„Jak mám žít bez mámy?“ Zkáza trajektu Herald změnila námořnictvo i lidské životy

Když se Jane dozvěděla, že došlo k nehodě trajektu, propadla panice, ale stále si nepřipouštěla, že se mohlo stát něco fatálního. Zprávy byly zmatené – lidé mluvili o problému s lodí nedaleko belgického přístavu Zeebrugge. Teprve postupně začalo být jasné, že situace je alarmující.

Její blízcí byli na palubě trajektu Herald of Free Enterprise, který se krátce po vyplutí převrátil. A ona doufala, že přežili. „Máma byla celý můj svět,“ vzpomínala po letech pro BBC. „Jak jsem měla žít bez ní?“ dodává.

Související

Australský sen skončil v Severní Koreji. Divoký příběh prvního plovoucího hotelu

Tu noc strávila spolu s nevlastním otcem a švagrem čekáním na potvrzení, zda měli štěstí a žijí. Seděla v koupelně a čekala až do rána. Když přišla zpráva, že všichni tři zahynuli, dlouho tomu nedokázala uvěřit. A protože nikdy neviděla jejich těla, přesvědčovala sama sebe, že možná na loď vůbec nenastoupili nebo že nějak přežili.

Osm minut

Trajekt MS Herald of Free Enterprise vyplul ze Zeebrugge 6. března 1987 krátce po sedmé hodině večer a mířil do britského Doveru – na jednu z nejvytíženějších trajektových tras v Evropě, přičemž na palubě bylo 459 cestujících, 80 členů posádky, 81 osobních aut, tři autobusy a 47 nákladních vozidel.

Loď patřila společnosti P&O European Ferries a byla typickým představitelem trajektů typu roll-on/roll-off (Ro-Ro), které umožňují rychlé najíždění a vyjíždění vozidel. Právě rychlost odbavení byla pro provoz zásadní. Jenže tentokrát se stala součástí tragédie.

Krátce po vyplutí, při rychlosti asi 15 uzlů, začaly do lodi proudit stovky tun vody otevřenými příďovými vraty. Během několika minut se rozlily po otevřené nákladové palubě. A tragédie byla na světě: trajekty tohoto typu totiž mají velké, nepřerušené paluby pro vozidla – jakmile se na ně dostane voda, stabilita lodi se může velmi rychle zhoršit.

A to se stalo, loď se prudce naklonila na levobok a o chvíli později se převrátila. Od přístavního mola přitom byla vzdálená jen asi kilometr a spočinula na mělké písčině.

Jedna chyba – nebo selhání systému?

Bezprostřední příčinou bylo to, že loď vyplula s otevřenými příďovými vraty. Za jejich uzavření byl zodpovědný pomocný loďmistr Mark Stanley, který však spal ve své kajutě. A hlášení o odplutí neslyšel.

Vyšetřování ale ukázalo, že tragédie nebyla jen důsledkem jediné lidské chyby. Kapitán ani první důstojník totiž také fyzicky nezkontrolovali uzavření vrat. A na navigačním můstku navíc neexistoval žádný indikátor, který by jejich stav ukazoval.

K nehodě přispěla i specifika přístavu Zeebrugge: nájezdová rampa nebyla plně kompatibilní s konstrukcí lodi, která byla původně navržena pro jiné přístavy. Aby mohly najíždět vozidla, musela posádka naplnit balastní nádrže, aby se o metr zvýšil ponor lodi. Spolu s hydrodynamickým efektem v mělké vodě to znamenalo, že příď byla při vyplutí nebezpečně nízko. Jakmile se otevřenými vraty začala valit voda, katastrofa byla otázkou minut.

„I love you, Terry“

V následujících letech se postupně objevovala svědectví přeživších o posledních chvílích na převráceném trajektu. Jedno z nich mluvilo o ženě, která před smrtí volala: „I love you, Terry.“ A Jane Hindová později zjistila, že mezi cestujícími byl jen jediný Terry – její strýc.

Neštěstí nepřežilo 193 lidí, cestujících i členů posádky. Vyšetřování odhalilo vážnou nedbalost několika členů posádky i provozovatele lodi. V roce 1989 byla společnost obviněna z korporátního zabití, případ se však kvůli nedostatku důkazů zhroutil. Vyšetřovací zpráva zároveň ostře kritizovala firemní kulturu – tlak na rychlé opuštění přístavu, nejasně definované odpovědnosti a špatnou komunikaci mezi lodí a pevninou.

Tragédie měla zásadní dopad na námořní bezpečnost. Mezinárodní námořní organizace následně upravila úmluvu SOLAS a zavedla například povinné indikátory uzavření vrat na navigačním můstku, monitorování ro-ro palub, přísnější požadavky na stabilitu lodí („SOLAS 90“) a zákaz vyplutí s otevřenými nákladovými vraty.

Přesto to nestačilo. Tragédie u Zeebrugge byla pro námořní svět předzvěstí budoucích událostí. Zatímco Herald of Free Enterprise se převrátil v mělkých vodách, což umožnilo mnoha lidem přežít v horní části trupu, o sedm let později už takové štěstí cestující neměli. Trajekt Estonia se v roce 1994 potopil kvůli velmi podobnému selhání příďových vrat uprostřed rozbouřeného Baltského moře. Smrt 852 lidí tehdy potvrdila, že konstrukční slabiny lodí typu Ro-Ro, na které upozornil právě Herald, byly systémovým rizikem.

Video: Obří výletní a nákladní lodě z celého světa míří do doků v západotureckém městě Aliaga, kde je rozebírají. V době pandemie je tu nával.

Zdroj: BBC, RS Online, Safety4Free, Martitime Cyprus