Nejsme první, kdo předpokládal existenci a velikost oceánu. Předchozí tvrzení však vycházela z méně přesných dat a částečně z nepřímých argumentů. Naše rekonstrukce hladiny moře je naopak založena na jasných důkazech existence pobřeží, protože jsme mohli pracovat se snímky ve vysokém rozlišení,“ doplňuje Schlunegger.

Dnes jsou zbytky deltových struktur částečně překryty písečnými dunami vytvarovanými větrem, jejich původní tvar je však stále dobře rozpoznatelný.

Objev podle výzkumníků posiluje představu, že Mars mohl být v minulosti planetou s aktivním vodním cyklem a prostředím vhodným pro život.

V dalším kroku se výzkumníci chtějí zaměřit na chemické složení starověkých marťanských sedimentů, aby lépe porozuměli tehdejším klimatickým a geologickým podmínkám. Starší studie přitom naznačují, že značná část původní marťanské vody může dodnes přetrvávat v planetární kůře.

Zdroje: Phys.org, npj Space Exploration