Osmadvacetiletá Tereza Chroňáková a její o půl roku mladší partner Jakub Pešek se dali dohromady na píseckém gymnáziu a po maturitě podobně jako další vrstevníci vyrazili za studiem do většího města. Začínali v Praze, ale bakaláře už dodělávali ve skotském Dundee a na magistra se přesunuli do nizozemského Haagu. Tereza se věnovala architektuře se zaměřením na interiérový a environmentální design, Jakub studoval populární hudbu a přivydělával si tvorbou webových stránek. Uspěchaný městský život jim však nevyhovoval a snili o tom, že se jednou vrátí do jižních Čech a usadí se na venkově.
Chalupu v obci Libějovické Svobodné Hory koupili před pěti lety, když ještě žili ve Skotsku. Jakub malou vesničku v Šumavském podhůří dobře znal - v sousední chalupě se narodil jeho pradědeček, a prapradědeček dokonce kdysi dělal šafáře na místním schwarzenberském statku. "Vzali jsme si hypotéku a začali jsme sem ze Skotska jezdit. V chalupě dvacet let nikdo nebydlel, takže jsme ji převzali v hrozném stavu a museli jsme na ní hodně zapracovat, aby vypadala tak, jak vidíte dnes," říká Jakub.
Nápad, že by na pozemcích okolo chalupy mohli pěstovat zemědělské plodiny a prodávat je lidem v okolí, dostali v Nizozemsku. "Chtěli jsme se vyhnout klasickému modelu, kdy člověk dojíždí za prací do města a doma na vesnici jenom přespává. Přemýšleli jsme proto, čím bychom se mohli živit přímo v našem regionu. Pak jsem na YouTube narazil na video francouzského farmáře, který mluvil o svém malém hospodářství. Zjistil jsem, že se farmařením v mikro měřítku zabývá i spousta Nizozemců, a řekl jsem si, že něco podobného musíme zkusit v Česku," popisuje Jakub. "Když se v Nizozemsku kvůli covidu zavřely školy a na několik týdnů se přerušila výuka, vrátili jsme se na chalupu a vysázeli jsme první záhonky," dodává Tereza.
Ačkoliv oba od dětství rádi pomáhali na zahradě, ani jeden nepochází ze zemědělské rodiny. "Mamka je půdní mikrobioložka, takže mě odmalička vedla k ochraně životního prostředí a dávala mi číst knížky o ekologickém zemědělství. Před sedmi lety si pak s tátou pořídili pozemky u Písku, kde chovají koně a ovce. Pořád se ale živí jinou prací," prozrazuje Tereza. "Já jsem sice vyrostl na vesnici, ale rodiče jsou popravdě spíš městští lidé. Venkov mají rádi, ale vnímají ho spíš romantickým než realistickým pohledem. Zajímavé je, že když mi bylo čerstvě osmnáct, dala mi Terezčina maminka knížku Jaroslava Svobody o ekozahradách - bibli všech českých zahrádkářů. Tehdy jsem ještě netušil, k čemu mi bude. A vidíte? Dneska se o biofarmářství sám snažím," usmívá se Jakub.
Herbicidy jsou tabu, o hlodavce se starají kočky
K rozhodnutí věnovat se zemědělství Jakuba s Terezou přivedl taky environmentální žal. Vadilo jim, jak se některé suroviny převážejí přes půl světa i jak se na krajině podepisuje intenzivní zemědělství. "Často jsme propadali depresi z klimatické krize. Bylo nám líto, kam se svět řítí, a chtěli jsme přispět k nějaké pozitivní změně," přibližuje Jakub. Na záhonech o pěti stech metrech čtverečních mladý pár během sezony pěstuje přes čtyři desítky druhů zeleniny a neméně rozmanitou paletu květin. Nepomáhá si přitom žádnými herbicidy ani jinými chemickými prostředky. Využívá jen přírodní postřiky, například kopřivovou jíchu, a v zájmu zachování přirozeného půdního života se vyhýbá taky orbě. O neodbytné hlodavce se stará pět koček, kterým dělá společnost ještě fenka Annie.
Když se Jakub a Tereza přesvědčili, že na základě videí a příruček zahraničních mikrofarmářů skutečně dokážou něco vypěstovat, a otestovali plodiny na svých příbuzných, začali je prodávat přes komunitou podporované zemědělství. Loni od nich krabice se zeleninou každý týden odebíralo patnáct lidí, letos už se jich přihlásilo třicet. V nejbližších týdnech plánují zájemcům dodávat ředkvičky, kedlubny, salát, jarní cibulku nebo kopr. V létě přibydou mrkve, květáky, brokolice, rajčata, papriky či okurky a na podzim by měli sklízet cukety, dýně, petržel i celer.
"Zeleninu doručujeme od května do října, takže všichni odběratelé dostanou plus minus dvaadvacet bedýnek za sezonu. Největší blázinec máme teď na jaře, kdy budujeme záhony, předpěstováváme si sazeničky a zároveň řešíme spoustu administrativy. Podzim už naštěstí bývá klidnější. Kromě zeleniny přijímáme objednávky i na řezané květiny, ať už někdo potřebuje kytice na svatbu, nebo výzdobu do kaváren," zmiňuje Tereza.
Běhat mezi zahradou a počítačem je neudržitelné
Přestože se mladému páru loňská sezona povedla, přistupuje k zemědělství stále s velkou pokorou. "Po prvním roce prodeje si ještě víc uvědomujeme, do jaké nejistoty se pouštíme. Může se stát, že nám mrkve sežerou červi nebo nám ředkvičky začnou ohlodávat mravenci. Může být příliš chladno, moc deštivo, nebo naopak sucho. Ekologické zemědělství bohužel nenabízí rychlá řešení - všechna opatření, která zavádíme, jsou preventivní, ale když se nečekaně objeví nějaký škůdce, je těžké se ho bez jakékoli chemie zbavit. Když pak ale porovnáte třeba náš ledový sálat s tím, co si koupíte v supermarketu, zjistíte, že opravdu chutná jinak," vyzdvihuje Jakub.
Připouští, že se jich přátelé i příbuzní často ptají, jestli mají dva vysokoškoláci tohle všechno zapotřebí. "Kamarád, který nám pomáhá s marketingem, se třeba divil, proč jsem se pustili zrovna do mikrofarmaření, když lidstvo poslední stovky let směřovalo k tomu, abychom na přírodních cyklech nebyli závislí. Právě proto se mi ale zemědělství líbí, člověk si díky němu uvědomí, že je součástí přírody. Že všechno nemůže předvídat ani plánovat. Pokud vztah k půdě a krajině ztratíme, zaděláváme si do budoucna na obrovský problém," upozorňuje Jakub.
I když má momentálně plné ruce práce s přípravou fóliovníku, ve kterém se chystá pěstovat rajčata a papriky, nadále přijímá i zakázky na tvorbu webových stránek a Tereza zase ve volných chvílích odbíhá k architektuře. V budoucnu by se ale rádi soustředili jen na zemědělství. "Příští rok bychom chtěli počet odběratelů zvýšit na šedesát, což už by nám mělo pokrýt hypotéku i další investice do hospodářství," plánuje Jakub.
A jak se při fyzicky namáhavé dřině na zahradě stíhají zabývat ještě kancelářskou prací? "Popravdě to moc nezvládáme. Buď se nám daří plnit všechny úkoly na počítači, ale máme resty na zahradě, anebo je to přesně naopak," přiznává Jakub. "Když si po celodenní šichtě na zahradě sednu kolem sedmé osmé k obrazovce, bývám většinou tak unavená, že vyřídím maximálně e-maily a k čemukoli kreativnějšímu už se nedonutím. Pokud se blíží deadline nějakého projektu, musím venku skončit dřív. I proto nám dává největší smysl stát se zemědělci na plný úvazek," uzavírá Tereza.
